Ve světě počítačových, ba vlastně i těch konzolových vládně přirozená konkurence, o tom není pochyb. Jednou za čas se objeví vysoce kvalitní dílko, které v jisté oblasti exceluje a ihned po jeho vydání se začínají objevovat méně či více povedené kopie a dost často spíše patvary. A jedním z idolů pro vývojářská studia je bezesporu série Unreal Tournament. Jak je všeobecně známo, největší část práce na tomto titulu oddřelo studio Epic Games, avšak do mlýna něco málo přihodili i kanadští Digital Extreme, kteří se po jejich mnohaleté zkušenosti rozhodli vytvořit svojí vlastní hru nesoucí název [b]Pariah[/b], ve které nemálo aplikují zkušenosti, jež nabrali právě díky práci na jedné z nejpopulárnějších sérii vůbec, výše zmiňovaném \"útéčku\". Ambice a naděje do nich vkládané byly po právu velmi vysoké, ale dokázali se autoři vypořádat s \"tlakem médií\" a ukázat to nejlepší, co v nich je?

*1* *2* *3*

Když se řekne multiplayer, někomu se ihned vybaví Counter-Strike, jiným Starcraft a nemálo jedincům taktéž Unreal Tournament. A právě v tomto ohledu se Pariah velmi liší. Ne, že by nedisponoval hrou pro více hráčů, vlastně je to SKORO stejně kvalitní zábava jako při hraní jeho konkurenta, ale… Tvůrci již při ohlášení jejich titulu vyzdvihovali důraz, jenž je kladen na singleplayer, v němž se máme dočkat poutavého sci-fi příběhu dosud nevídaného kalibru. Inu, proč ne? Zní to moc pěkně, a i když provedeme vývojářský přepočet (tzn. vše bereme mírně s nadhledem), stále tu máme hru usilující o titul FPS roku. No a vzhledem k ambicím by bylo hříchem hru nevyzkoušet, pochopitelně. Nevím, zda jsem od Pariah čekal až nereálně moc, nebo je opravdu natolik špatná, ale jestli je nějaký titul, na nějž by mohl kandidovat, má našlápnuto spíše pro cedulku, na níž je napsáno \"zklamání roku\". A moje důvody pro takovéto \"hanlivé\" nazývání? Jen pokračujte ve čtení…

*4* *5* *6*

[b]Jak to tenkrát bylo…[/b]
Dějová zápletka měla hrát prim. Ono by to vlastně nebylo tak obtížné, avšak příběh je podán tak neohrabaně, že po většinu doby se budete sami sebe ptát: \"Co tu ksakru dělám? Jaký má důvod zabíjení desítek nepřátel?\" Škoda, velká to škoda. Tahle neohrabanost autorů je důvod, proč nenastává to nutné napětí při zdolávání úrovních plných nepřátel, a pochopitelně se nestane, že byste se nemohli odpoutat od monitoru s argumenty – \"Já musím vědět, co se stane, až porazím tohoto bosse!\" Posuďte sami, není to fatální nedostatek? Píše se rok 2520, Jack Mason, hlavní hrdina, a tedy vy, povoláním vojenský lékař (slovo \"vojenský\" se sem hodí více než dobře) dostal zdánlivě jednoduše vypadající úkol – dopravit jistou, při přeletu zmraženou trestankyni Karinu na Zemi do blíže nespecifikovaného výzkumného střediska. A proč do výzkumného? Z jednoho prostého důvodu – Karina je nositelkou smrtelně nebezpečného a ještě k tomu neznámého viru šířícího se krví, pro nějž není problém mírná regulace celoplanetární populace. Kdo by to čekal, něco se pokazí. Při transportu si zřejmě neuvědomili, že právě probíhají oslavy Silvestra, a jedná zbloudilá (nebo že by úmyslně vystřelená? ;-)) raketa se náhodou trefila přímo do lodi. Scénář mi mírně připomíná Hollywodské akční filmy, kdy tragický pád přežijí pouze hlavní protagonisté, tedy Jack a Karina. Ještě štěstí, že autoři pocházejí z Kanady a ne USA, takže život si zachránil i pilot. Jak se dá však předpokládat, užívat života si bude tak 5 minut, než dostane kulku přímo mezi oči. Ale což, zasloužil si to. A proč? To máte jednoduché – postřelil Karinu a krev vystříkla na našeho doktůrka, což má za následek nakažení i jeho osoby.

*7* *8* *9*

Abych ale jen nekritizoval, musím smeknout před několika dějovými zvraty, které byly vskutku nečekané, a když zjišťujete, za jakou \"svini\" hrajete, začnete své herní já nenávidět. Ale jak znovu připomínám, kvalitní příběh by, dle mého názoru, neměl být podtržen rádobyzběsilou akcí. Alespoň že je zasazen do velmi atraktivního a často se měnícího prostředí. Jen mi stále nedochází, jak na sebe navzájem lokace navazují. Např. bojujete v horách, proběhne loading (ten musím pochválit, tedy jeho minimální délku) a najednou se stavíte proti hordě vojáků ve futuristickém městě. Suma sumárum se na to však dívá moc pěkně, tak vlastně proč ne.

*10* *11* *12*

[b]Paraziti musí zemřít![/b]
70% FPS = zbraně. S tím se mnou prostě musí každý bezpodmínečně souhlasit. K pořádné řežbě neodmyslitelně patří pistolky, kulomety, raketomety, brokovnice, granáty atd. atd. A jak je na tom co se zbraňového arzenálu týče náš Pariah? Nebudu to nijak natahovat – je to prostě hrůza. Tak zaprvé, až na pár výjimek nenajdeme žádnou specialitu, pouze obligátní kulomety, brokovnici, raketo/granátomet či sniperku. Snad jen jakýsi zářící nožík a neskutečně nabouchaný kanón s odpovídajícím názvem – Pěst Titána. Tahle hra sice neměla být pouze o střílení, ale skoro ze 100% tomu tak je. Ano, pravda, samotné střílení á la Unreal Tournament je také super, jenže tenhle počin nemá dostatečné tempo, jež by udrželo hráče ve varu od začátku do konce. Mnohokrát narazíte na hluchá místa, kde jenom běháte, a když už se blíží pořádná přestřelka, zjistíte teprve, co to znamená nazvání zbraně \"požíračem nábojů\". A právě zbraně budou vaším zlým snem, zejména ke konci hry. Pro samopal není problém zpracovat na pár metrů vzdáleného protivníka celý zásobník a garantuji vám zarudlé oči a nutkání vzít do rukou kladivo a počítač \"vypnout\". Přebíjení jakékoliv zbraně trvá neskutečně dlouho a zásobníky jsou malé. Možná, že kdyby se přidalo na \"arkádovosti\", jako tomu je v sérii UT a autoři by nezařadili zásobníky (vůbec tzn. střílení dokud vám nedojdou všechny náboje), mohl být Pariah mnohem zábavnější. Pakliže si vybral tento styl boje, měl se inspirovat spíše loňským hitem Far Cry.

*13* *14* *15*

Na všem špatném je ale i něco dobrého a toto pravidlo plně platí i zde. Autoři totiž zařadili do hry jeden velmi atraktivní prvek, čímž je upgradování zbraní přímo v průběhu hraní. Každý kousek z vaší výbavy má tři, když počítám i ten základní, tak čtyři stupně (kvalita zbraně je zobrazena přímo na ní pomocí svítících krystalů). Vylepšení má za účel např. větší kapacitu zásobníku, vyšší kadenci nebo v případě granátometu možnost dálkově odpalovat projektily. Bohužel i tak jsou vaše \"obranné\" prostředky velmi slabé a to ještě nemluvím o multiplayeru. To pořádnější, co se bojování týče, nastane až v okamžiku, kdy osedláte nějaký ten vehikl. Nejprve to je bugina s příznačným název \"Bogie\". Ta disponuje jednak kulometem, ale také dvojhlavňovým raketometem, jehož sílu demonstruje obrázek pod tímto odstavcem. Zajímavostí je však nemožnost ovládat vozidlo a dělo najednou. Pro pořádnou jízdu si musíte bezpodmínečně naverbovat ještě jednoho kolegu, který se buď zmocní řízení a kulometu, nebo \"mazlíka\". Další věcí, jež odlišuje Pariah od jiných her, je fakt, že máte-li zájem řídit jeep, musíte nastoupit přímo k volantu. V případě nastoupení ze strany druhé se vám pod myš dostane \"pouze\" raketomet a pro práci řidiče nemáte jinou možnost než vystoupit a přesednout. Wasp, neboli vosa, je vozítkem číslo 2. Ve všech ohledech však horším než Bogie. Jedná se o tříkolku s jedním kolem vzadu a dvěma vpředu. K dispozici je lehký kulomet upevněn na řidítkách. Pořádná kanonáda však nastane až ve chvíli řízení posledního typu – Dart. Tohoto monstra si sice užijete jen krátce, ale stojí to za to. Další zajímavostí je ovládání vozidel. Zapomeňte na krkolomné zatáčení s klávesnicí. Řídíte pouze myší a šipakmi dopředu/dozadu. Zprvu jsem si na to nemohl zvyknout, ale po několika okamžicích jsem se do toho dostal a tento krok autorů mohu jedině pochválit!

*16* *17* *18*

[b]Oku a uchu lahodící zpracování[/b]
Jestliže Pariah pokulhává v hratelnosti, můj v tomto ohledu zkažený zážitek kompenzuje velmi kvalitní audiovizuální provedení. Ono také aby ne. Vždyť i nevidomí by zvládli splácat pěknou hru, když jim v tom pomáhá masivně upravený Unreal engine 2.0, nazýván příznačně Unreal engine 2.5, který za pomoci technologie Havok a famózní hudby nevytváří nic jiného než výborně zpracovanou sci-fi pařbičku. Protivníci nijak zázračně krásní nejsou, avšak to prostředí a efekty… nádhera! Nebudete věřit vlastním očím jak skvěle může vypadat vlak či výbuch granátu ve 26. století :). Za zmínku také stojí headshot protivníků s přilbami, jelikož helmice se efektivně rozletí na kousky skla. Mírně zarážející je pouze fyzika ve hře. Polety protivníků ve stylu hadrových panáků jsou sice moc pěkné, avšak realističnosti to nijak nenapomůže. Je nutno ale brát v potaz, že jste možná na planetě s nízkou gravitací, jelikož vy samotní skáčete jak zajíc střelený brokovnicí. Fyzikální engine se však dá také využít. Stačí nalákat nepřítele k betonovým pilířům nebo na strážní věž a pak již stačí jen střílet a během okamžiků se z vašeho oponenta stane pouze mastný flek pod hromadou sutin. Co se zvukového doprovodu týče, jméno Tim Larkin, tvůrce pompézní hudby série Myst, mluví snad za vše. Těšit se můžete jak na rychlou, tak pomalejší, o to však emotivnější tóny. Ne, že bych byl nějaký sadista libující si v potocích krve a létajících střevech, avšak totální absence krve při zásahu vojáků je takřka neomluvitelná. Často se vám také promítnou krátké animačky, které by samy o sobě byly pěkné, avšak mizerné rozlišení, ve kterém jsou \"natočeny\", mi je spíše zhnusilo. Ohromnou pochvalu si zaslouží na dnešní dobu mini-HW nároky. Na mém počítači Pentium 4 2,8 GHz; 512 MB RAM a GeForce 5700 256 MB běžela hra bez jediného záseku na maximální detaily v rozlišení 1280×1024. Není to nádhera?

*19* *20* *21*

[b]Zbytečné chyby[/b]
Kromě špatně zvolného tempa hry se autoři nevyvarovali dalším chybkám, mezi něž výrazně patří umělá inteligence, tedy spíše umělá demence vašich oponentů. Je sice moc pěkné, že se snaží hledat úkryty, ale když při této činnosti, která jim zabere většinou okolo 10 sekund, jen tak zmateně pobíhají po volném prostranství a nevšímají si vás, je to k pláči. Naopak smíchy se neudržíte v situaci, kdy se najednou dva chlapíci mezi sebou začnou prát a vás si absolutně nevšímají. Co k tomu dodat? Snad jen \"loool\".
Další hlod si neopustím směřovat na styl ukládání. Ten je proveden pomocí checkpointů, které jsou však často rozmístěny dost nešťastně a s velkými intervaly mezi sebou. Nejednou se budete divit, jak moc zpětně jste se objevili po smrti.
S čistým score nevyjde ani délka hry. Na druhém stupni (celkově jsou čtyři) jsem Pariah zdolal za necelých sedm hodin. Avšak ten závěr stál za to 😉

*22* *23* *24*

[b]Editor map a Multiplayer[/b]
Hra se tvářila po stránce hry pro více hráčů jako velký konkurent Unreal Tournament 2004. Bohužel, stejně jako SP, tak i MP je jedno velké zklamání. K dispozici jsou 4 módy – Deathmatch, Team Deathmatch, Capture the Flag a Front Line Assault. Všem bez výjimky ale chybí to potřebné tempo a nějaké ambice na progamingovou scénu jsou zcela zcestné. Na mapách se má možnost prohánět až 32 hráčů.
Ohromnou pochvalu ale zaslouží neskutečně jednoduchý editor map. Výtvor jedné trvá pár minut. Pod slovem jednoduchost si představte podobný styl výstavby jako je např. v arkádové hříčce Trackmania. Dle svých potřeb zvedáte/snižujete terén, jedním kliknutím postavíte budovu aj. Je to prostě fajn.

*25* *26* *27*

[b]Závěrečné resumé[/b]
Jestli jste se prokousali textem až jsem, je vám jasné, že [b]Pariah[/b] rozhodně nesplnil naše očekávání. Možná, že kdyby si ho autoři ještě nějakou tu dobu ponechali pouze u sebe a pilovali, mohlo vše dopadnout mnohem lépe. Takhle je to ale jen nadprůměrná FPS na maximálně několik desítek hodin. Škoda…

*28* *29* *30*

PS: Šíří se nějaké šuškandy o pokračování, snad se tvůrci hry poučí a naservírují nám mnohem lepší dílo.
*31*