[b]Něco z historie[/b]
Série Ridge Racer nás provází již tak dlouho, že si ani nevzpomenu, kdy že jsem to hrál první díl na PS1 (deset let to ale bude určitě). Hry značky RR se vždycky vyznačovaly slušnou hratelností, výborným pocitem rychlosti a solidní prezentací, která často ukazovala budoucí možnosti novotou vonícího přístroje (Racery byly na startu všech tří Playstationů). Vždy to byly arkádové závody (až na jednu nepovedenou výjimku), auta se řítila neskutečnou rychlostí, kombinovanou se šílenými smyky, za frenetické hudby japonských školaček, často pouze na JEDNOM okruhu, byť s různými kombinacemi. Na sofistikovaný simulátor typu Gran Turismo můžeme hnedka zapomenout, toto je opravdu čistá arkáda. Ale dosti řečí, podívejme se na poslední pokračování oblíbené série, tentokrát s číslovkou sedm.
*1* *2* *3*
[b]Here we go…[/b]
Po spuštění hry se staří harcovníci ocitají ve známém prostředí, při nahrávání vám zkrátí čas klasická střílečka. Menu nabízí obvyklé možnosti jako arcade, online hraní a samozřejmě šampionát, mimochodem grafická úprava je slabší, ostatně jako u většiny her firmy Namco. Raději si zapneme pásy a přikročíme ke samotným závodům. Jak se vlastně změnily od dob prvního dílu? No, vlastně ani moc ne. Teď mě nepochopte špatně, samozřejmě grafika pokročila o několik světelných let, ale samotný princip založený na neustálém kroužení dokola, kombinovaným s nereálným flokováním se prakticky nezměnil. Nabízí se otázka, jestli to bude dnešním náročným hráčům stačit. Přiznám se, že úplně jednoznačně vám asi neodpovím, alespoň se budu snažit o vlastní pohled člověka, který se sérií RR má už nějakou tu zkušenost.
*4* *5* *6*
[b]Těžko na cvičišti[/b]
Abych se dostal do hry rychleji, zvolil jsem si pro začátek arcade. Říkal jsem si, zajezdíš si pár okruhů, očíhneš auta, pak se vrhneš na komplexnější šampionát. Jenže to jsem se hodně spletl, soupeři zmizeli za první zatáčkou a já už je nikdy neviděl (o kolo mě naštěstí nevzali). Ano přátelé, obtížnost nám pořádně přitvrdila. Nejsem žádný superhráč, ale tohle mě nepříjemně překvapilo. Bez precizního provedení smyků prostě nemáte šanci. Tady bych vám doporučil jednu věc, plyn a brzdu si nadefinujte na zadní tlačítka (myslím L2 a R2), dosáhnete tak výborné citlivosti. Toto nastavení jsem vykradl z Motorstormu a může se ujmout u hodně závodních her. Problém zřejmě nastane v okamžiku, když si budete chtít nastavit manuální převodovku, to vám jaksi nebudou stačit prsty, ale možná to je spíš o zvyku. Mimochodem v RR7 nastavte rozhodně automatiku, protože v tak šílené rychlosti nemáte vůbec šanci přeřadit. Zvolit můžete také ovládání formou naklánění ovladače a pokud tak učiníte, tak vám gratuluji, protože jste úspěšný masochista.
*7* *8* *9*
[b]Lehko na bojišti???[/b]
Po lehčím tréninku, kdy mi smykování přešlo do krve, jsem si troufnul na šampionát. Namco přineslo několik novinek, auta můžete kupovat u několika různých firem. Důležité jsou tzv. preferenční body – tj. čím víc jezdíte autem jedné firmy, tím levnější je pro vás zlepšování vaší káry. Na výběr je množství různých modifikací, barev, potisků, auto si můžete přizpůsobit dle své libosti. Ostatní závodníci jsou ostří jako břitva a nic vám nenechají zadarmo. Klíčové je také umět správně využít boostu, který se vám dobíjí při smycích. Zrychlení tak můžete příjemně řetězit, ale musíte dávat pozor, protože šikany jsou často nepříjemně úzké. Další zajímavou novinkou je jízda v závětří, tzv. slipstreaming, který opravdu funguje a potvrzuje pravidlo, že poslední se směje nejlépe.
*10* *11* *12*
[b]Grafika a zvuk[/b]
Grafika využívá možností konzole nové generace, některé tratě jsou opravdu výborné. Až pojedete okolo zarostlé džungle, ve které budou probleskovat sochy, projedete jeskyni, ve které se rozmazává obraz vlivem blízkého vodopádu nebo poletíte vzduchem po nájezdu na most, uvědomíte si, v čem je síla série RR. Auta vypadají plasticky, ale je pravda, že vlivem omezení hry na jednotlivé tratě toho tvůrci až zase tolik vytvářet nemuseli. Zvuky jsou klasické, tedy nic moc společného s reálem, hudba je tragická, takové vřeštění jsem už dlouho neslyšel, u jednoho songu jsem si dokonce myslel, že se PS3 odporoučí do záhrobí. Demetní pobídky typu – rychle, ujíždějí ti – bohužel nezmizely (všimněte si, že mě natolik zblbly, že je hojně používám i v recenzi).
*13* *14* *15*
[b]Je nás víc[/b]
Onlinové hraní nabízí zábavu až pro 14 hráčů, samozřejmostí jsou různé žebříčky a statistky, které neustále monitorují váš postup (často také sestup). O výhodách online hraní není třeba hovořit, protože živí soupeři jsou samozřejmě mnohem podlejší než počítač, bez důkladného tréninku se na ně budete dívat z hodně velké dálky. Zahrát si můžete také na rozdělené obrazovce, což nemá chybu, řada kamarádství skončí ve rvačkách po prohraném závodě.
*16* *17* *18*
[b]Final Round[/b]
Hodnocení hry je poněkud problematické, protože to rozhodně není hra pro každého, jak se často dočtete. Musíte být trpěliví, protože jinak se ve hře nikam nedostanete a logicky vás potom přestane bavit. Velkou výhodou je rozhodně znalost některého z předešlých dílů. Rozhodně jde o kvalitní titul, ale já jsem od něj čekal mnohem víc, Resistance u mě vede na celé čáře. Přece jen deset let starý koncept by už chtělo nějak oživit.