PlayStation

Někdy se to tak stane, že ačkoli se na trh dostane nový slibný titul, který i sklidí vcelku slušné hodnocení a uznání u kritiky, mezi hráči a v následné prodejnosti pak zcela propadne. Ne snad, že by bilance prvního dílu The Suffering byla až tak děsivá, ale je faktem, že asi naděje vkládané do něj společností Midway až tak zcela nenaplnil. Minimálně v našich končinách zmiňovaný kousek rozhodně neútočil na první příčky prodejnosti. Přesto si po vzoru titulů jako ICO či Beyond Good & Evil našel své věrné příznivce, kteří si vymodlili pokračování a s jeho testem právě nyní přicházíme.

*1* *2* *3*

The Suffering: Ties That Bind bývá často označován jako survival horor, ovšem já bych ho zaškatulkoval spíše jako běžnou hororovou akci. Nikdo nemůže zpochybnit, že se sice tématicky jedná o tzv. „bafací“ hru, ovšem rozhodně bych zmíněný produkt nezařadil po bok klenotů jako Resident Evil nebo Silent Hill. Tak jako tak je stále nejvhodnější dobou pro hraní noc, která dává této akci konečně možnost pořádně se projevit a patřičně vyniknout. Ale dost bylo úvodních řečí, pojďme si konečně povědět něco o titulu samotném.

Jakkoli The Suffering: Ties That Bind nevypadá na první pohled nijak zvlášť vábně, nedá se mu beze sporu upřít jisté specifické a poměrně efektní vizuální zpracování, které jen řádně zahušťuje už tak dost ponurou atmosféru a trochu prostoduchý leč postačující příběh, jehož pochopení vám dám ovšem mírně zabrat, pokud jste neměli tu čest už s první inkarnací dobrodruha jménem Torque, jak se hlavní hrdina hry jmenuje. Přesto nepopírám, že jsem si musel nějakou tu dobu na hrubou a syrovou grafiku tohoto kousku zvykat. Obecně se asi nedá říci, že by vizuální stránka The Suffering: Ties That Bind patřila mezi absolutní špičku, ale vzhledem k tématickému zařazení to není až takovým handicapem, jak by se mohlo zdát. K titulu jednoduše jeho ztvárnění sedí docela slušně, a tak mu jste schopni odpustit nějakou tu slabší chvilku, která je třeba i vzápětí vyvážena poměrně slušnou a líbivou podívanou.

*4* *5* *6*

Náplň The Suffering: Ties That Bind je poměrně prostá. Přímočaře se prokousáváte jednou úrovní za druhou (tu více, tu méně atraktivní a nápaditou), likvidujete nepřátele jako na běžícím páse a přitom všem se neustále snažíte přijít na to, zda-li se skutečně bavíte, nebo si pro vás autoři přichystali jen další prostoduchou akční melu, která ponejvíce připomíná nastavovanou kaši ve stylu – rychle něco sem, něco tam, nových nápadů poskrovnu a hurá mezi zákazníky.

*reklama*

The Suffering: Ties That Bind samozřejmě není úplně špatnou hrou, ale chybí mu jakási extra esence, která by vás neustále hnala kupředu a nutila vás hru pořádně vychutnat a dotáhnout do úplného konce. Možná, že jsem k titulu až příliš rýpavý, jenže po peckách typu Resident Evil 4 je jednoduše člověku zatěžko být nějak shovívavý. Konkurence je v tomto oboru na PS2 skutečně silná a já tedy ani nevidím nejmenší důvod, proč bych měl vám, čtenářům, doporučovat „nějaký druhý nejlepší“ kousek apod., byť třeba jinak poměrně kvalitní. Hra vás nepotěší slabším audiovizuálním zpracováním, opravdu primitivní animací hlavního hrdiny, dlouhými nahrávacími časy, ani trošku předpotopním a hlavně velmi těžkopádným ovládáním.

*7* *8* *9*

Jakkoli jsem zatím neuvedl prakticky nic, co by vás mělo přimět ke koupi tohoto titulu, musím uznat, že se jedná stále o produkt veskrze nadprůměrný. Bohužel mám jen problém s tím, že to v současnosti už nemusí tak docela postačovat. To, co by vás dříve pravděpodobně posadilo na vaše zadní partie je dnes dávno samozřejmostí, a tak The Suffering nejenže vykrádá a kopíruje sám sebe, ale především nepřináším prakticky nic nového ani vůči své konkurenci. Cokoli vám autoři představí, je prakticky jen opakováním již stokrát viděného, a to mi přijde na titul z konce životnosti (jakékoli) konzole trochu málo. Řemeslně je hra odvedena velmi slušně, kupříkladu i takový dabing nepatří vůbec k nejhorším nebo in-game animace, které nepostrádají spád, dynamičnost ani potřebné kouzlo. Leč to vše nějak nedrží správně pohromadě.

Nechtěl bych tvůrcům hry křivdit, ale dle mého soudu přišli tak trošku s křížkem po funuse. Rok dva nazpět by The Suffering: Ties That Bind pravděpodobně vzbudil i nějaký ten výraznější ohlas, dnes se však jedná o naprosto běžný (snad) docela slušný produkt konzolové mašinérie, který nijak nevybočuje z davu. Kdo má chuť na naprosto standardní horor v akčním hávu prostého ražení, nemusí být zklamán, ale pakliže uvažujete o koupi hry tak maximálně třikrát do půl roku, nemáte se vůbec proč vzrušovat; pokud minete The Suffering: Ties That Bind, vůbec nic se nestane a dokonce i svět se bude pravděpodobně točit dál, jako tomu bylo až doposud.