České hry žijí! Nepříjemnosti v podobě ekonomické krize překonalo několik českých vývojářských studií, a my dnes můžeme sklízet ovoce jejich poctivé práce. Po Numenu a Inquisitorovi z Cinemaxu a ještě před snad již srpnovou Mafií 2 přichází dílo studia Centauri s nevšedním názvem Půl kila mletýho (v zahraničí vyjde pod jménem Pound of Ground). Jde o šílený mix střílení a ježdění, který by se dal vzdáleně přirovnat k sérii Grand Theft Auto.

Celým příběhem nás provází prezentace vysokého vojenského představitele, který objasňuje věci, jež se staly v okolí městečka Snake City – našeho virtuálního hřiště. Právě v jeho okolí došlo k pořádnému maléru, objevily se generátory produkující zelenou mlhu. A ta vytváří ze všech lidí, kteří s ní přijdou do kontaktu nemyslící a mozků chtivé zombie. Do toho se připlete náš hrdina Johny Majer, z pouště se objevivší, ale překvapivě nepoznamenaný smrtící mlhou. Bohužel trpí starou známou amnézií, a tak mu nezbude nic jiného než si pro zachránění městečka přizvat i pár svých groteskních kolegů. Ačkoliv příběh slouží jen jako ospravedlnění k masakrování a je značně ujetý, tak jeho podání je velice slušné. Dialogy s bláznivými kolegy jsou, stejně jako mnohé ukázky s generálem, vtipné a dost často vám budou cukat koutky úst. Ovšem právě ukázek, jakkoliv jsou povedené, je možná až příliš a bohužel vás budou rušit od akce, o kterou zde jde především.



Ano, hromadné zabíjení slintajících zelenokožců je alfou omegou hry. Zabíjet je budete ať už pěšmo nebo v sedle svého oře, jímž je obrněná bugina.Právě na tyto dvě základní části se Půl kila mletýho dělí. Jednotlivé mise plníte v uzavřených lokacích a mezi nimi přejíždíte rozlehlými pouštěmi v bugině. Střílecí část je bezpochyby lepší, ale i zde se najde několik problémů degradujících zážitek. Předně je zbraní i nepřátel docela málo. V arzenálu budete mít jen asi pět kusů náčiní, které nejsou příliš atraktivní. Po obligátní pistoli, basebollové pálce a brokovnici získáte i samostříl a dynamit, ale nějakých velkých masakrů se nedočkáte. Mně osobně citelně scházel kulomet a jistě by se našli mnozí, jež by ocenili raketomet nebo jiné kousky hromadného ničení. Monster, na nichž zbraně otestujete v praxi, je ale ještě méně. Všehovšudy se setkáte s pouhými čtyřmi typy zombíků. Ti klasičtí sice mají několik vzhledových variací, ale chovají se naprosto totožně, pak narazíte ještě na silnější, ale o poznání pomalejší verzi, na vyvolávače a na ojedinělé střelce. Samotné souboje jsou docela podařené, zábavnost pak podtrhují arkádové nápisy jako multikill nebo homerun při podařeném odpálkování příšery. Problém je, když se k vám chtivá družina přiblíží na dosah, nejen že vaše zdraví začne rychle klesat k nule, ale zaměřovač je daleko od postavy (na kterou koukáte ze třetí osoby) a vy tak nebudete moci nepřátele zaměřit a nezbude nic jiného než střílet naslepo. Prostředí není příliš variabilní, většinu času strávíte v poušti nebo ve městě, ale navštívíte třeba i stoky nebo přístav. Autoři využívají Majerovy neschopnosti skákat, které je podřízen level design.



Brzy v příběhu se dostanete k autu, které vám zůstane věrným společníkem až do konce hry. Nemožnost výběru jiného vehiklu autoři kompenzují omezenými možnostmi tuningu. Zakoupit si budete moci vylepšení motoru, odolnosti a několik kapslí s nitrem. Jezdící část Půl kila mletýho se ale moc nevydařila. Viníkem jsou prázdné a sterilní pouště, které nijak nezpříjemňují dlouhé přejezdy mezi jednotlivými misemi, a prazvláštní jízdní model. Ten se snaží nebýt až příliš arkádovitý a s přivřením obou očí připomíná Mafii, ale auto se přesto nechová realisticky a skoky jsou čistě z říše fantazie. Kromě jediné honičky zkraje hry vás za volantem nečeká nic jiného než nuda. A možná i trochu vzteku, jelikož kolizní model je špatný a vám se může, stejně jako se to stalo mně, auto nenávratně zaseknout. Prekérní situaci vyřešil až několikaminutový pochod prázdnou pouští do městské dílny, kde se po animaci auto znovu zázračně objevilo. Autoři zjevně nepočítali s tím, že by rozlehlými kaňony korzoval někdo pěšmo. Mně jako recenzentovi nic jiného nezbylo, ale jako běžný uživatel bych si taková muka s radostí odpustil.

Grafika je průměrná. Hezky stylizované postavy a zajímavé rozdíly v krajině s mlhou a bez ní zabíjí málo detailní a stále stejné (poušť, poušť a znovu poušť) okolí. Oproti grafice vyniká hudba, která se opravdu vydařila. K masakru zombíků se nic nehodí víc než řízná rocková hudba s chytlavými melodiemi. Pár skladeb mi sice příliš nesedlo a hudba se později dosti opakuje, ale i tak jsem byl se zvukovou složkou spokojen.




Podtrženo, shrnuto jsem od Půl kila mletýho čekal víc. Střílení je sice zábavné, byť mohlo být ještě o třídu lepší, ale s jízdou šlápli autoři vedle, nebo se možná trefili, bohužel však maximálně do lejna. Špatný jízdní a kolizní model a dlouhé projíždění prázdnými lokacemi věru zábavné není. Tato kratochvíle je ještě prošpikována častými loadingy mezi lokacemi. Na druhé misce vah nezdařenou jízdu vyrovnává humor stylizovaných postav a podařená hudba. Misky jsou v rovnováze a nic s tím neudělá ani grafika, Půl kila mletýho je zkrátka čistý průměr.