Nechaje se zlákat lživou reklamou a úlisnými kamarády, vyrazil jsem do kina na nový Souboj titánů, ačkoliv televizi již téměř nesleduji (vyjma sportu samozřejmě) a do kina jsem nezavítal přes rok a půl. Původní téměř tři desetiletí starý snímek mě, ostatně jako mnoho dalších, oslovil a zalíbil se mi, tak jsem si řekl proč se nekouknout o kolik za tu dobu pokročily technologie a vypravné postupy.
Bohužel jsem se dočkal pouze faktu, že za těch 30 let musejí mít lidé úplně vymyté mozky, nebo jde jen o jednu černou ovci v podobě režiséra Louise Leterriera? Oproti předloze přetvořený příběhový patvar vůbec nedává smysl, Perseus nemá ke své úctyhodné pouti žádnou rozumnou motivaci a ani příběhové pozadí není příliš osvětleno. K smíchu působí z původního filmu naroubovaná záchrana princezny Andromedy. Proč by ji měl nový Perseus zachraňovat, když ji sotva viděl? Místo toho se autoři rozhodli zápletku „osvěžit“ soubojem Háda s Diem, který vyznívá hloupě a nedotaženě, nemluvě o zakončení filmu, které je pomyslným vrcholem znechucení. A nelogičností je rozhodně více, co třeba beznadějné obklíčení obřími škorpióny?
Tento kolaps nezachrání ani postavy, které nejsou o nic lepší. Samotný Perseus, jehož hraje Sam Worthington, je obyčejný rybář, jenž se zčistajasna promění ve spasitele města Arga a jehož nejdříve vyslýchají jako nejposlednějšího zajatce, aby ho následně následovalo půl města. Nevysvětlenou motivací postav ale tento nechtěný horor (alespoň pro návštěvníka kina) nekončí, dialogy jsou, byť je to téměř nemožné,snad ještě horší. Když hlavní hrdina asi potřetí pronesl, že je jedno, co za překážku je čeká, že ji stejně zabije, tak jsem nevěděl jestli se mám začít smát nebo brečet. Přitom ve filmu vystupují taková herecká esa jako Liam Neeson (třeba Hvězdné války) nebo Ralph Fiennes (Harry Potter), ovšem jejich potenciál je zcela pohřben zpackanou dějovou zápletkou a otřesnými dialogy. Připočtěte k tomu zcela nesmyslně zařazeného, následně se objevujícího a za ještě absurdnějších okolností znovuseobjevivšího se Kaliba, zcela přebytečnou Andromedu a božský panteon, a máte představu o tom, jak tristní verze antické báje jsme se zde dočkali.
Lepší je to už s vizuální stránkou Souboje titánů. Prostředí sice nejsou žádným zázrakem, ale pochvalu si zaslouží ztvárnění mytických příšer. K světu vypadají harpyje, tři slepé čarodjěky, Cháron, ale i nová verze Krakena. Jediným protivníkem, který mi vyloženě nesedl, je až příliš umělá a překvapivě krásná Medúza. Souboj titánů je možno shlédnout i v moderním 3D rozměru, ale já jsem byl pouze na klasickém promítání.
Reinkarnace Souboje titánů je typickým dílem americké produkce. Příběh je šílený (v tom špatném slova smyslu), vyprávění je tragické a dialogy jsou otřesné. Pokud však jdete do kina s tím, že na necelé dvě hodiny vypnete mozek, tak možná budete spokojeni. Vizuální stránka je slušná a dočkáte se i celé řady efektních bojů. Přesto mám pocit, že bavit se může jen zpocený tlouštík s IQ houpacího koně zuřivě chroupající popcorn a srkající kolu – typický Američan. Pro ostatní z vás mám jasnou radu – do kina na Souboj titánůl nechoďte, ani kdyby to bylo zadarmo, akorát byste litovali promrhaného času. Místo toho si radši pusťte na videu původní snímek, který je o několik tříd výše.