Fallout 3. Jedna z nejočekávanějších, a proč si to neříct rovnou, nejlepších her minulého roku je tady. Pojďme si prvně lehce zopakovat herní dějiny a povědět si, jak to všechno začalo. Psal se tehdy rok 1998 a Interplay vydal hru Fallout, neboli v češtině Radioaktivní Spad. Fallout si zanedlouho získal obrovskou hráčskou základnu a stal se velikým hitem po celém světě. Čím to? Inu, důvodů je spousta. Ať už jde o hutnou atmosféru, vymakaný příběh, nebo líbivou grafiku, Fallout si hráče jednoduše získal. Příběh prvního Falloutu nás poprvé, a rozhodně ne naposled, přivádí do zpustošené Ameriky poznamenané jadernou válkou. Spousta lidí umřelo, z některých se stali ghoulové, z některých supermutanti a pár šťastlivců se schovalo do atomových bunkrů tzv. Vaultů. Vy jste jeden z těch šťastnějších a obýváte Vault 13. Jako na potvoru se však zkazí vodní čerpadlo a vy jste vyslán do pustiny hledat vodní čip. Dobrodružství začíná. Objevujete vesnice, města, potkáváte zajímavá NPC a v neposlední řadě bojujete v tahovém režimu a vylepšujete si své schopnosti. Prostě RPG jako řemen. Další díl na sebe nenechal dlouho čekat a Interplay hru vydává rok po prvním dílu. Fallout 2 toho moc nového nepřinesl, ale doladil už tak geniální hratelnost a přinesl zbrusu nový příběh. Příběh se odehrává pár let po prvním díle. Tentokrát nezačínáte ve Vaultu, ale v malinkaté vesnici, které hrozí zánik. Jako vyvolený jste vysláni najít životodárný G.E.C.K.. A je to tu zase, potkáváte NPC, bojujete, a vylepšujete si svou postavu, teď je to však větší, lepší a snad ještě zábavnější. A Fallout 3? Licenci na Fallout 3 získala Bethesda (The Elder Scrolls 4: Oblivion) a jak se podařilo oživit nestárnoucí legendu, se dozvíte právě teď.
Co by to bylo za RPG, kdybychom začínali jinak, než tvorbou postavy. Ve Falloutu 3 začínáme stylově a to přímo narozením. Zvolíme si svůj vzhled a v opravdu originálním tutoriálu si jednak osvojíme jednoduché ovládání a jednak si trošku pohrajeme se základními statistikami. Rozdělíme si pár bodíků do systému S.P.E.C..IA..L (Síla, Inteligence, Vnímání…) a seznámíme se s naším otcem, jehož zmizení z Vaultu nám způsobí celkem dost nepříjemností. Ano, právě v době našich devatenáctých narozenin udělá náš otec něco, na co nikdo před tím ani nepomyslel. Otevře dveře Vaultu a vydá se do pustiny, čímž poruší jedno z hlavních pravidel (ve Vaultu ses narodil, ve Vaultu umřeš…). Co bychom to byli za syna (nebo dceru, co já vím, jak se narodíte), kdybychom zůstali dřepět uvnitř a nevydali bychom se mu na pomoc. Před opuštěním Vaultu se nás hra ještě zeptá (podobně jako v Oblivionu), jestli si přejeme něco změnit. Pokud jste se svoji postavou spokojeni, stačí už jen potlačit do dveří a dobrodružství začíná.
Co vás praští do očí asi nejvíce je opravdu úchvatná grafika. Troufám si tvrdit, že tak krásnou pustinu jste ještě nikdy neviděli a ještě dlouho neuvidíte. Tu je vrak auta, tam je rozbořený kostel, polorozpadlá škola, nebo zbytky lidských stavení a vše spojují nepoužitelné cesty. A mezi tím vším přežívají zbytky lidské civilizace a vy potkáváte živořící města, tábory banditů, otrokářskou osadu a to vše je v jistém smyslu neuvěřitelně krásné a také (ehm) uvěřitelné. Opravdu celou dobu si budete říkat, že tak nějak by to po takové katastrofě mohlo vypadat. Nejlepší na tom je, že se můžete kamkoliv zajít podívat. Nejste omezeni žádnými neviditelnými zdmi nebo jinými překážkami. A tak se často stává (vlastně mně se to stalo vcelku pravidlem), že máte zadaný quest, ale na cestě k němu narazíte na nějaké stavení a tak se ho vydáte prozkoumat. Odtud se vydáte k rozpadlému supermarketu a třeba dostanete vedlejší quest. A tak se vydáte tam a nakonec úplně zapomenete na hlavní quest a budete prostě žít a tak to má být.
Co by vás mělo praštit do očí ještě ve Vaultu je změna pohledu. Původní izometrický pohled nahradil pohled z vlastních očí (podle libosti se můžete dívat také přes rameno, ale tuhle možnost jsem využil jen když jsem se chtěl pokochat jak mi to sluší), což hodně lidí naštvalo a mnozí začali Falloutu přezdívat Oblivion se zbraněmi. Pravda je, že podobnosti s Oblivionem tu jsou, koneckonců běží obě hry na stejném enginu. Ale žádný strach, žádný post apokalyptický mod pro Oblivion, ani obyčejná FPS se nekoná. Máme co dočinění s právoplatným nástupcem série Fallout. Odpadá sice bojování v tahovém módu, ale stále se do něj můžeme kdykoliv přepnout. V praxi to vypadá tak, že si většinu nepřátel prvně lehce připravíte pár ranami v realtimu, potom spustíte V.A.T.S. (onen tahový mód) a v takřka filmovém záběru si vychutnáte ustřelenou hlavu či končetinu. V režimu V.A.T.S. závisí počet ran na počtu vašich akčních bodů (což je dáno výší Obratnosti ve S.P.E.C.I.A.L.) a můžeme zde mířit na jednotlivé části těla, ať už nohy, ruce, hlavu, nebo zbraň. V.A.T.S. má v boji opravdu zásadní úlohu a můžete do něj přepínat kdykoliv to uznáte za vhodné.
Jsou vtipné, jsou hravé a máme je rádi. Co je to? No přece perky! Samozřejmě že o ně nezůstaneme ochuzeni ani ve třetím pokračování. Perky jsou opravdu radost a jsou velmi užitečné a nápadité. Co takhle perk nájemný zabiják, který když máte, tak můžete každé kladné postavě, kterou jste zabili vzít ucho a prodat ho nějaké zlé postavě?
Rozhovory a černý humor dělaly vždy Fallout Falloutem. V rozhovorech udělala Bethesda od Oblivionu velký pokrok (díky bohu, protože tomu v Oblivionu se snad ani nedá říkat rozhovory…), ale pořád nedosahují kvality prvních dvou dílů. I tak jsou však rozhovory zábavné, leckdy vtipné, a když máte vysokou hodnotu řečnictví, tak se jimi dá občas vybruslit z ošemetné situace nebo i splnit quest. O pověstný Falloutovský humor v průběhu hraní také zakopneme, i když si o něj asi nezlomíme nohu. Fallout 3 je pořád vtipný, ale už méně než jeho předchůdci a vůbec působí tak nějak vážněji a syrověji. K tomu se pojí i možnost hraní za zlou postavu. A teď ne zlou tak, že si za splněný úkol řeknete o pět zátek víc, než zněla dohoda. Myslím tím opravdu zlou. Prostě parchant, zmetek, zlosyn, neřád, jak je libo. Můžete brát lidi do otroctví, krást, zabíjet nevinné, radit dětem aby utekli z domů a nakonec taky třeba zničit svět. Já jsem hru dohrál za obě strany a, i když byly obě skvělý zážitek a obě přinesly spoustu možností, dávám přednost té dobré. Ono nejde o to, že hra za temnou stranu by byla horší (tím myslím nekvalitnější), ale o to, že když hrajete za hodného, tak je to přece jen lepší pocit z odvedené práce. A není nad to, když uslyšíte v rádiu, že jakýsi hrdina z Vaultu 101 zneškodnil atomovou bombu a zachránil tak město.
Kromě atomové bomby, na kterou narazíte v Megatuně (pravděpodobně první město, do kterého zavítáte je postaveno na nevybuchlé atomové bombě), se dostanete i ke speciálním příručním atomovkám a dalším různým vychytávkám. Zbraní a předmětů je ve hře tak akorát. Od lehkých zbraní jako jsou samopaly, pistole, přes chladné zbraně, jako perlík nebo nůž, energetické zbraně, například laserová pistole a plasmová puška, až po těžké zbraně jako rotační kulomet nebo už zmiňovaná ruční atomovka. Důležitý je stav zbraně, kterou používáte a který má na boj velký vliv. O zbraně, brnění a další důležité věci se staráte ve vašem Pip-Boyi, což je takový příruční počítač, který jste dostali ještě jako dítě ve Vaultu. Pip-Boy je sice poněkud nepřehledný, ale najdete v něm všechno, co potřebujete. Poznámky, inventář, status, mapu a také rádio. Rádio si určitě občas pusťte, sice se z něj málokdy dozvíte něco zásadního, ale jako oživení funguje báječně.
Co říci na závěr? Fallout 3 je ve všech ohledech důstojný nástupce prvních dvou dílů a hlavně je to opravdu skvělá hra. Grafika, rozhovory, příběh, to vše dělá ze třetího Falloutu hru, kterou by si měl zahrát opravdu každý. Když ještě přihlédneme k nízkým hardwarovým nárokům, nevidím jediný důvod, proč by to tak opravdu nemohlo být. Bravo! Já tleskám ve stoje a vy už nad ničím neuvažujte a upalujte do obchodu. Falloutem 3 nemůžete nic zkazit.