Upíři, vampirismus, krev, smrt… To vše bylo po určitou dobu hlavním tématem vlny akčních filmů, kterou rozpoutal Wesley Snipes v comicsovém trháku Blade. Nyní zájem filmových tvůrců poněkud opadnul a nabroušené zuby se na nás z pláten kin neusmívají tak často. Ve vývoji počítačových her se však o upíry zájem nezmenšil ani o píď, ba naopak a [b]BloodRayne 2[/b] je toho čerstvým důkazem…

*1* *2* *3*

[b]Úvod[/b]

Pokračování akční vyvražďovačky [b]BloodRayne[/b] je přesně takové, jak jsem očekával. Už z anotací od vývojářů, pokud jsme si vypustili všudypřítomné chvástající řeči o revolučnosti apod., jasně vyplynulo, že půjde o další jedním směrem zaměřenou prvoplánovou hru s krásnou upírkou v hlavní roli. Příběhem se druhý díl zařadil někam do současnosti, od konce jedničky tedy uplynulo přibližně šedesát let, ale na naší milé známé to není vidět ani trošku.

Původní [b]BloodRayne[/b] byla nejprve vyvinuta pro konzole [b]PlayStation[/b], což bylo i po konverzi na [b]PC[/b] poměrně značně viditelné. Druhý díl jde v tomto směru o krok vpřed, kdy se nejedná o žádnou konverzi, nýbrž o primárně vyvíjený titul pro počítače. Bohužel, žádné velké změny jsme se nedočkali. Už od hlavního menu je všude znát konzolové pojetí a celková arkádovitost hry, která ji na kráse a hratelnosti nepřidá.

*4* *5* *6*

Po zhlédnutí úvodního intra, které je mimochodem technicky opožděné tak o tři roky, se dozvídáme celé příběhové pozadí hry. Vzhledem k autorskému pojetí prvního dílu se nedal očekávat žádný promyšlený román, který by se mohl ucházet o Nobelovu cenu za literaturu, ale aspoň trochu se autoři snažit mohli. Příběh je absolutní klišé, které jsme viděli snad tisíckrát. Alespoň stručně… Váš nenáviděný otec, shodou okolností upír, měl po vašem narození poněkud horší náladu, přičemž zabil vaší matku. To jste mu v jedničce nedarovali a celá hra končila jeho údajnou smrtí. Zdálo se že upíři ze světa zmizeli a všichni se mají dobře. Happy end! Ale jak se zdá, autorům od té doby poněkud zpustly peněženky, a tak se rozhodli uvařit druhý díl. Kde jednička šokovala, jde dvojka mnohem dál.

*7* *8* *9*

[b]Krev, krev, krev. Všude samá krev a mozek žádný…[/b]

To, že autorům nešlo ani tolik o hratelnost jako o co nejhezčí zadek hrdinky, je patrné hned po projetí prvními dvěmi úrovněmi hry. Stále se opakující stereotypní činnost, která vyvrcholila naprosto tupým zabíjením zcela stejných protivníků, kteří nejen že nevykazují nejmenší známky inteligence, ale jakoby si ochotně vystojí frontu, než je naše milovaná Rayne „obslouží“. Každý ať si to přebere, jak chce… Nastíním vám vzniklou situaci v praxi. BloodRayne je zaměřená na jednoho protivníka, a je zcela zaměstnána soubojem s ním. Během té krátké doby, než stihnete na klávesnici zopakovat stále stejné pořadí čtyř identických tlačítek, si to přivalí druhý, naprosto stejný protivník. Ten ale má tolik slušnosti, že na vás nezaútočí hned, aby vám pořádně zatopil náhle vzniklou přesilou. To se přece nedělá! On si hezky počká, až to skoncujete s prvním a až poté se na vás vrhne. Jak galantní…

*10* *11* *12*

Za zmínku rozhodně stojí pohled na vyčištěnou místnost, kde jste předtím soustavně patnáct minut posílali potetované pankáče na onen svět. Tam, kde předtím byly naleštěné dlaždice a krásně čisté mramorové zdi, je nyní krvavá lázeň. V této hře je hodně krve. A když řekneme hodně, myslíme tím desítky, možná stovky prolitých hektolitrů životodárné tekutiny během dvou minut. Krev stříká ze všeho, čeho se dotknete. Ze začátku na tu podívanou zíráte s pusou dokořán, ale po chvíli vám to začne připadat směšné. Ostatně, udělejte si sami obrázek ze screenshotů kolem.

*13* *14* *15*

[b]Někdo dodnes nezjistil, že nejde jen o grafiku… [/b]

Skoro každá hra, kterou jsem kdy recenzoval, vypadala na screenshotech mnohem hůře, než když jste ji viděli v pohybu. U BloodRayne 2 je to přesně naopak. Pozor, graficky je na tom hra velmi dobře, jen obsahuje drobný neduh, který se vám pokusím vysvětlit v následujícím odstavci. Ten se vyskytuje jen tehdy, kdy s kamerou otáčíte, nebo při větším pohybu modelů najednou. Proto ho není na screenshotech možné objevit. Zahrajte si však dostupnou demoverzi a uvidíte sami.
*reklama*
Pokud bych to měl popsat, viděl bych to jako lehkou deformaci prostoru a modelů při pohybu kamerou. V praxi to vypadá asi tak, že když rychle otočíte kamerou, vše kolem vás se začne jakoby skládat do sebe a vznikne cca jeden centimetr širuký pruh náhodně umístěný napříč monitorem. Je možné, že to je chyba grafické karty, ale i po downloadu aktuálních ovladačů se problém vyskytoval a karta (ATI RADEON X800 PRO 256 MB) v ostatních hrách (Quake IV, F.E.A.R., Half-life 2…) funguje naprosto bezchybně. Je to chyba na kráse, která vás po určité době přestane na sebe upozorňovat a jakoby vám zevšední, až si ji nakonec ani nevšimnete.

*16* *17* *18*

Jinak je BloodRayne co se grafické stránky týče vyvedena poměrně zdařile. Zejména modely a kostýmy vaší svěřenkyně vypadají naprosto úchvatně. Nechápu, jak je možné k tak dobře vypadající hře udělat tak neuvěřitelně hnusné intro a děj odvíjející animace. Hra naplno využívá možností bumpmapingu a vertexshaderu, což ji propůjčuje opravdu detailní modely postav. Dalším obrovským plusem, který se autorům musí uznat, je dokonalá systémová optimalizace. Na mé sestavě [b]AMD 64 3400+, ATI Radeon X800 PRO 256MB, 1,5 GB RAM [/b]šlo vše na největší detaily a maximální rozlišení zcela bez jakýchkoli (až na ty pruhy) problémů. Hru jsem zkusmo uvedl do chodu i na sestavě [b]AMD Xp 1700+, ATI Radeon 9000 128 MB, 512 MB RAM [/b]a na střední detaily s rozlišením 1024*768 bylo vše nádherně plynulé a skvěle hratelné.

*19* *20* *21*

[b]Když se hráč nudí, něco není v pořádku…[/b]

Jak je na tom BloodRayne po hratelnostní stránce? Myslím, že již z výše napsaného textu vám bude všem jasné, že to není úplně ideální. Spíše bych řekl, že to je velmi špatné. Hra se svým neustálým a nudným stereotypem brzy okouká a přestane bavit. Hned v druhé úrovni na vás čeká první z takzvaných pokojů hrůzy. Nejde ani o to, že byste byli vystrašeni obsahem hry, ale vyděsí vás zdlouhavé zabíjení neustále se respawnujících nepřátel. Představte si čtvercovou místnost se dvěma vchody v protějších stěnách. S pravidelnou střídavostí se na vás nejprve z jednoho a posléze z druhého vchodu budou řinout davy tupých a zcela neorganizovaných protivníků. Po velmi únavných a zcela nezáživných dvaceti minutách non-stop zabíjení se proud sebevražedných komand zastaví a otevře se vám postup dále. Co víc si konzolista může přát. Nám to ale nestačí…

Z postupně upadávajícím očekáváním jsem napjatě a poté už beznadějně doufal, že ta každá další následující mise bude trochu odlišná. Ale ať už svoje krvavé tance rozputáte ve skladišti nebo v opeře, vždy budete dělat stejné taneční kroky. Naprosto a bez vyjímky. Jak nápadité…

*22* *23* *24*

[b]Celkové shrnutí a úleva, že je to konečně za mnou…[/b]

Mám za sebou neuvěřitelných dvacet hodin čistého času, který jsem strávil u této hry. Byl to čas zcela ztracený a naprosto nevyužitý. Dejte na mne a této hře se vyhněte velkým obloukem. Možná se vyzbrojte stříbrnými kulkami, dřevěnými kolíky a česnekovou esencí, pro případ, že byste s ní někdy přišli do kontaktu. Otázka je, zdali se vyplatí do této nudné, byť graficky dobře zvládnuté hry investovat sebemenší peníz. Nevyplatí! Jde o čistě komerční záležitost, bez jakéhokoli nápadu či inovace.

*25* *26* *27*