Monolith Productions je firma, která prostě umí dělat hry. Pokud si ještě někdo z vás ještě stále pamatuje na hodně hrané a zajímavé gamesy jako první a druhý díl No one lives forever či Alien versus Predator je přesně na správném místě. Osobně neznám ani jednoho PCčkáře, jenž by na svém stroji ani jednou neměl nainstalované tyto pecky. Dlouhou dobu nic, husté neproniknutelné ticho zahalené hustou mlhovinou, poté z čista jasna byla oficiálně ohlášena FPS (first person shooter/střílečka z první osoby) pod zajímavě podaným jménem F.E.A.R., což dosti vábí k anglickému slůvku fear – čili česky strach, děs. Avšak zkratka znamená primárně Fisrt Encounter Assault Recon – označení zvláštní jednotky, zabývající se nadpřirozenými jevy (něco jako akta X, ale jedná se o speciální jednotku pekelně trvdých hochů, připomínajících naši českou Urnu nebo americký S.W.A.T.) Vývojáři přišli s něčím, co dokáže jen málo kdo a to vytvořit mix různých žánrů, vše do posledního detailu propojit, aby úplně každičký kousíček hratelnosti ladil s tím následujícím i předešlým.
Po okamžitém vydání hry na PC trh začala získat celosvětové uznaní od všech předních internetových či papírových magazínů, sklízel povětšinou kolem 90 %, takže si jistě dokážete udělat představu, jak kvalitní byl. Následoval data disk Extractoin poin, jehož hodnocení se stávalo velmi diskutabilním, a samozřejmě uvedení konverze na platformy next-gen konzolí. Já měl to štěstí si vyzkoušet F.E.A.R. prvně na PC, ovšem díky vysokým nárokům mi běhala dosti špatně, tudíž mi bylo jasné, že když jsi chci hru užít v plynulosti, musím si ji pořídit i na X-Box 360, který vlastním. Bohužel v současné době je mi jasné, co jsou vlastně konverze zač, člověk nemá moc velkou jistotu v dobré převedení z PC na konzole (byť jsou next-gen) a cena kolem 1800 KČ mi rozhodování navíc ztížila. V obchodě jsem si ji řádně vyzkoušel a zdála se v pořádku, proto jsem si F.E.A.R. nakonec zakoupil. Po dohrání se mi ovšem názor celkem změnil.
*1* *2* *3*
[b]Bez filmu Kruh by to nevzniklo[/b]
V roce 2002 armáda Spojených států amerických vytvořila pro národní bezpečnost zvláštní elitní jednotku First Encounter Assault Recon (zkráceně tedy F.E.A.R.), zabývající se paranormálními jevy. Jedná se o pořádně drsné komando, tvrdě trénováno pro ty nejnebezpečnější mise, na něž mohou narazit. Zde se zhostíte zelenáče, který zrovna vyšel s excelentními výsledky z výcviku, jehož čeká hned první i zároveň opravdu těžká zkouška přežití. Vyšinutý zabiják, kanibal Fettel byl právě osvobozen svými vojáky z přísně hlídaného vezení a nyní je na útěku. Váš jediný cíl je za každou cenu zajistit tohoto velmi nebezpečného šílence, následně ho opět posadit do žaláře kam patří. Zápletka osvětlená během startu první mise zní celkem nudně, tohle totiž obsahuje spousta her. Ovšem to by nebyl Monolith, aby se něco pořádně nezvrtlo.
Jak se proplétáte jednotlivými úrovněmi, zjišťujete, že je ještě někdo více nebezpečnější než samotný Fettel – na první pohled nevinná malá dívenka Alma. Při dalším pozorování se váš názor zajisté změní, když v jednom z animací vidíte dva členy vašeho týmy, jenž Alma spaluje na popel a poté z čista jasna mizí. O to více horší, že se objevuje když to vůbec nečekáte. Například při lezení ve ventilaci náhle vyskočí z páry atd. Jak se proplétáte více a více příběhem, otevírá se postupně komplexní, kde se ke konci dozvídáte drsnou pravdu o vás, Fettelovi i Almě…
*4* *5* *6*
[b]Je na co se dívat[/b]
Jedním z hlavních taháků se díky zcela novému engineu stává grafika. Už úvodní intro nastiňuje, jak kvalitní je. Ku příkladu skvělé vymodelování postav, prostředí už samo o sobě hovoří za vše, avšak tohle je jen začátek. Přidejte si k tomu naprosto fenomenální osvětlení zdí, chodeb, stínů lidí/duchů na jednolitých zdech a v neposlední řady odrazy od vody. X-Box 360 stíhá naprosto všechno, co se dá očekávat od High nastavení. Klidně si během hry můžete stále svítit baterkou na jednotlivé objekty a znovu a zvonu se kochat tím skvostem, jenž vám vývojáři z Monolith Productions nabídli. Každopádně není úplně všechno bez chybiček – ve celém F.E.A.R.u jsem jak živ nenarazil na jediný náznak nějakého počasí. Pokud se někdy ocitnete na otevřeném prostředí, vem te jed na to, že se budete pohybovat jen v noci (až tedy na finálních deset vteřin). Někdo z vás to zajisté vezme třeba i jako velký mínus, mě osobně to zase tolik nevadilo, většina hororových her se odehrává totiž ve tmě.
Značné znechucení mi přišlo až cca. v půlce (poté ještě pár dalších), kdy jsem narazil na skutečně nehorázné sekání v přesně daných částech hry. F.E.A.R. jsem dohrál asi čtyřikrát, takže si již dobře pamatuji ta odporná místa, která holt vývojáři jednoduše odflákli a asi dostatečně nepředělali na možnosti X-Boxu 360 včetně jeho tří monstrózních jáder. Tohle celé sekání mi přišlo také zcela zbytečné, protože právě tato konzole s tím němá mít žádné velké problémy. Dále mi to celkem zhoršovalo zážitek z celé hry, jako dost lidí to ze srdce nesnáším. Avšak pokud člověk zadrží dech, vydrží ty slabá místa, může si potom vychutnávat skvostné grafické zpracování dál.
*7* *8* *9*
[b]Střílej pomalu![/b]
Jak jsem již v začátku článku napsal, jedná se o mix hororu s FPS. Jak si jsem záměrně opomněl zmínit největší lákadlo v hratelnosti – zpomalování času. Ano, nic originálního ve TPS (third person shooter/střílečka z pohledu třetí osoby), avšak F.E.A.R. je čistě FPS, což znamená zcela nový rozměr v hratelnosti. Ostatně žádný bullet-time používat nemusíte, ovšem pak se dočkáte pěkně těžkého zápolení, bez něj to jde daleko hůře. Navíc to dává zcela úplně nový rozměr v grafice. Vem te si následující příklad: jdete malou chodbou k zavřeným dveřím, otevíráte je, vstupujete do klasické americké kanceláře (všude tzv. koje pro jednotlivce), po chvilce uslyšíte skupinku nepřátel, bavící se mezi sebou, jenž vás zpozorovali. Co uděláte? Zmáčknete tlačítko pro zpomalený čas a tlačítko pro střelbu stačí u automatických zbraní jen lehce držet. Sem tam mířící páčkou korigujete směr střelby, následně si užíváte ráj – kluky od vás i od nepřátel létají všemi směry, strefují zcela každý předmět, stojící jim v cestě. Květináče, roztřišťující se na malé kousíčky, velké či malé kusy odstřelené zdi jsou teprve jen malým předkrmem před velkou hostinou.
Volba v úvodním menu mezi čtyřmi obtížnostmi Low, Moderate, High a Extreme samozřejmě určuje následný stav munice i lékáren v celém F.E.A.R.u. Skutečně nejsem hardcore hráč, který musí dohrát každou gamesu na nejtěžší, aby si dokázal, jak je šíleně dobrý. Osobně dávám přednost rychlejšímu, svižnějšímu či snazšímu tempu Low (třikrát pokořeno) nebo Moderate (jednou pokořeno). Mohu si užít spoustu střílení bez sebemenší obavy, že za chvíli nebudu mít z čeho pálit. Každopádně tohle vůbec neplatí o AI vašich nepřátel – ta zůstává na všech úrovním fantastická, geniální. Ku příkladu mě stále dva členové z jedné pětičlenné skupiny obcházeli ze zadu, neustále se kryli, aby neutrpěli jediný škrábanec a domlouvali si následné kroky přes vysílačku. Jak jsem již napsal – geniální! Tohle v žádné jiné hře doposud tak dobré nebylo, tudíž klobouk před vývojáři s úctou smekám.
*10* *11* *12*
[b]Na konverzi normálka[/b]
Pravděpodobnost špatné kvality při klasické konverzi z počítače na konzole je neskutečně vysoká. Ovšem ne díky malé výkonnosti, avšak přednostně jednoduše kvůli samotným vývojářům – těm je to jedno, peníze mají stejné. Vykašlou se tedy na převod z jednoho jádra na tři u X-boxu 360, pak to také vypadá se sekáním tak mizerně, jako tomu bohužel je. Stačilo, aby si k tomu na pár týdnů prostě sedli, následně udělali svoji práce na 100%. Když architekt udělá náčrt domu tak ze ¾ nedá se říci, že by tam někdo dobrovolně bydlel (navíc ještě za ty šílené peníze co za to chtějí). F.E.A.R. je určitě nejlepší FPS do příchodu již netrpělivě vyhlíženého Halo 3 (pokud se povede tak, jak se očekává), poté zůstane na špici těch nejlepších. Obsahuje úplně všechno, co se už očekává od next-gen – pěkně sepsaný příběh, zábavnou i dlouhou hratelnost, skvělé grafické zpracování, chytlavý multiplayer (u nás samozřejmě zakázaný), na konec jako třešničku na dortu dalších pár bonusů.