PlayStation

Příběh začíná tím, jak Trane skočí při honičce s policií ze střechy mrakodrapu a vy se právě přesouváte před tuto událost, abyste zjistili co bylo příčinou. Nejdříve vstoupíte do metra, které tvoří hlavní menu hry, a ve kterém začínáte u vstupu, od kterého se posouváte dál a dál při výběru jednotlivých položek. Pro samotný výběr levelu nastoupíte do vagónu a vybere si z trasy respektive levelu, který si přejete. Tím nechci říct, že by hra byla nějak rozvětvená a vy byste si užívali nelineární postup hrou po městě, kde byste sprejovali, kam by se vám zachtělo. To opravdu ne. Bohužel, je to právě naopak. Postup hrou je striktně lineární a tak se z této hry stává další akční adventura, kde si ale užijete hlavně spoustu sprejování, soubojů s policisty a členy různých gangů. Sprejovat můžete po zdech, automobilech, vagonech a na dalších plochách k tomu určených. V tom spočívá jediná volnost a prostor pro umělecké vyžití.

*1* *2* *3*

Na výběr máte opravdu mnoho možností. Můžete si vybrat mezi několika typy sprejů, nálepek a všemožných malůvek. Různé styly, barvy a tvary vašeho „podpisu“ si vybíráte v tak zvané Black Book. Stylů grafitů postupně přibývá a vy si tak máte opravdu z čeho vybírat. Po ruce máte také stále iPod, na kterém si přehráváte hudbu, která hru doprovází. Většinou nejde o nijak známé kousky, ale spíše o různé melodie, které ale i tak příjemně dokreslují undergroundovou atmosféru hry. Skladby si na iPodu můžete přepínat, a tak se vám nebude nutit jedna a ta samá skladba. Hudba samotná je povedená, nijak hru neruší a ke stylu hry se hodí.

*4* *5* *6*

Trane ale není žádný frajírek co se jen poflakuje ulicemi a sprejeruje na každý volný plac grafity. Je také docela slušným akrobatem. Umí šplhat po okapech, rourách a zeleném porostu domů. Přeskakuje zdi a taky se dobře ohání pěstmi. Samotný boj není nijak propracovaný, ale pro funkčnost a zpestření postačí. Jedno tlačítko poslouží pro sérii několika úderů, další pro sérii několika kopů, další pro skok, únik po zemi a kombinací dvou tlačítek dosáhnete chmatu. Sérií není v tomto případě myšleno ani kdovíjaké množství úderů, ale pouze kop levou nohou, pravou nohou a zakončení kopu v otočce. Tedy tři varianty, které se bohužel opakují stále dokola a není zde ani možné vytvářet komba.

*7* *8* *9*

Tak ještě ke sprejování, které tvoří hlavní část hry. Grafitů máte na výběr tedy skutečně mnoho ale vlastní si vytvořit nemůžete, což je docela velká škoda. Grafity můžete umisťovat v kleče nebo ve stoje, přičemž jsou zde vlastně jen tři výškové úrovně, do kterých můžete grafity umístit. Samotné zvolení vaší „zbraně“ je poměrně rychlé a intuitivní pod tlačítkem R1. Grafika je poměrně zdařilá. Světlo dopadá do ulice pod různými úhly, prochází ploty a podobně. Zkrátka klasické úrovně s klasickými efekty, které vám moc dech nevyrazí. Dobré efekty jsou také u soubojů, kde se při extra silném úderu pohyb zpomalí a přidá tak souboji na zajímavosti.

*10* *11* *12*

Jedinou nepříjemnou věcí, která mě skutečně několikrát vytočila a dostala do smyčky frustrace byla ta, když jsem se s jedním členem ochranky dal do souboje. Vše probíhá tak, jak má. Pěst střídá kop a pěst, ale jakmile začne útočit člen ochranky, tak vaše naděje na úspěch rychle klesají. Jakmile se vám totiž tento nepřítel dostane za záda (a to vás ani nemusí moc omráčit) ihned vám nasadí želízka a vy už pouze vidíte obrazovku game over. Do křížku s policií se prostě moc nemůžete dávat, protože to takto dopadá nejčastěji. Hra je spíš o neustálém plížení a škození, kdy si vás policie nesmí všimnout, což hře dodává na jistém napětí. Celkově jde o poměrně povedenou záležitost, kterou ale spíše uvítají jedinci znalí věci. Ti si také ke konečnému hodnocení mohou přidat o deset bodů navíc. My ostatní zůstaneme u kvalitnějších akcí.