PlayStation

The Bard\’s Tale je další z RPG her ve stylu starého dobrého Diabla. Hlavním hrdinou je tentokrát bard jménem… Bard. Nečekejte však žádné pobíhání po vesničkách a hraní na loutnu za pár zlaťáků. Ačkoli má náš hrdina jistě hudební sluch, hlavní náplní hry bude vzít obrovskou zbraň a sekat do všeho, co se hýbe i nehýbe. Zvolejme tedy hlasité \"Hurá!\" a zařaďme The Bard\’s Tale do šuplíku po boku dalších kvalitních RPG her… Nebo snad ne?

*1* *2* *3*

Po zapnutí hry a nahrání hlavní nabídky na vás bude koukat rozevřená knížka představující hlavní menu a uslyšíte poměrně hezkou hudbu, stylově navozující středověkou atmosféru. Možnosti výběru jsou celkem obvyklé: New game, Load game, Options, Extras a Credits. V Extras se můžete podívat na v průběhu hry odemčené filmečky, art galerie a písničky (o nich později). V New game si máte možnost zvolit tři obtížnosti hry (Easy, Medium, Hard), roztřídit volné zkušenostní body různým parametrům, jako síla, vitalita, přesnost apod. a zvolit jednu ze schopností hrdiny. Tyto jsou poměrně zajímavé, Bard totiž neumí ovládat vše od začátku jako pravý pohádkový hrdina, ale při každém druhém zvýšení úrovně si můžete zvolit, co se naučí nového. Výběr je relativně pestrý, od ovládání obouruční zbraně a counter attacku po vyšší počet mincí v truhlách a trénování svého psího mazlíčka. Pravděpodobně vás však zklame výběr postav. Přesněji nemožnost výběru postav, která je tak trochu patrná již ze samotného názvu. Ať chcete, nebo ne, budete hrát za Barda a basta. Hra začíná tradičně v hospodě. Náš hrdina statečně sejme myš ohrožující sličnou paní hostinskou a příběh může začít. Story na začátku není žádná (plnění questů, které dostanete pobíháním po vesnici a mluvením se všemi po cestě), ale poměrně brzy se začne odvíjet něco \"většího\"… Pozdější hlavní úkol, provázejici vás do konce hry, je prostý: Zachránit princeznu z nejvyššího patra nejvyšší věže a tím také zachránit svět před zkázou. 10 z 10 bodů za originalitu. Musím však uznat, že tak profláklé téma tu už dlouho nebylo.
Náplň menších úkolů je však docela pestrá – rozbíjet všudypřítomné sudy za nějakou tu odměnu, osvobodit vězně (a následně je zase chytat…), zachránit tucet obrů z dolů a podobně.

*4* *5* *6*

Aby vše nebylo tak snadné, budete po cestě pochopitelně potkávat hordy protivníků. Ti jsou sice hezky zpracovaní, každý je jinak rychlý a s různým dosahem útoku, ale je tu jeden háček. Je jich málo. Ne ve smyslu počtu na metr čtvereční, ale v různých typech. Setkáte se sice s komickou zombie drůbeží, armádami druidů, kostlivci ulítlými na break dance a nečím, co vypadá jako hroch s raketovým pohonem (nepodařilo se mi to identifikovat), avšak velmi záhy zjistíte, že typy protivníku se často opakují, a zanedlouho to začne mírně zapáchat stereotypem.
Likvidovat všechnu tu protivnou havěť můžete poměrně mnoha způsoby. Ze zbraní máte na výběr normálni meče, obouruční meče a sekyry, cep, luk, nebo můžete všechny červené tečky na mapě jednoduše mlátit pěstí, pokud si troufnete. Zbraně a brnění budete moci vylepšovat, přidávat k nim různé dodatečné efekty (ohnivý útok, explosivní útok, …) a kupovat si v obchodech nové. Bard také není žádny Terminátor, a tak si s sebou nemůže nosit třicet druhů sekyr a sběratelskou kolekci mečů. Hezky vše po jednom exempláři. Ovšem vše je sladké jen na pohled, je tu znovu menší problém. Takových obchodů ve hře moc nenajdete, a tak si dlouhou dobu budete muset vystačit se starou zbraní, takže jich asi tak moc nevyzkoušíte. Škoda. Nejčastější činnosti při hojných soubojích, alespoň ze začátku hry, bude asi vběhnutí do davu a zběsilé mačkání tlačítka X na Dualshocku. K vašemu nemilému překvapení však asi také začnete stejně rychle umírat, protože se najednou odněkud vynoří další dva tucty podobných individuí, okamžitě vás obklíčí a do deseti sekund umlátí k smrti. Ani bránit se chudák Bard nestihne.
Naštěstí má náš muzikant v loutně skryté eso. A to doslova. V průběhu hry budete získavat různé summony – pomocníky, které můžete přivolat na pomoc. Tyto magické bytosti budete moci ovládat primitivními pokyny a hlavně vám budou velice užiteční po celou dobu hry. Jedni dokáží léčit vaše četná zranění a následně i zranění ostatních summonů, jiní vám osvětlí temnou místnost nebo otevřou zablokovaný průchod a další za vás budou vraždit všechny, kterým se nebudete líbit. Výměnou hudebního nástroje za lepší také zvýšíte počet možných přivolaných pomocníků naráz, takže v závěrečné fázi hry za vámi bude pobíhat malinkatá armáda.
Možná si také zanedlouho po začátku hry všimnete, že jste jestě nenarazili na žádné léčivé elixíry a podobnou pestrobarevnou chemii v tradičních skleněných nadobkách. A opravdu – žádné tam nejsou. Teď však asi vyvstává otázka, jak se tedy vůbec léčit? Odpovědˇ je překvapivě prostá: Můžete si buď přivolat léčivého summona, nebo tu je druhá, doposud nezmíněná, vychytávka. V průběhu hry budete získávat artefakty, které vám umožní za určitý počet všude se povalujících magických krystalů použít magii. A tím se také můžete vyléčit ze svých smrtelných ran. Zní to tedy všechno jednoduše. Jenže \"trochu\" nedomyšlené je to, že namačkání příslušné kombinace na ovladači + čekání na vyvolání summona nebo použití krystalu trvá velice dlouho. Takže pokud vás nepřátelé dokáží obklíčit, vaše šance na přežití se začnou okamžitě snižovat rychlostí nepřímo úměrnou počtu nepřátel k nule. Na což navazuje také samotná obtížnost hry jako taková. V jedné chvíli se budete prosekávat malými skupinkami zombíků a říkat si, jak už jste konečně namakaní, a najednou se zničehonic objeví těch zombií celá legie a vám nezbyde než zírat, jak se Bard v okamžiku válí mrtvý na zemi. Tuto nevyváženost sice trochu kompenzuje častý výskyt save pointů, ale frekventované umírání na jednom místě moc zábavné není, i kdyby to bylo sebevíc realistické.

*7* *8* *9*

Již v hlavním menu pravděpodobně postřehnete mluvené komentáře, které vám snad vše, co v menu najdete, podrobně popíší. A tento hlas vás také bude provázet v mnoha částech hry. Je to vypravěč, jenž často komentuje události a kterého Bard zázračně slyší a občas mu i něco odpoví. Docela zajímavá novinka. Dalším plusem po zvukové stránce je poměrně dobrý dabing postav. Naprosto všechny postavy, se kterými můžete mluvit nebo je alespoň poslouchat (a že jich není tak málo), mají komentáře namluvené, což pozitivně posiluje zvukový dojem ze hry. Ve svých toulkách můžete narazit i na různé písničky, které začnou zpívat NPC postavy. A nejsou to jen půlminutové nudné věty odrecitované po pár slovech, ale poměrně dlouhé písně a některé z nich se dají i vesele poslouchat. Holt písně patří k Bardovu původnímu povolání, a tak nechybí ani ve hře samotné. Další tak trochu novinkou je možnost výběru odpovědi na rozhovor. Ovšem ne najet kurzorem na nějakou z přednastavných možností, jak to známe z většiny jiných titulů, ale hra se vás bude neustále dotazovat, jestli chcete odpovědět agresivně a protivně, nebo v rámci možností slušně a vstřícně. A ačkoli se to možná nezdá, ne vždy je nejlepši volbou odpovídat tou druhou možností. Sice to není tak úplně vypilované, ale je to určitě zajímavý prvek, který by se mohl v dalších hrách více rozvíjet. Ale jak už se pomalu stává u této hry zvykem, jsou tu i zápory. Tím možná překvapivě největším se mi zdály vtipné dialogy a komentáře v každé druhé větě. Tedy spíše \"vtipné\". Postavy, převážně tedy ta hlavní, se snaží neustále vtipkovat, ale jen málokdy se jim to opravdu povede a po čase už to začne lézt na nervy. Holt autoři asi mají jiný smysl pro humor.

*10* *11* *12*

Co se týče grafické stránky hry, je to poměrně nevyrovnané, i když určitě ne špatné. Na jedné straně vše z ptačí perspektivy vypadá detailně a uhlazeně, modely postav a příšer jsou pěkné (i když postavy se pohybují trochu nemotorně) a při celkovém pohledu prostě vše vypadá hezky. Když se však zakoukáte do detailů (které sice tak podstatné nejsou, ale čím více zajímavých detailů, tím často i lepší dojem), je to už trochu horší. Voda a krev se při pohybu v ní hezky vlní, ale když z ní vylezete, postava nenese žádné známky mokrých gatí a pokud v ní někoho zabijete, tak krev se tam vylije jako na normální podlahu, což popírá všechny fyzikální zákony… Tmavé místnosti osvětlené pochodní na zdi vypadají působivě, avšak když sami nějaké to světlo vykouzlíte, nemá to na okolí naprosto žádný efekt (s výjimkou summona fungujícího jako žárovka z teleshoppingu, pochopitelně). Nebo se někdy grafika tak trochu \"sekne\" a postavy se chovají jako duchové. Například se mi stalo, že drobná ženština vešla do velkého svalovce, jenž začal ve stejnou dobu pochodovat také, takže to nakonec vypadalo, že ten chlapík má elegantní ženskou sukni. A takových výraznějších maličkostí si jistě všimnete více. Celkově to však určitě nekazí zážítek ze samotné hry, i když by tyto chybky být nemusely. Délkou a trvanlivostí je na tom The Bard\’s Tale průměrně. Herní doba vám zabere zhruba 20 hodin života, což není zase tak málo. Pokud se však těšíte, že si to příště zahrajete na hard obtížnost v nových verzích dungeonů, hra vás opět nemile překvapí. Prostředí jsou již dopředu naprogramována, takže se negenerují náhodně. To má sice kladný efekt na propracovanost grafiky, avšak hrát naprosto stejnou hru znovu už asi nebude úplně to pravé.

*13* *14* *15*

A jsme již u konce recenze. Jak to tedy vypadá ve zkratce? Grafika je poměrně dobrá a pěkná, i když se svými nepopiratelnými chybkami. Dabing postav a možnost výběru reakce na rozhovor jsou zajímavé, avšak brzy začne vadit humor za každou cenu. Souboje jsou celkem propracované a nabízejí relativně mnoho možností, ale časem se stanou trochu jednotvárnými. Z toho vyplýva mírně nadprůměrná hra, která na čas zabaví, ale ke špičkám ve svém žánru má ještě velice daleko.