Po rozchodu JoWoodu s Piranha Bytes vyvstala otázka, co bude dál se slavnou sérií Gothic. JoWood usoudil, že zahození tak známé značky si nemůže dovolit a tak vedle datadisku Forsaken Gods začal připravovat i regulérní pokračování. Najmul k tomu zkušené německé studio Spellbound, které má za sebou třeba taktickou akci z westernového prostředí Desperados. Vlastně spíše než o přímém pokračování by se dalo hovořit o restartu celé série. Tomu napovídá i změna názvu, kde se slovo Gothic vyskytuje jen v podtitulu. Nyní máme tu čest s Arcania: A Gothic Tale.
Spolu se změnou názvu přichází i výměna hlavního hrdiny. Poprvé se neujmeme Bezejmenného hrdiny. Tentokrát budeme hrát za rybáře, ale aby nebylo novot tolik, tak bude také bezejmenný. S ním se postavíme našemu bývalému hrdinovi, který vystupuje v roli padoucha pod jménem Rhobar III. a je králem Myrtany. Při snaze rozšířit území své říše vybije rybářskou vesnice, ve které shodou okolností žije náš nový hrdina. Ten tak bude mít o motivaci k poražení tyrana postaráno. Pokud se vám zdá u bývalého hrdiny změna ze zachránce světa na uzurpátora podezřelá, tak nejste sami. Vypadá to, že Rhobara III. ovládá nějaká temná moc. Rozluštit to ale budeme muset až ve hře, protože vývojáři jakékoliv další detaily o příběhu pečlivě tají. Rhobar III. nebude jedinou postavou z minulých dílů, která se objeví i v Arcanii. Těšit bychom se měli na další staré známé v čele s Diegem, Leem, Lesterem nebo Miltenem. Zda se však vrátí ústřední postava minulých dílů nekromant Xardas je zatím tajemstvím.
Dobrodružství se po Khorinisu a Myrtaně tentokrát přenese na jižní ostrovy. Za celou hru bychom měli navštívit tři, přičemž až 90% herní doby strávíme na tom největším – Argaanu. Zdejší klima by mělo být podobné tomu z Myrtany, zdá se tedy, že můžeme zapomenout na ledové pláně typu Nordmaru, či vyprahlé pouště jako ve Varantu. Nečeká nás ani žádná exotika jako na tropickém ostrově v Risenu, flóra by měla být středoevropského charakteru, taková jakou známe z našich krajů. Kromě lesů a luk se můžeme těšit i na tajemnější a temnější bažiny. Právě v bažinách narazíme i na další známé tváře, i když tentokrát půjde o mnohem méně příjemné setkání. Narazíme zde totiž na močálové žraloky a krvavé mouchy, s kterými svedeme četné souboje. Vedle nich mají v bažinách svůj domov i mágové, obývající prastarý obří strom. V Arcanii se sice dále dělí na mágy ohně, vody a nekromanty, ale žijí již pospolu právě v dutině velestromu. Na rozhořčené dotazy fanoušků, jak je to možné, odpovídají tvůrci tajemně – mágové k tomu mají podstatný důvod. Ale na dotaz o jaký důvod jde, již zarytě mlčí. Zřejmě má podivná spřízněnost mágů kořeny v tajeném příběhu hry.
JoWood chce kromě stávajících fanoušků oslovit i nové publikum, a to zejména v Americe, kde se dosud Gothic oblibě a prodejnosti zrovna netěšil. K tomu, aby se mu povedlo tento trend obrátit podnikl několik kroků. Americká a evropská verze se mají lišit paletou barev a tak zatímco ta evropská bude temnější a realističtější, ta určená pro zámořské hráče bude světlejší a kýčovitější. Dále se snaží hru zjednodušovat, což je zarytými fanoušky přijímáno se zjevnou nevolí. Zapomenout tak musíme na trenéry, bez kterých jsme si v dřívějších hrách nemohli osvojit nové schopnosti. V Arcanii již jednoduše rozdělíme několik přidělených bodů, podobný systém se objevil třeba v Two Worlds. Po trenérech si můžeme nechat zajít chuť i na trofeje ze zabitých zvířat. Ty byly cennými zdroji příjmů hlavně v počátečních fází hry minulých dílů. Dalším zjednodušením je přítomnost minimapy v rohu. Podobá se té z World of Warcraft a měla by zjednodušit orientaci. To by problém nebyl, horší je, že ukazuje i na cíle úkolů, což je další fakt, kterým evropská komunita není nadšena. Útěchou snad může být, že minimapa jde vypnout a můžete se tak orientovat čistě podle pokynů NPC.
Boj je esenciální složkou každého RPG a po fiasku soubojového systému v Gothicu 3 byl každý fanoušek zvědavý s jakým principem přijde Spellbound v Arcanii. Dojmy ze soubojů jsou dosti rozporuplné. Pěkně působí vylepšování kouzel, předveďme si ho třeba na obligátním fireballu. Pokud máte toto kouzlo na nízké úrovni, tak hážete jen menší ohnivé koule, po patřičném vylepšení ovšem hodíte kouli o poznání větší, ta ještě při kontaktu s nepřítelem vybuchne a zapálí blízké okolí. Podstatně hůře ale působí boj s mečem. Autoři se pokusili napodobit vcelku povedený systém ze Zaklínače. V praxi pak při souboji s nepřítelem občas zmodral meč a pokud hráč v ten okamžik kliknul, tak postava provedla efektní i efektivní kombo. Nakonec se ale tento systém ve hře neobjeví, zůstává tak otázka jestli ze soubojů nezbude tupá klikačka bez špetky taktiky jako v Gothicu 3. Ohledně této části hry zůstávají ještě velké pochybnosti.
Grafika hry působí velice dobrým, byť trochu umělým dojmem. Specialitou enginu je pak tvoření louží při dešti a realističnost vody vůbec, čímž se Spellbound chlubí na každém kroku. O kvalitě hudby se zatím neví nic, ale překonat vysoce nastavenou laťku od Kaie Rosenkranze bude velmi obtížné.
Na její překonání má ale Spellbound ještě dost času, Arcanie byla totiž odložena na příští rok. Hra má solidní potenciál, ale zatím působí nedokončeným dojmem. Abychom nakonec do rukou dostali důstojné pokračování proslulé série, bude potřeba odvést na Arcanii ještě kus kvalitní práce.