Ano, je to tu zase. Klasický koloběh komiks – film – videohra se po ne-až-tak-dávném Spidermanovi opakuje a z poslední doby se poslední fázi vyhnul snad jen výborný Hellboy. Za dnes recenzovaným výtvorem stojí zkušení tvůrci z Volition, Inc. Pokud by vám tento název nějakou podivnou náhodou nic neříkal, vězte, že stojí za hity jako Red Faction, Conflict Freespace nebo Summoner. Před zahráním hry jsem si však neodpustil zapůjčení DVD s filmem Kat (jak zní nepěkný český překlad), což je absolutně průměrný akční film s nesmrtelným hlavním hrdinou a spoustou vystřílených nábojů. V hlavních rolích Tomas Jane a John Travolta, kdyby to někoho zajímalo. Trochu s obavami jsem pak přistupoval i ke hře, ale nakonec jsem se při ní bavil rozhodně víc než při sledování filmového rádobytrháku.
*1* *2* *3*
Bylo nebylo, žil byl chlapík jménem Frank Castle. Vzal jsi krásnou ženu, měl s ní šikovného synka a žili šťastně až do smrti… tedy, do smrti Frankovy rodiny. Náš hlavní hrdina pochopitelně začal zuřit a stal se Punisherem. To ale není jen tak, práce tohoto kalibru je totiž hodně náročná. Každý večer do ruky vezme pár zbraní, k opasku granáty a dva nože, na sebe černý kabát a tričko s nášivkou, do kapsy tyčinku Snickers a může se vyrazit trestat. Aby to nebylo jen tak bezduché, kromě pomsty ho kupředu žene také provizorní příběh, který je zajímavý hlavně tím, že během něj potkáte i řadu dalších komiksových postaviček, jako třeba Daredevil, Kingpin, Bullseye nebo Iron Man. Na Ferdu mravence se bohužel zapomnělo – snad příště. Takže, hra zastihuje Franka v nepěkné situaci. Po odstřelu několika pánů ho zatýká policie a on je převezen do věznice, kde ho dvě vedlejší postavy podrobují výslechu. Kromě obtloustlého detektiva na něj dotírá také jakási zrzavá fúrie, zřejmě agentka FBI. A tak se Castle pouští do vyprávění, co ho vlastně za mříže přivedlo. Ano, modří už vědí, celý příběh je vyprávěn v čase minulém, což má na hru pramalý vliv, a připomínají to jen nudné scény z výslechu. A není to naposledy, co se s nudou setkáte, ale o tom až za chvíli.
*4* *5* *6*
Co se týče zaměření hry, nejlépe ji vystihne jedno jediné slovo: brutalita. Pche, řeknete si, však nějaká ta ustřelená končetina nás již nepřekvapuje. Jenomže Punisher brutalitu staví na úplně novou úroveň – způsobů jak zmasakrovat protivníky je celá řada. Předně se tu hodně střílí, a ačkoliv nabídka zbraní není kdovíjak úžasná a variabilní, svému účelu poslouží. Kromě klasických pistolí, samopalů Uzi a raketometů nechybí ani odstřelovací puška, brokovnice nebo plamenomet, přičemž současně můžete nosit jen jeden typ pistolí a těžších nástorjů destrukce. Zaměřování je na poměry Playstation 2 vyřešeno vcelku slušně – celá hra se odehrává v pohledu třetí osoby a ovládání ničím nepřekvapí – po zamáčknutí pravé analogové páčky ale Frank zazoomuje a musím uznat, že se v tomto módu míří velice dobře. Pokud se čistě náhodou ocitnete bez nábojů nebo se chcete trochu pobavit, můžete využít předmětů povalujících se okolo – těch je ale bohužel velmi malé množství a nejsou zrovna dvakrát efektivní. Na druhou stranu, zabití takovou katanou je velice působivé. Mnohem praktičtější je jednoduše přiběhnout k soupeři a stisknutím čtverečku ho poslat na věčné časy. Veselé je také použití lidského štítu – tvůrci z Volition ho zmákli překvapivě dobře a narozdíl od jiných her zde pro něj naleznete mnoho využití. Bullet-time je dnes také v módě a v The Punisher se s ním setkáte v podobě Slaughter módu, kdy Frank zahodí zbraně, tasí nože a soupeře (ne)hezky vykuchá.
*7* *8* *9*
Zatím se obsah hry nijak neodlišuje od běžného akčního titulu, ale přesto má Punisher v rukávu eso – mučení. Kromě víceméně zbytečných informací nahrazuje lékárničky, takže mučit budete často a rádi. Za běžných podmínek jsou k dispozici 4 typy fyzických trestů – hrátky s pistolí u hlavy, důkladná masáž žaludku, zeštihlování krku a čerstvý make-up o podlahu jsou služby, které Frank rád poskytne svým nepřátelům zdarma. Aby to nebylo tak jednotvárné, v každé úrovni je nespočet speciálních míst, kde lze výslechy provádět. A právě tady popustili tvůrci uzdu své fantazii, a vy se tak dočkáte skutečně nechutných scén. Chcete příklad? Co takhle koupel v bazénku se žralokem? Elektrické křeslo? Nebo cirkulárka v citlivých partiích? To jsou jen \’\’slabé\’\‘ ukázky toho, co vás čeká. Na druhou stranu není hra tak brutální, jak by být mohla. Pokud to s vyslýcháním přeženete a vaše oběť zemře jedním z nepěkných způsobů, obraz se stane černobílým a často se také odkloní kamera. Ačkoliv agresivnější jedinci by si jistě přáli vidět celou akci v nejvyšších detailech, ve výsledku si odnášíte tím větší prožitek, čím je pestřejší vaše fantazie. A jak takové mučení vlastně probíhá? Jemnými pohyby analogových páček dotíráte na zločince, a pokud příslušný ukazatel udržíte po dobu tří vteřin ve vyznačených liniích, rupnou nepříteli nervy a vykecá i to, co neví. Pak už je jen na vás, jestli jej ušetříte, nebo zhlédnete nepříjemnou vraždu. Pokud by někomu nestačilo ani tohle všechno, výjimečně narazíte také na oranžovou aurou zvýrazněná místa, která se vyznačují možností originálně zabít vašeho nepřítele. Nabodnutí na sloní kel patří k těm mírnějším, ale o to vynalézavějším.
*10* *11* *12*
Bohužel, hratelnost má také několik závažných chyb. Vzhledem k tomu, že Punisher je jako správný komiksový hrdina velice odolný (možná až příliš), celá hra je i na Hard obtížnost poměrně jednoduchá a krátká. Přes nedostačující délku se ale brzy projeví silný stereotyp, který se tvůrcům nepodařilo zakrýt ani zmiňovaným mučením. Sbírání medailí za účelem odemknutí nových herních módů je pramalá motivace k opakovanému hraní, obzvláště když vezmeme v potaz nudné a opakující se úkoly. Za získané body můžete nakoupit lepší výzbroj, větší kapacitu zásobníků nebo třeba schopnost uzdravovat se zabíjením nepřátel. Bohužel, většina těchto vylepšení hru ovlivňuje jen minimálně a nestojí za zoufalé sbírání bodů. Audiovizuální zpracování je také trochu rozporuplné. Modely a animace postav jsou zpracovány výborně a ve hře je použit fyzikální engine Havok, který je implentován velice dobře, nemůžu si na něj stěžovat. Okolí již není zrovna chvalitebné a patří přinejlepším k průměru. Nevýrazná hudba a průměrně, ničím neobvyklé zvuky jen umocňují rozpačitý dojem z technického zpracování.
*13* *14* *15*
Násilí ve hrách je mnohým lidem stále trnem v oku a The Punisher je dalším titulem, který jim přidělá vrásky. Nelze mu však upřít jakési zvláštní kouzlo právě kvůli brutalitě, navzdory brzy se dostavujícímu stereotypu. Pro fanoušky komiksu nebo filmu je tato hra nutnost a téma zpracovává slušně, ale ostatní by se měli nad koupí pořádně zamyslet, protože konkurence je silná. Závěrečný rozsudek se mi v tomto případě píše velice těžko, a tak raději tento článek rychle zakončím. Jelikož závěr hry naznačuje možné pokračování, můžeme jen doufat, že se tvůrci vyvarují chyb prvního dílu a stvoří zábavnou a krvavou střílečku, která se mezi ostatními neztratí nejen díky brutalitě, ale také hratelnosti.