[i]Je celosvětově známo, že „když se chce, tak to půjde“. Pravděpodobně se tímto heslem řídili i slovenští vývojáři z 3DDivison. Použít by se dalo ještě „co je malé, to je hezké“, protože patří mezi ty týmy, které nepotřebují dvacet stolů v jídelně na to, aby uspokojily hladové krky všech svých zaměstnanců. Ovšem nebudeme rozebírat nic tak pro nás nezajímavého, jako je počet hladových krků. Vzlétneme totiž hluboko do mraků za jejich titulem, který nese název Air Conflicts.[/i]

*1*

[b]Začátečníci mají vyhráno[/b]
AC nepatří mezi letecké simulátory a šlo by i říci, že se nejedná ani o propracovanou arkádu ve všech základních bodech. To se například prokáže v ovládání hry. Je velice jednoduché, jelikož použijete přibližně pět tlačítek na klávesnici a k tomu myš. Nerealistické (tedy velmi primitivní) ovládání letadla je pravděpodobně první věc, která na sebe strhne pozornost. Stačí posunout myš trochu dolů a letadlo se v mžiku poslušně vydá střemhlav k zemi, jako slepice po flusu. To samé se dá říci o všech jiných možných směrech. V AC vlastně i o těch nemožných, kterými se budete vydávat každou chvíli.

*2* *3* *4*

[b]“Pět stupňů doprava… Dva dolů… Posílám jim tam dárek!“[/b]
O konflikty nouze nebude. Každou chvíli se budete v oblacích či na zemi setkávat s nepřáteli, které je potřeba odstranit. K tomu slouží dva pohledy pro útok. První, ve kterém se celou dobu pohybujete, poskytuje uprostřed obrazovky zaměřovací kříž pro střelbu na letadla všeho druhu. Druhý je vhodný pro bombardování pozemních cílů, jako jsou například tanky či budovy. Bombardování je stejně jednoduché jako střelba, stačí podržet klávesu a kamera se přesune pod letadlo. Ku pomoci je zvláštní zaměřování, které je ve větších výškách či při větší rychlosti skoro nepoužitelné.

*5* *6* *7*

[b]…někdy jde totiž hůře poznat, zda míříte k zemi čí stoupáte do oblak…[/b]
Pro orientaci ve vzduchu slouží radar, kompas, stav poškození a nakonec stav veškeré munice. Postrádám základní věc, kterou je výškoměr. Někdy jde totiž hůře poznat, zda míříte k zemi čí stoupáte do oblak, kombinace některých scenérií je smrtící. Při vyčerpání munice je možnost krkolomného přistání na základně, která většinou bohužel chybí, a proto pokud shodíte všechny bomby na pozemní cíle a nezneškodníte všechny, nemáte tedy možnost se znovu vyzbrojit. Vaší jedinou možností je několik desítek vteřin nalétávat na jeden a ten samý cíl a zkoušet se do něj trefit kulomety také s omezenou municí. Ovšem osobně se mi nikdy nestalo, že bych vypálil všechny náboje. Pokud budete mít trpělivost, vaší palbě neodolá ani kamenný dům. Zvláštní.

*8* *9* *10*

[b]…děj druhé světové války se prostě přesunul zase o dům dál…[/b]
Přeci jen AC disponuje něčím originálním. Ve hře na vás čekají tři kampaně, angličtí letci z RAF, německý Luftwaffe a bratři z dávného SSSR, přičemž každá kampaň je rozdělena na čtyři části a každá část skrývá přibližně 12 misí. Ovšem k té originalitě. Jakmile se ponoříte do jedné z dvou nabízených misí, není již možnost zahrát si po dokončení tu druhou. Děj druhé světové války se prostě přesunul zase o dům dál a vy se nemůžete zaobírat jen jednou věcí, která se napoprvé nezdařila. To samé platí při neúspěšném dokončení mise, kdy vás sestřelí nebo budete nuceni opustit mapu kvůli nátlaku nepřátel.

Tento prvek dělí hráče do dvou skupin, tedy příznivců a odpůrců. Příznivci to vidí jasně z reálného hlediska, kdy přemýšlí nad právě rychle probíhající válkou. Vrátit se zpět prostě není možné. Jestliže misi splníte, dostanete odměnu ve formě medaile či povýšení. Co by na tom kdo chtěl měnit, že? Záporáci jsou veskrze normální herní fanoušci, kterým je líto zbytečně ztracené mise, která vypadala celou dobu dobře. Stačilo se jen škrábnout křídlem o strom. Jednoznačně by si ji chtěli zahrát znova, ale to není možné. Autoři se nám tedy tak snaží vnutit pocit nelineárnosti, která u někoho zabírá, u někoho ne. Pokud zničíte všechna letadla ve svém hangáru, kterých není hodně, máte jednoduše smůlu. Jedinou možností je tedy odstartovat celou kampaň znova, ovšem to u nikoho nevyvolá dvakrát dobrý pocit.

*11* *12* *13*

[b]Technicky vzato[/b]
Projevilo se šetření na vizuální stránce hry. Terén nevypadá pěkně, autoři si na něm nedali moc záležet. Možná důmyslně vložili své úsilí jinam, a to do nadprůměrných modelů letadel, mezi které patří Spitfire, Mosquito, Avro Lancaster, He-111, Ju-87 Stuka, Me-Bf 109, Gloster Meteor, Gotha 229, DB3, IL2, Bisnovat 5 a Lavochkin 5. Co se hudby týče, dá se zařadit do téže nadprůměrných hudebních doprovodů, které byly ve hrách podobného typu použity.

Multiplayerové bitvy, tedy jestli se tomu tak dá říkat, jsou možné jen po LANu či přes Direct IP, nešikovně řešeno. Hra nabízí pouze 2 multiplayerové mody, kterými jsou Deatmatch a Team Deatmatch.

*14* *15* *16*

[b]Inu…[/b]
Může se vám zdát, že létat a provádět akční střety vysoko v oblacích či bombovým útokem oslabovat nepřítele je zábavné. Ano, je. Ale pouze v prvních pár hodinách herní doby. Poté vše upadá do stereotypu, ze kterého se hra bohužel nevyhrabe ani několika páry mírně odlišných úkolů, což je škoda. Na herní scéně existuje a existovalo mnoho jiných podobných arkádových titulů, které Air Conflicts překonávají na plné čáře, proto byste radši měli zvážit jeho koupi. Nemuselo by se to vyplatit.