Tramtadadá, pojďte blíže! Uvidíte, co jste ještě neviděli, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli! Dámy a pánové, kluci a holky, dvanáctý díl závodní série Need for Speed je zde! Dobře, uznáváme, ProStreet byl krok vedle. Přátelé, zapomeňme na to. Začněme nový rok s čistým štítem. Co bylo, to bylo a k tomu se nevrací. Nové Need for Speed je tady a s ním přichází zákon. Ano zase jednou si užijeme adrenalinových honiček s muži zákona, zase jednou se budeme řítit ukrutnou rychlostí zaplněnou dálnicí a řešit skvělé příběhové mise. Přesně tak, jak to máme rádi. Nebo ne? Takhle nějak zněla marketingová prohlášení. Need for Speed: Undercover měl být oživení upadající série. Konec koketování s realismem (ProStreet) a návrat ke staré dobré hratelnosti dílů jako Underground, nebo Most Wanted. Podařilo se to tak nějak na půl. Arkádovost ze hry přímo čiší, o staré dobré hratelnosti by bylo možno polemizovat. Ale nepředbíhejme.
Příběh nás zavede do prosluněného amerického města Tri-City, které budeme brázdit v roli skrytého agenta. Celou hru se budeme snažit dostat na kobylku jakémusi zločineckému gangu. Příběh ale působí dost plytce a uboze. Vůbec nic by se nestalo, kdyby si jej vývojáři odpustili a soustředili by se na samotné závodění. Nicméně příběh tady je a odvíjí se pomocí profesionálně provedených filmečků, ve kterých nám půvabná modelka Magie Q v roli naší nadřízené zadává nové úkoly a předává nám informace. Pomineme-li, že je příběh hloupý a zanedlouho ho přestanete vnímat, samotné filmečky působí celkem dobrým dojmem. Takže drobná rada, při filmových scénách vypněte mozek a příjemně relaxujte při sledování dlouhonohých modelek. O nic extra nepřijdete.
Podobně nesmyslně jako příběh působí i otevřený svět. Od začátku si můžete jet kam chcete. Ale Tri-City je celkem monotónní a zanedlouho začne nudit, takže nečekejte, že strávíte hodiny pouhým projížděním se po městě. Naštěstí ani nemusíte, protože můžete kdykoliv zmáčknout Tab a hra vás automaticky přenese do závodu, který je zrovna poblíž. Závody jsou velmi podobné. Většinou jde o sprint, nebo závody na okruhu. O trošku povedenější jsou dálniční bitvy, což je takové jeden na jednoho a jde v nich o to, získat si před soupeřem daný náskok. Drag nebo drift byste hledali marně. Co zamrzí ještě víc je minimální rozdíl “příběhových misí“ a normálních misí. Nebýt toho, že na vás před každou příběhovou misí špulí prsa Magie Q, ani byste příběhové mise nezaregistrovali.
A pak jsou tu samozřejmě hrátky s policajty, kteří v Undercover samozřejmě nemohou chybět a kteří vám často dost zatopí. Jestli chcete namítnout, že přece hrajete také za policajta, i když v přestrojení, tak vězte, že to vůbec nevadí a za celou hru rozmašírujete tolik policejních aut, že byste si za prodaný šrot mohli koupit jeden středně velký ostrov v Karibiku. Jste totiž v přestrojení a nechcete přece riskovat odhalení. Alespoň tak nějak to říkala Magie. Tak mě napadá, že jako takový skrytý polda napácháte více škody za jeden den, než průměrný gangster za celý život. Vraťme se ale k tématu. Policajti tu jsou a je s nimi legrace. Muži zákona nejsou nijak zvlášť agresivní, ale jak se jednou rozzuří, tak to může být problém. Ujet obyčejné hlídce nedá tolik práce, ale když se jich do vás pustí víc a zamíchají se do toho i vrtulníky, máme z toho celkem výbušný koktejl (doslova). Naštěstí nám vývojáři vypomohli v podobě různých pastí rozmístěných po celém Tri-City. Většinou stačí shodit nějaké lešení a policajty máte na nějakou dobu z krku.
Samotná hratelnost tedy vypadá tak, že jezdíte po městě, vybíráte si závody a sem tam vám do toho vleze stará dobrá Magie s další dávkou laciného příběhu. Což o to, to by nebylo nijak špatné, nebýt podivného jízdního modelu. Auta jsou na silnici jako přilepená a je poměrně jedno, jestli jedete 100 km/h, nebo 300 km/h. Kdykoliv můžete téměř na fleku zastavit a když už se vám nedej bože stane, že přestřelíte nějakou hodně prudkou zatáčku (kterých je ve hře jako šafránu) můžete použít jakýsi bullet-time, s jehož pomocí je i sebekritičtější situace směšně lehká. Model poškození je čistě kosmetická záležitost, takže narazit v plné rychlosti do zdi, nebo do protijedoucího autobusu není nic strašného. Prostě od sebe odskočíte, vyklepete si pomačkané plechy a hurá dál. Na jízdní vlastnosti to nemá absolutně žádný vliv. Spíše než ovládnout auto se tedy budete snažit nenarazit do kolemjedoucích vozidel, protože cesty jsou občas skutečně zahuštěné.
Vizuálně je na tom Undercover celkem průměrně. Modely aut jsou velmi slušné, ale okolí už je na tom o poznání hůře. Připravte se na to, že si při hraní budete připadat, jako byste měli na nose žluté brýle. Opravdu zlaté barvě se nevyhnete, je všude, což se mi zdálo poněkud kýčovité, ale to je věc názoru. Zamrzí spíše pořád stejné prostředí, které se vlastně nikdy výrazně nemění. Uplně zapomeňte na efekty počasí nebo střídání dne a noci. Vypadá to, že v Undrecoveru je po celou dobu hraní zhruba 10:30 ráno a krásně jasno. Jiné počasí v Tri-City neznají.
Pokud patříte mezi domácí kutily, nebo jste příznivci tuningu (případně obojí), zajímá vás pravděpodobně, jak si vede NfS: Undercover po téhle stránce. Takže ano. Můžete vylepšovat jednotlivé díly, nebo si můžete kupovat jednotlivé balíčky a můžete si také podle libosti měnit vzhled vašeho auta. Je jen na vás, jestli budete mít trpělivost štelovat v garáži jednotlivé součástky, nebo jestli budete prostě jezdit. Už jsme si to řekli, ale řekněme si to znovu, auta vypadají opravdu pěkně, přesně jako jejich předloha (licence jsou samozřejmost). Čert ví proč, se lidi v EA rozhodli do hry zabudovat i jakýsi podivný RPG sytém. Po vyhraných závodech se vám totiž zlepšují vlastnosti (převodovka, ruční brzda…) a vy na to nemáte vůbec žádný vliv.