Ano, série Unreal Tournament je dobrá, ba i více, dokonce vynikající, ale přeci jen si položme pár otázek typu: \"Baví nás hrát stále stejnou hru? Nechtělo by to něco trochu jiného, ale pořád tak kouzelného?\" A asi proto se lidé ze studia Digital Extreme rozhodli vytvořit FPS, jež bude právě sérii Unreal Tournament podobná. Ono také co bychom vlastně chtěli od lidí, kteří dříve dělali právě na \"útéčkách\". Je tu však přeci jeden podstatný rozdíl, a to singleplayer. Na tom se totiž v [b]Pariah[/b] zapracovalo mnohem, mnohem více. Nás však nyní zajímá spíše ta hra pro více hráčů, jelikož vám jdu právě popsat své dojmy, nutno dodat velmi pozitivní dojmy z hraní nedávno vypuštěného multiplayerového dema.
*1* *2* *3*
[b]Bylo, nebylo…[/b]
Ale ještě než půjdu na věc, nesmí chybět řádná předehra (ehm, ehm). Tu nyní věnuji popisu příběhu, který se sice v ukázce nevyskytuje, ale abychom byli v obraze již mírně napřed. V současné době je 90% her situovaných do dvou druhů prostředí – 2. světová válka nebo méně či více vzdálená budoucnost. Pariah tedy patří do té druhé jmenované skupiny. Píše se rok 2520 a vy, Jack Mason, povoláním vojenský lékař máte na první pohled primitivní misi – dopravit trestankyni Karinu na Zemi, do blíže nespecifikovaného tajného výzkumného střediska. Aby to ale nebylo tak nudné, Karina má v sobě smrtící vir, pro nějž není ničím složitm napáchat ohromné škody na celosvětové populaci… A teď má přijít zvrat. Teď bych měl napsat něco důležitého, něco, co \"nikdo opravdu nečekal\".
*reklama*
Prostě se na tomhle principu staví dnešní hry… Ale to jen tak mimo 😉 A jak se tedy dalo očekávat, tvůrci tuto zavedenou tradici neporušili a dohodli se, že nejnapínavější zajisté bude, když vesmírná loď (chcete-li transportér) při převozu (tedy spíše přeletu) ztroskotá. Ale neztroskotá jen tak někde. Posádka lodi tedy \"hladké přistání\" přežila, ale jak brzy zjišťují, nemají zdaleka vyhráno. Ocitají se na planetě sloužící jako ohromná věznice pro zločince toho největšího kalibru. A ti je rozhodně nebudou vítat s rozevřenou náručí (až na výjimky sebevražedných útočníků).
*4* *5* *6*
[b]Vstup do hry…[/b]
Tak co? Líbila předehra? A ono je to jedno, tak jako tak s ní právě teď končím a vrhám se na samotný popis demoverze. Takže demoverze má asi 325 MB, po zdlouhavé instalaci se pokocháte i hezkou ikonou, pak… Mno, to asi nechcete slyšet, že? Dobře, konec vtipkování (které mi stejně moc nejde, haha), jdeme na to! Po vytvoření profilu si klasicky vyberete jeden ze tří módů, který zrovna chcete hrát. Buď to bude klasický Team Deathmatch (mapa Twisted), u kterého jsem proseděl asi nejvíce času. Poté ještě klasičtější Capture the Flag (mapa Recoil) a nakonec něco originálního – Front Line Assault (mapa Survivor). V tomto druhu hry jde o likvidaci, zabírání jakýchsi nepřátelských hologramů, symbolů nebo co to je (viz obrázek níže). A jaké družstvo je zabere první, jasně vyhrává. K samotným mapám se ale vrátím ještě později. Takže, zvolili jsme si mód a prostředí ve kterém hodláme hrát, vybereme server, připojíme se. Nic neobvyklého až doposud. Před samotným hraním si totiž ještě musíte vybrat jednu z osmi kombinací zbraní (každá kombinace obsahuje dva kousky). Při samotném hraní totiž nenarazíte na nějaké stojany s nádobíčkem a rovněž není možné si od padlého nepřítele/spolubojovníka jeho nástroj \"vypůjčit\". Stejně jako v případě map i zde si o zbraních blížeji přečtete až o kousek níže. No a nakonec už tedy začínáte konečně hrát/umírat.
*7* *8* *9*
[b]Pif Paf! Ratatata bum![/b]
Hned na úvod při rozboru jednotlivých aspektů hry bych začal tím, od čeho jsem čekal nejvíc a co mě nakonec nejvíce zklamalo. Tím byly zbraně. Když jsem se ještě před hraním doslechl, že v demu budou všechny kousky až na jednu (jakousi Titan´s Fist neboli pěst titána), mé srdíčko zaplesalo. Velká škoda, že nakonec spíše zaplakalo. Nemůžu si prostě pomoci, ale všechny ta futuristické vražedné nástroje mi přišly takové, jak bych to řekl, nudné. Ano, právě slovo \"nudné\" je vystihuje nejvíce. I když je zbraní na první pohled dost, ani jedna mi nepřišla nějak super, žádná nebyla tak ohromující, abych bych si jí oblíbil. Na druhou stranu, tomuto problému zase hraje do karet možnost upgradu vaší hračičky. Pro jeho provedení potřebujete jisté \"energy kity\", které mají poté za následek třeba vyšší kadenci. Malý plusík si může Pariah přičíst ještě za to, že každá zbraň má možnost menšího zoomu. Jako ochutnávku z vašeho arzenálu bych jmenoval samopal Bulldog, plasma pušku, granátomet či sniperku s nočním viděním.
*10* *11* *12*
[b]Ty běž horem, já to vezmu spodem![/b]
Myslím, že tento titulek se k popisu map hodí nejvíce. Jsou totiž ohromné. Ono už ty arény pro TDM a CTF jsou oproti ostatním hrám masivní, ale \"the biggest\" je teprve ta ve FLA. Ne nějaký pěší útok můžete rovnou zapomenout. Tady to prostě jinak než dopravními prostředky nepůjde. Sejdete-li se totiž s alespoň trochu zkušenými hráči, je předem jasné, že na vrcholku nepřátelské základny bude vždy hnízdit nějaký ten sniper a běhat tam po otevřeném prostranství se rovná sebevraždě. I přes svojí velikost jsou ale všechna prostředí velmi hezky zpracovaná a hlavně, neopakují se. Měl bych snad jen jednu, avšak docela velikou výtku. Na celé mapě, po které si to může rozdávat s až 16 hráči, je žalostně málo právě těch velmi důležitých vozítek. A bez nich je nějaká delší túra totálně zbytečná. Navíc se objevují ve velmi dlouhých intervalech. Tím se hlavně kazí samotný požitek ze hry, jenž je jinak plný adrenalinu a rychlé akce. Když už jsem teda nakousl ta vozidla, zůstanu u nich. V plné verzi hry se objeví tři druhy, v demoverzi jsou k dispozici však \"pouze\" dva. Tou první je Wasp neboli vosa. Jedná se o velmi rychlou a dobře ovladatelnou tříkolku (dvě kola vpředu, jedno vzadu) s kulometem na řidítkách. Druhý typ je již o poznání hmotnější. Je jím teréní jeep pro dvě osoby. Stejně jako Wasp, tak i Bogie se ovládá velmi dobře. Zajímavé je však to, že již není jedno, z jaké strany do auta nastoupíte, jak jsme tomu byli vždy navyklí. Zvolíte-li pro vstup levou stranu, sednete k volantu. Tudíž je vám dopřáno auto řídit. Pro zpestření se vám ještě pod myš dostane lehký kulomet. Větší sranda však nastává v případě, kdy nastoupíte ze strany druhé, tedy pravé. V tu chvíli máte od kontrolou raketomet s patřičně vysokými destrukčními účinky. Není již však možné si ve vnitřku auta měnit pozici řidiče a střelce, aniž byste museli vylézt. A teď si představte tu paseku, kdy se v kabině auta sejdou dva lidi dohromady. Další zajímavostí je ovládání vozidel. Zapomeňte na klávesnici. Řídíte pouze myší. Zprvu jsem si na to nemohl zvyknout, ale po pár zápasech jsem se do toho dostal a tento krok autorů mohu jedině pochválit!
*13* *14* *15*
[b]Létající, hezky popěvující krasavci[/b]
V souvislosti s Pariah byl vždy ještě skloňován jistý pojem, na kterém se poslední dobou zakládá čím dál tím více. A dokonce je to už i spíše na škodu. Ten pojem zní \"technické zpracování\". A i nyní mi však nebývá nic jiného než opět chválit. Hra běží na nejnovějším, masivně upraveném Unreal Enginu a nechybí všechny dnešní vymoženosti jako pixel shadery, bump mapping, anti-aliasing aj. Ale hlavně tu je Havoc engine a spolu s ním i rag-doll efekt. I když vojáci létající několik metrů do dálky i do výšky vypadají dosti komicky, jejich chování při poletu i pádu je velmi realistické. A to se počítá. Jediné, co mně na grafice trochu vadilo, bylo zpracování vody. Jen se sami podívejte na obrázek hned pod tímto odstavcem… Obáváte se někdo HW nároků? Není proč! Na mém počítači Pentium 4 2,8 GHz; 512 MB RAM a GeForce 5700 256 MB běžela hra bez jediného záseku na maximální detaily v rozlišení 1280×1024. Ještě nějaké pochybnosti? Dalším, už ani nevím kolikátým příjemným překvapením, byl hudební doprovod. Sice to není žádný Jesper Kyd, ale zvolená \"techno\" hudba se do prostředí Pariah hodí více než dobře. Celkově na mě tedy působí hra velmi příjemně a je vidět, že autoři ji tvoří s láskou a porozuměním.
*16* *17* *18*
[b]Už aby to vyšlo![/b]
Na plnou verzi se prostě těším jak malý děcko na tříkolku. Já už to chci mít doma!