O hrách podle filmové předlohy bylo již popsáno nespočet stran. Přestože v herních análech najdeme i kousky zdařilé, zdá se, že pomyslné misky vah se vcelku přesvědčivě přiklánějí k tezi, že hry podle filmů nedopadají dobře. Důvodů může být několik, od nepřesvědčivého herního konceptu až k odfláklé (protože narychlo splácané) grafice. Jenže já věřil, že tentokrát se přeci může zadařit, vždyť námět sám je natolik neotřelý, že přímo vybízí k originalitě sršící pecce, byť by to třeba mělo být pro děti. Roald Dahl ovšem nepsal typické pohádky, jeho knihy jsou plné krutosti a násilí. To si autoři stejnojmenné hry si to zřejmě uvědomili, a hru tedy stylově pojali tak, aby u ní hráč pokud možno co nejvíce trpěl. Takže si nasaďme gumové rukavice a hurá do Wonkovy čokoládovny!

*1* *2* *3*

Nejprve se pokusím shrnout to pozitivní. Jako první bych vypíchnul to, že hra poměrně věrně kopíruje prostředí filmu Tima Burtona, takže Willy Wonka zde se skutečně podobá groteskní postavičce, kterou na stříbrném plátně kouzelně zahrál Johny Depp, což se vcelku povedlo i u ostatních účastníkůí této reality show, jejíž hlavní výhrou je jedna továrna na čokoládu a hromada negroidních trpaslíků. Podíváme se také do všech lokací, kterými ve filmu děti procházejí, takže se můžete těšit na televizní místnost, čokoládovou řeku nebo laboratoř, jakož i další, ve filmu neviděná, prostředí. Autorům se pravděpodobně v rámci licence podařilo přinutit několik herců z filmu, aby celou hru nadabovali, bohužel však za hlavní hvězdu Johnyho Deppa zaskakuje James Taylor, ať už je to kdokoliv. Z dalších dospělých zůstal přítomen pouze Karlíkův senilní dědeček, ostatní rodinní příslušníci byli ze hry decentně vyloučeni. Ve hře je také ukryto několik trailerů a pár fotografií, což je jistě příjemné zpestření, bohužel však nadlouho poslední, protože se dostáváme k hraní samotnému.

*4* *5* *6*

Ono vlastně ani nejde o hru v pravém slova smyslu. Celý koncept Karlíka je míněn spíše jako hromada poslepovaných hříček, přičemž valná část působí dojmem, že kdesi hluboko v nich je ukryta jakási prastará flashová hra, přesně taková, jakých jsme již na internetu potkali desítky. Nebo vám to nic neříká? Co třeba „klikej na Umpa-lumpy v přesně daném pořadí“, „projeď neustále se opakujícím tunelem v daném čase“, „klikej na správné barvičky“, „pinkej do kuličky tak, aby se na tři pokusy dostala k východu“? Tam, kde bychom čekali originalitu, dostáváme tedy jen podivnou a nesourodou směsku úděsných miniher. Až na dřeň je tento „nápad“ vytěžen v hrách s Umpa-lumpy, kdy je vaším úkolem bleskově se zorientovat ve zhruba pětivteřinových minihrách, kdy se vám na obrazovce objeví sdělení „catch!“ a vaším úkolem je urychleně zjistit, co a čím vlastně máte chytit. Buďto se zadaří, nebo ne, okamžitě následuje další, tentokrát třeba „connect!“ a vy zase zjišťujete co a jak.
*reklama*
Nápad je to dobrý, kdyby ovšem nebyl zlikvidován úděsným zpracováním a tím, že jakmile se minihry začnou opakovat, stanou se triviálními i pro nejmenší děti. Nebudu raději příliš komentovat úvodní „level“, kdy musíte posbírat pět blýskavých lízátek, přičemž nesoutěžíte ani s časem, ani s ostatními dětmi, ale maximálně tak s příšernou kamerou, která vás vždy naprosto zmate při přechodu na další obrazovku. Jedinou výhodou je, že čokoládová krajina s jasně zelenou trávou nápadně připomíná domov Teletubbies, čili hru můžete v nestřeženém okamžiku vnutit některému žvatlajícímu příbuznému a výhodně se jí zbavit. Vrcholem všeho je potom závěrečná úroveň, nic než kopie stařičkého Boulder Dashe, jenže zatímco ten měl alespoň padesát levelů a inteligentní ovládání, zde máte pouze jednu obrazovku a celé si to musíte uklikat levým myšítkem.

*7* *8* *9*

Jsem tedy na rozpacích. I když uvážím, že hra je míněna pro dětské publikum, troufám si říci, že tímto dárkem byste asi svému mladšímu sourozenci radost neudělali. Jednotlivé minihry nelákají k tomu, abyste se k nim vraceli, jsou nudné jako projevy v senátu a bohužel i stejně amatérsky zpracované. Určitým pozitivem jsou velmi nízké hardwarové nároky, ačkoliv si troufám tvrdit, že na minimální konfiguraci PII 450 by se hraní tohoto kousku stalo dvojnásob nepříjemným zážitkem. Karlík se tak zařadí po bok těch her, které možná nachytají pár jedinců na svůj lákavý název a barevný obal, ale jinak skončí hluboko, hluboko v propadlišti nekvalitních rychlokvašek. Ruce pryč.