Kdo by to tenkrát (léta páně 1998) řekl, že postava poldy Pankráce urazí na naší herní scéně takový kus cesty. A hle, píše se rok 2005 a na příznivce humorné detektivní série pomrkává v pořadí již pátý kousek. [b]Polda[/b] si tak stále s přehledem drží prvenství nejdelší herní série v dějinách tuzemských počítačových her. I kdyby se jednalo o poslední díl (o čemž by se dalo s úspěchem polemizovat), bude ještě hodně dlouhý čas trvat, než o tento primát přijde. Série Poldy během těch bezmála osmi let měnila svou tvář jako na běžícím páse. Co díl, to jiné vzezření. Klasická ručně kreslená grafika v prvním díle, komiksově laděný styl v díle druhém, kombinace 2D a 3D ve třetím pokračování a 3D renderované pozadí a postavičky ve čtyřce. A pátý díl? Ten je opět jiný, i když svým způsobem znova směřuje kamsi do komiksových vod. Grafika a hratelnost jsou však dvě zcela odlišné entity. Co tedy nový Polda přináší nám hráčům? A dokáže vůbec ještě po tolika dílech nadchnout, nebo nám neúnavní harcovníci ze Zimy Software podstrkávají nastavovanou kaši? Další řádky se vám pokusí poskytnout odpověď.
*1* *2* *3*
Co si budeme nalhávat, Polda se nikdy nesnažil dobýt svět. A tomu také odpovídala kvalita, ať už po stránce technické nebo herní („nízkorozpočtovost“ jednoduše dýchá na všechny strany). Kouzlo, které sérii neustále udržuje při životě, je ale zřejmě ukryto někde jinde, jenže identifikovat ho není nic jednoduchého. Příběhem to ale evidentně nebude. Ten se nikdy neřadil k brilantním literárním počinům a s výjimkou prvního dílu sklouzával vždy pod hladinu průměrnosti. Pátý Polda drží nastolený trend a znova se nejedná o nic víc než o pokus o dobrý scénáristický počin. Na druhé straně zajímavá myšlenka mu nechybí. Autorům se zřejmě příběh o časoprostorových přesunech odehrávajících se ve čtvrtém díle zalíbil natolik, že se jej nechtěli jen tak lehce vzdát, a servírují nám ho nanovo. Nicméně je tentokráte v rámci objektivity na místě připustit, že výsledek je o chlup promyšlenější a nápaditější a v kontextu nevyznívá tak naprázdno. Nic to však nemění na faktu, že finální dojem působí jako „splácanost“ nového se starým a trochu to vypovídá o chybějící tvůrčí invenci. Ale budiž. Co nás tedy čeká?
*4* *5* *6*
Pankrácovi nyní přistávají problémy doslova přímo pod nosem. Jednoho dne se před jeho domem v Lupanech objeví balík s pozoruhodným obsahem. Anonymní žádost o pomoc doplňuje naváděcí zařízení určující místo schůzky. Pankrác neváhá a vydává se do vstříc neznámému dobrodružství. Po krátkém intermezzu s dostavením se na určení místo, se náš hrdina ocitá v podivné základně plující časoprostorem. Dozvídá se, že se jedná o sídlo organizace s názvem P.R.Č.A. (Policejní Rekonstrukce Časových Abnormalit). Pankrác dostává nabídku, která se neodmítá, respektive ani odmítnout nelze, stát se jejím agentem. Úkoly na sebe nenechávají dlouho čekat. Kdykoliv počítač zjistí, že se kdesi v minulosti stala chyba (časová abnormalita), akce začíná. Je potřeba se teleportovat do patřičného období a lokality a uvést vše na pravou míru tak, aby nebyl porušen chod dějin. Jak vidno problémy, jež Pankrác řeší, přesahují lokální rámec, a na vás tak padá tíha odpovědnosti za osud celého lidstva.
*7* *8* *9*
Cestování časem je docela zábava a toto téma má nesmírně široké pole působnosti, jehož mohli autoři využít. Bohužel stejně tak patří k velmi ošemetným a lze na něm vyhořet jako sláma a potenciál zakopat hluboko do země. Tvůrci k němu přistoupili tak nějak po svém a zůstali stát kdesi na půli cesty. Začátek působí slibně, jenomže postupem času rychle upadáváme do jednotvárnosti a to, co se na počátku zdálo zajímavé, začíná trochu nudit (stejným syndromem trpěl i čtvrtý díl). Ale od subjektivních hypotéz zpátky k nezvratným faktům. Příběh se odehrává ve třech kapitolách. V té první se kouknete do starověkého Řecka, konkrétně do obléhané Tróje, kde budete muset zařídit, aby bylo slavné město dobyto. Druhý akt vás přesune do období nám přeci jenom o něco bližší. Ocitnete se v Německu během první světové války a na vaše bedra padá záležitost s ukradením tajných plánů bojového letounu, díky němuž by Němci mohli uspět ve válce. Třetí část se odehrává opět v dávné minulosti, přesněji v Egyptě v období vlády faraónů. I tady je úkol vpravdě nesnadný, najít nového faraóna a zabránit tak nesprávnému člověku v nástupu na trůn. Mezery mezi jednotlivými kapitolami pak vyplňuje pohyb a řešení úkolů na samotné základně, která je pochopitelně výchozím bodem vašich akcí.
*reklama*
Humor, to je to slůvko, na něhož celá série sází především. O jeho kvalitě se můžou vést nekonečné debaty, pravdou však je, že má své silné stránky, stejně jako hluchá místa. První Polda dopadl v tomhle ohledu na výbornou, na ostatních byla patrná sestupná tendence. Čtvrtý díl pak znamenal průlom, poněvadž autoři postavili do dominantní role vážně laděnou zápletku a humor nechali povětšinou odpočívat stranou. Pátý díl se vrací k původním kořenům. Všechno se zase nese v odlehčeném duchu a důraz je kladen především na rozpohybování hráčových bránic. Jak moc se záměr podařilo naplnit nechám spíše na posouzení každého z vás, za sebe však mohu tvrdit, že se setkáte s oním „vtipem typicky poldovským“, tedy žádná sláva, ale jsou chvíle, kde se upřímně pobavíte a od srdce vykouzlíte úsměv na tváři. Nově však autoři, co se týče stylu humoru, způsobem sobě vlastním přitvrdili, tudíž se připravte na slušnou várku pubertálních vtípků. Zejména v první polovině hry si budete dávat dostaveníčko s narážkami na sex skutečně na každém rohu. Pokud se svým věkem vyloženě neřadíte do pubertálního období, pak vás tyhle vtípky ve valné většině nechají chladnými, u některých se možná pozastavíte a budete přemýšlet, jestli už náhodou nespadají tak trochu do vod trapnosti.
*13* *14* *15*
Obtížnost hry opětovně nikterak nevybočuje z řady svých předchůdců. Pokud již mátě nějakou tu adventuru zdárně za sebou, stane se pro vás Polda 5 spíše takovou „mimochodem“ záležitostí. Pro Poldu je velmi typickým úkazem šílené kombinování předmětů. Zapomeňte, že se stačí řídit zdravým úsudkem. Některé kroky při řešení problémů jsou nasnadě, jiné jsou však zahaleny rouškou černočerné tmy a vy můžete jen předpokládat, jaký nápad se v hlavách tvůrců zrodil. Častokrát se tak přistihnete, že právě provádíte velmi neoblíbený styl „všechno na všechno a ono to nějak půjde a dopadne“. Naštěstí se během hry nedostanete do situace, že by byl váš inventář přeplněn předměty, takže tohle bláznivé kombinování předmětů tolik nebolí (ono i aktivních předmětů je v lokacích jen poskrovnu). K dalším nepříjemnostem se řadí plnění akcí v pevně stanoveném pořadí. To, co ještě před chvílí nešlo, může již po určitém jiném provedeném úkonu fungovat. Někdy je to logické a pochopitelné, jindy zbytečné a frustrující. K velmi intuitivní činnosti lze zařadit ovládání. Polda nikdy nebyl koncertem na všemožné klávesy a tlačítka myši a ani nový díl trend nemění. Ke všemu vám stačí jediné tlačítko myši, tudíž ovládání v klidu zvládne i sekretářka (jako prerekvizita bohatě postačí partička pasiánse). S „myšítkem“ zkrotíte všechny číhající nástrahy – vedení dialogů s postavami, sbírání předmětů i jejich následné používání.
*16* *17* *18*
Jestliže předchozí díl poněkud doplatil na svou rozlehlost, respektive na umělé prodlužování přinášející velmi rychle nudu a stereotyp, v případě Poldy 5 je situace zcela opačná. Herní doba je hanebně krátká a zkušený adventurista hru s klidným srdcem pokoří za jedno až dvě odpoledne. Ani běžným hráčům však nebude cílová páska na míle vzdálená. Vyložené zákysy se téměř nevyskytují, a i když je možno relativně často zemřít, není nutno hned panikařit, hra vás automaticky vrátí před inkriminovaný moment. Pokud patříte k milovníkům nejrůznějších meziher, které jsou v podobných typech adventur běžným jevem, budete si muset nechat zajít chuť. Autoři se rozhodli od podobných přídavků zcela upustit. To by nebylo zase až tak trestuhodné, horší je to však s úplnou ignorací implementování jakýchkoliv logických puzzlů. Hra se tak scvrkla na pouhé kombinování předmětů a klábosení s postavami, což je opravdu velká škoda. Nechci vinit autory, ale zdá se mi, že v tomhle ohledu to vědomě odflákli. Další věc, jež hodně zamrzí, je neschopnost opravit pravopisné chyby. Pokud máte jenom trochu cit pro český jazyk, pak rozhodně nedoporučuji zapínat titulky. V opačném případě se připravte na nejhorší. Hrubky jsou rozmanité a několikrát se setkáte i s těmi nejtěžšími kalibry (y/i). Korektor nejspíše texty „pohladil“ velmi letmo, možná vůbec.
*19* *20* *21*
Rozpačitým dojmem působí grafická stránka hry. Autoři opět zvolili jinou vizáž, tentokráte nastupuje technologie podobná cel-shadingu, díky čemuž má výsledek působit komiksovým dojmem. Ve finále to nepůsobí špatně, avšak s dodatkem, že ne všude. Některé lokace jsou opravdu vydařené, jiné působí nemastně neslaně a některé vyloženě odporně. Příkladem toho nejméně povedeného budiž základna organizace P.R.Č.A. Hra místy obsahuje drobné animace, jež mají v lokacích probudit život. Pravda, není to nic velkolepého, nicméně po nehorázně statickém čtvrtém dílu se jedná o krok správným směrem. Ne vždy je ovšem důvod k radosti, kupříkladu statická mořská hladina působí velmi lacině. Pochvalu si ale zaslouží animace postav. Pankrácova chůze sice nepatří k těm úplně košer (občas to jde ztuha), ale ohrnovat nos nad ní zajisté nebudete. Příjemným zjištěním je, že všechno co Pankrác dělá, je animováno včetně předmětu, se kterým tak činí. Absence těchto kompletních animací je častým neduhem adventur, Polda 5 je však v tomhle o krůček popředu. Naopak intro a jemu podobné vsuvky jsou otřesem na druhou. Vzpomínáte si na trojku? Pokud ano, prožijete drobné de-javue. Dabing je dle zkušeností z minula profesionálně zvládnutý. Stálicí je Pankrác v podání Luďka Soboty (ať už si o jeho projevu myslíte své, svou práci odvedl dobře), nově přibyli například Zdeněk Izer či jeho jmenovec Mahdal. Zvuky, stejně jako hudba, jsou ucházející. Některé melodie dobře podkreslují atmosféru, jiné se do daného prostředí příliš nehodí, ale je to spíše jenom otázka vkusu.
*10* *11* *12*
Pátý díl Poldy nepřináší nic překvapujícího. Je přesně takový, jaký se dal očekávat. Těm, kterým se předcházející díly nelíbily, zůstává opět uzavřený. Naopak fanoušky určitě nezklame a s železnou jistotou v něm najdou to, co je dokáže udržet přilepené u monitoru. Pro hráče, kteří nepatří ani k jedné skupině, představuje nový Polda příjemnou oddychovou záležitost. Avšak nesmíte mít přehnané nároky a srovnávat hru se špičkami tuzemské adventurní tvorby. To byste velmi tvrdě narazili. Pokud se chcete pobavit nad nenáročnou adventurou, koupí Poldy 5 rozhodně vedle nešlápnete.
*22* *23*