Nablýskané a atraktivní vozy, kvantum výkonu pod jejich kapotami, svůdné dívky, neodolatelné šustění papírových bankovek a adrenalin v krvi, to jsou hlavní rysy ilegálních závodů a světa autotuningu. Počítačoví hráči mohli do tohoto lákavého prostředí nakouknout ve dvou dílech úspěšných Need for Speed: Underground, z nichž právě ten s číslovkou dvě nasadil laťku arkádových závodů skutečně vysoko. Nyní se však na trhu ocitá přímý konkurent „Undergroundů“ v podobě závodní hry s názvem [b]Juiced[/b], za jejímž vznikem stojí britští vývojáři z týmu Juice Games. Než však jejich dítko spatřilo světlo světa, prošlo cestou trnitou. Nejprve se hra opakovaně odkládala, až nakonec v době, kdy byl titul již téměř připraven na trh, zkrachoval vydavatel a další osud hry byl velice nejistý. Nakonec se nicméně štěstěna k vývojářům zády neotočila, a Juiced tak mohou díky novému distributorovi v podobě THQ dělat radost všem natěšených příznivcům závodních her. Soupeřit s druhým dílem „Undergroundů“ je na první pohled boj značně nerovný, avšak Juiced do něj vstupují bez bázně a v pozici černého koně, který může v mnohém překvapit.

*1* *2* *3*

Na úvod se hra představuje ve velmi dobrém světle. Značně podařené energické intro, které dokáže nejednoho hráče příjemných způsobem naladit na tu správnou závodnickou strunu, je vstupní vizitkou více než sympatickou. Drobné „vystřízlivění“ však přichází se vstupem do herního menu. To se sice neřadí mezi vyloženě špatné, nicméně nezapře v sobě konzolový původ. A dědictví, které si po svých „konzolových předcích“ přináší, je již tradiční, poněkud neohrabané ovládání a zpočátku působí celek možná až příliš zmateně a nepřehledně. Naštěstí i tady spolehlivě účinkuje lék jménem čas a zvyk, takže po určité době přejde obsluha menu víceméně do krve, přesto neblahý pocit nemastnosti a neslanosti přetrvává. Na straně druhé, zpracování herního menu ještě nic nenapovídá o kvalitách samotné hry, i když je pro prvotní dojem bezesporu důležité. Přejděme proto raději k tématu podstatnějšímu, tedy k tomu, co Juiced nabízí. Popravdě řečeno, žádná revoluce se nekoná. Konzervativní přístup zůstal a hráči zde najdou jen to, co povětšinou podobně žánrově laděné „gamesky“ obsahují. Nic víc, nic míň. Vlastně něco zase až tak úplně obvyklé není. Před hlavním vstupem do království závodních módů si při vytváření profilu svého jezdce musíte vybrat ze šestice nabízených modelů mobilních telefonů skutečných značek. Inu reklama je mocná čarodějka a hry se v tomto směru řadí ještě pořád k poli nepříliš zoranému, takže proč toho nevyužít. Ale to jen tak na okraj, vraťme se zase zpátky k herním možnostem, jež mají uspokojit závodnickou dušičku, tak toužící po rychlosti a vítězných vavřínech.

*4* *5* *6*

Zmiňovat se podrobněji o prvku rychlého závodu nemá zajisté valného významu. Výběr libovolného auta, stejně jako tratě, na které svého plechového miláčka proženete, je klasika na druhou. Známá věc, tady není co řešit. Trochu větší pozornost si ale jistě zaslouží tzv. Arcade mód. Pod ním se totiž skrývá jedenáctka sérií, obsahující vždy pětici závodů. Úkol je nasnadě, projít postupně se odemykajícími sériemi až na samotný konec. Obtížnost se pochopitelně postupně zvyšuje, takže dostat se k cílové metě není vůbec žádný med. Pokud ovšem pokoříte všechny přichystané nástrahy, tedy dokážete zvítězit v každém ze závodů, můžete se s klidným srdcem prohlásit za slušného harcovníka. V nabídce nechybí ani obvyklé síťové zápolení v multiplayeru. Tyhle všechny zmíněné herní volby jsou jistě fajn, ale k onomu největšímu taháku celé hry se řadí možnost budování kariéry. Vždyť vytvořit si od nuly obdiv a respekt okolí, topit se v tisících dolarů, nechat se obletovat půvabnými dívkami a mít v garáži pořádně nadupané a drahé sporťáky, to je sen, jehož potenciální naplnění se jen tak neodmítá (a to ani ve virtuálním světě). Nezbývá než zařadit první rychlostní stupeň, sešlápnout plynový pedál až k podlaze a za zvuků kvílejících pneumatik vyrazit kupředu za slávou.

*7* *8* *9*

Centrem veškerého dění se stává smyšlené velkoměsto Angel City. Vaše první kroky sice nejsou nikterak originální, ale budiž, nějak se přeci začít musí. Jako nováčka se vás ujme jistý týpek, který již na první pohled působí dojmem, že se ve světě ilegálních závodů nějaký ten pátek pohybuje. Jako velký dobrodinec vám ze svého bohatého vozového parku zapůjčí káru a vyzve na souboj jeden proti jednomu. Zároveň s tím přijde s nabídkou sázky na vítězství. Vyhrajete-li, kariéra se začíná rozjíždět na plné obrátky. Za svých pár tisíc si pořídíte první auťák a můžete se vrhnout do nekonečného kolotoče silničního zápolení. Zpočátku sice nemůžete za své peníze čekat kdovíjaké zázraky, ale závodů nejslabší kategorie se můžete účastnit dle libosti. Bohužel Juiced obsahují „pouze“ závody. Tedy výtečný nápad s volným ježděním po městě, jenž přinesl druhý díl Undegroundů, zde chybí. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o zanedbatelný nedostatek, ona ztráta volnosti je poměrně citelná. Kalendář akcí je předem stanoven, a vy si tak pouze určujete, kam se přihlásíte. Kritériem je povětšinou nutnost vlastnit auto té třídy, na níž je závod vypsán, popřípadě chcete-li se zúčastnit týmového zápolení, musíte mít nejen dostatek jezdců, ale také patřičný počet vozů, jež svým kolegům zapůjčíte.

*10* *11* *12*

Juiced přirozeně neobsahuje jenom jeden typ závodu. Vybírat si můžete hned z několika druhů. Standardem se stalo okruhové ježdění. Určí se počet kol a ten kdo dorazí do cíle jako první, získává vše. Druhé místo je sice odměněno cenou útěchy v podobě nějaké té tisícovky, ale ani zdaleka nedosahuje finančního přilepšení pro vítěze. Zbytek startovního pole svorně utírá nos a odchází s prázdnou. Další měření sil probíhá v jízdě z bodu A do bodu B. Pravidla stejná jako na okruzích, pochopitelně s tím rozdílem, že zde se jezdí úsek tratě pouze jednou. Jiná pravidla má „Sprint“. Jízda se odehrává na dlouhé rovince a to ve třech rozjezdech (navíc s nutností manuálního řazení). Na konci každého z nich se jezdcům přidělí body za dosažené umístění. V závěru se sečtou a ten s nejvyšším bodovým ziskem logicky triumfuje. Něco zcela odlišného naleznete pod kolonkou „ShowOff“. V tomto případě již nejde o rychlost, ale o vaše umění předvést s vozem nejrůznější parádičky (otočku o 180 nebo 360 stupňů, smyky, otočku vzad aj.). Za každou činnost jste patřičně bodově odměněni, navíc se v daných částech tratě objevuje informace o bonusovém prvku, což při jeho úspěšném provedení v onom místě znamená automaticky body navíc. Třešničkou na dortu kariéry je „Pink Slip Race“. Tady začíná adrenalin pořádně stoupat, protože pokud vás někdo k tomuto typu závodu vyzve, pak vězte, že v sázce není nic menšího, než vaše samotné vozidlo. Ztratit, stejně tak ale získat můžete mnoho. Je nutné předem zvážit, zda se vám vyplatí podstoupit dané riziko, ale pocit ze zisku soupeřova bouráku je k nezaplacení :-).

*13* *14* *15*

Podstatou celé kariéry tedy zůstává neustálé ježdění po závodech, získávání respektu (ten roste přímo úměrně s vašimi úspěchy, naopak s dostavujícími se neúspěchy klesá), hromadění peněz, upravování vlastních vozů k obrazu svému a snaha o postup do vyšších tříd. Jestliže se z jakýchkoliv důvodů nějakého závodu aktivně nezúčastníte, zůstává vám ještě možnost vsadit si na vítěze. Ačkoli by se mohlo zdát, že sázka na papírového favorita (určeno podle údajů o jezdci a jeho voze) je povětšinou jistota, v Juiced tohle pravidlo ani zdaleka neplatí. Tudíž určit vítěze se s trochou nadsázky rovná výhře první ceny ve Sportce. Dalším utrpením zůstává pohled na počínání vašeho vyvoleného na trati. To si do budoucna podobné sázení celkem rychle rozmyslíte a peníze raději utopíte v tuningu. Ten má mimochodem široké možnosti, takže pokud vás podobné věcičky berou a máte potřebné finance, nebudete zklamáni. Měnit můžete téměř vše, na co si vzpomenete. Je toho spousta, od nejrůznějších částí karoserie, přes „střeva“ vozu, až po ráfky kol či autorádio. Vyřádit se lze do sytosti, navíc za krásu vašeho mazlíčka získáváte další bodíky k respektu.

*16* *17* *18*

Dostáváme se k samotným závodům a chování vozů. Angel City to není jen město plné mrakodrapů a městských ulic, to jsou také zalesněné oblasti, přístav, závodní okruh apod. Tratě z této různorodosti těží a netřeba dodávat, že ku prospěchu celé hry. Příjemným ozvláštněním je pak například přítomnost prolétávající helikoptéry, vzducholodě či lanovky vzdušně protínající závodní dráhu. Potěší rovněž to, že jezdit lze za různých denních dob. Závodí se přes den, za úsvitu, při západu slunce, večer a nechybí ani jízda po deštěm smáčených, stejně jako po sluncem vyprahlých silnicích. Jedná se sice o pouhá pozlátka, nicméně hodně přispívají k vytvoření výsledné atmosféry. Horší je to bohužel s jízdními vlastnostmi vozů. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout mezi simulací a arkádou. Výsledek pak působí značně rozpačitě a ustrnul tak kdesi uprostřed obou pólů. Do jisté míry se to trochu podobá snaze pejska a kočičky o upečení skutečně chutného dortu. Je sice hezké, že hra vyžaduje jistou hráčskou zručnost, avšak některá auta jsou téměř neovladatelná a každou chvíli předvádějí onen pověstný silniční tanec, jenž způsobuje výbuchy vzteku a nejednu vrásku na čele.

*19* *20* *21*

Během vlastní jízdy se na obrazovce objevují nejpodstatnější informace o jejím průběhu. Jste informováni o vámi zajížděných časem, o tom kolik ztrácíte na jezdce před sebou, kolik máte náskok na dotírajícího závodníka, kdo se zrovna vyboural apod. Hra vám taktéž radí, kdy by bylo dobré sundat nohu z plynu nebo začít brzdit. K tomu se však sluší dodat jednu poznámku, poslední dvě zmíněné rady je potřeba brát s rezervou. Sami časem poznáte, že je lepší řídit se vlastním instinktem, neboť počítač není v tomto ohledu rádcem příliš optimálním. Když už jsem u ovládání, nemohu nezmínit své rozhořčení nad nápadem autorů zvolit pro couvání samostatnou klávesu. Maličkost, která však dokáže nemálo rozhodit z rytmu a v neposlední řadě slušně popudit. Model poškození vozů je relativně arkádový. Odpustí vám proto nejeden náraz do svodidel, případně ostatních zúčastněných. Netřeba se tudíž příliš bát, že by každičká rána znamenala zhoršení jízdních vlastností. Ne vždy je ovšem hra tak přátelský vstřícná, čas od času takový nedobrovolný výlet z dráhy pořádně zabolí. K tomu nejhoršímu se řadí poškození řízení, jehož důsledkem se z vozu stává téměř neřiditelná tuna plechu, a k citelným ztrátám možno přičíst i samovolný únik drahocenné nitro kapaliny.

*22* *23* *24*

Teoreticky nejhorší pozici mělo technické zpracování. Takové neplánované, zhruba desetiměsíční zpoždění takřka hotového produktu, rovná se vždy problému značně nepříjemnému. A k nejzranitelnějšímu místu náleží právě technické zpracování, potažmo grafická stránka, která jednoduše díky zubu času zastarává. Naštěstí tohle není případ Juiced. Z grafického hlediska se stále jedná o velmi přitažlivou záležitost, která má co nabídnout. Vyzdvihnout lze některé zajímavé efekty, k nimž se bezesporu řadí navození pocitu rychlé jízdy v podobě motion bluru. Své odvádí i vydařené ztvárnění odlétávajících jisker při všemožných nárazech a zvlášť skvěle vypadá jízda za deště (voda odstřikující zpoza kol a kaluže na cestách dělají pro vizuální hráčovo potěšení hodně). K dobru přičítám i viditelné poškozování karosérie. Slabší stránkou jsou textury, které díky portu z konzolí neoplývají zrovna velkým rozlišením. Stejným neduhem trpí loadovací obrazovky. Při pohledu na ně se jistému úleku dozajista nevyhnete (ani se nechce věřit, že kalendář hlásí rok 2005). Vysokou laťku nastavilo ozvučení. Burácející motory vašich vytuningovaných krasavců jsou balzámem pro sluchové orgány a licencované punk rockové songy spolehlivě rozproudí krev v žilách.

*25* *26* *27*

Vyřknout nad Juiced závěrečné zhodnocení není úplně snadnou záležitostí. Ve svém základu se jedná o zábavné závodění, celkově ale hra trpí některými podstatnými neduhy. Ke zmiňované nemožnosti volného prohánění po městě se přidává i nepříjemnost v podobě častého ježdění po stejných, nebo jen velmi málo obměněných tratích. A když už jedete třetí závod po sobě na téměř stejné trati, pocit nudy a nutkání ohrnout nos se spolehlivě dostaví. Nebýt těchto závažných nedostatků, mohlo jít výsledné hodnocení mnohem výše. Takhle zůstáváme „jen“ u dobrých závodů, které na určitou, pravda nepříliš dlouhou dobu, slušně zabaví. Stačilo málo. Přijít tak autoři s nějakou neokoukanou oživující novinkou, status hitovky by se Juiced pravděpodobně nevyhnul.