Když se na trhu objevil Prince of Persia: The Sands of Time, vyklubal se z něj výjimečně kvalitní titul. Bohužel, jak už to tak bývá, mnoho lidí se jím nalákat nenechalo, a tak se brzy dostal na výprodejové poličky, kde se prodával za nízkou cenu. Přiznám se, že i já si jej koupil ve slevě, a po hodince hraní jsem byl úplně okouzlen a polapen v pohádkovém příběhu. Nicméně v Ubisoftu pochopitelně nebyli komerčním úspěchem zrovna nadšení, a tak se šikovní vývojáři zamysleli, co asi udělali v prvním díle špatně. Došli nejspíš k závěru, že nejhorší prvky v Sands Of Time byly souboje, krátká hrací doba a pohádkovost. Ve druhém díle se tedy hlavní hrdina vrací zásadně změněn. K lepšímu? Dozvíte se v dnešní recenzi.
*1* *2* *3*
Chudák Prince má v životě celkem smůlu. Poté, co v prvním díle vypustil Písky času, měl co dělat, aby vše urovnal tak, jak má být. Dýku času vrátil, zlého vezíra porazil a myslel, že bude mít klid. Ačkoliv by jistě bylo zajímavé zahrát si Prince Of Persia: Life Of The Nobleman, kde bychom se pořád poflakovali po paláci, užívali si majestátních hostin a vybírali Princi nejkrásnější nevěstu, nestalo se tak a podtitul Warrior Within naznačuje, že tentokrát si romantiky moc neužijeme. Tím, že v prvním díle Prince přežil a vrátil vše do podoby, než byly Písky času vypuštěny, si to pěkně zavařil u Pána Osudu, který je ve hře ztělesněn ošklivou potvorou jménem Dahaka. Prince tedy zoufale utíká a dostane spásný nápad: Odcestuje lodí na Ostrov Času, kde zabrání vzniku jablka sváru (tj. Písky) a všechno bude zase v pořádku. Varování, že osud nelze změnit, nebere vážně a svůj plán se snaží uskutečnit. Při cestě je ale přepaden démonickými piráty a tady už se postavy ujímá hráč… Příběh a celková atmosféra hry je od prvních okamžiků výrazně temnější. Prince působí neupraveným dojmem drsňáka, háže jednu \’\’cool\’\‘ hlášku za druhou, v každé ruce drží meč a nebojí se nepřátelům useknout končetinu či je vertikálně rozříznout vejpůl. Ačkoliv toto nové pojetí není vyloženě hrozné, oproti prvnímu dílu je to jednoznačně krok vzad.
*4* *5* *6*
Znatelného vylepšení se ovšem dočkal soubojový systém. Jak už jsem načnul výše, v Prince of Persia: Warrior Within je nyní plně rozvinut boj se dvěmi zbraněmi. Ta tam je trapná dýka času z jedničky – do druhé ruky můžete vzít kteroukoli zbraň, kterou po cestě najdete. Princi nedělá problém krást věcí přímo z rukou protivníka a ještě ho s ní zabít. Takové a ještě neuvěřitelné množství dalších fíglů, které doslova popírají zákony gravitace a chytře využívají okolního prostředí, mohou hráči používat. To vše díky tzv. Free Form Fighting System. Pokusím se lehce načrtnout, jak vlastně funguje. Pokud proti vám stojí nepřítel, můžete:
-zabít ho kombinací obyčejných útoků, přičemž záleží na typu druhé zbraně
-vyběhnout po stěně a elegantním saltem se za něj přenést, načež ho rozseknout vejpůl
-mrsknout s ním z útesu
-chytnout ho pod krkem, což poslouží jako živý štít, a během toho ho ještě škrtit
-obtočit se okolo sloupu a utnout mu tím hlavu
-a tak dále, vypisování všemožných způsobu zabíjení v PoP:WW by bylo na dlouho
Jak vidíte, možnosti jsou pestré a díky množství různých komb, která se zbraněmi můžete použít, nehrozí, že by vás souboje jen tak omrzely. Občas si můžete potyčky zpestřit házením protivníků na poblíž trčící ostny nebo jinými vylomeninami. Kreativitě se meze nekladou (no dobře, trochu jo).
*7* *8* *9*
Přestože bez soubojů by to nešlo, hlavním lákadlem je, stejně jako v minulém díle, herní prostředí. Prakticky každá místnost je taková malá hádanka. Jelikož Prince ovládá neuvěřitelné akrobatické kousky, v žádném případě se nebudete nudit. Ať už jde o běh po zdi, který je zde zpracován s elegancí, kterou by Princi mohl závidět i Neo z Matrixu, nebo přeskakování z jedné úzké římsy na druhou. Nejúžasnější na tom je, že kamera ani ovládání v nejmenším neotravují a vše je skvěle vyvážené tak, že to zvládne skoro každý. Při procházení hrou je zajímavé sledovat okolní prostředí, které se mění v závislosti na časové rovině, ve které se nacházíte. Zatímco v přítomnosti se projdete mezi ruinami, rozpadajícími se zdmi a zarostlými zahradami, v minulosti je vše krásné, čisté a fungující (což v případě pastí nepotěší). Pro hrátky s časem má Princ k dispozici opět ony proklaté Písky času, kvůli jejichž ovládání se už nemusí tahat s nepraktickou a neefektivní dýkou – místo ní má na prsou slušivý amulet a srandy si s ním užije dvakrát tolik. Jako minule můžete využít zpomalení času, které pomůže nejen při soubojích, ale také při vyhýbání se pastím. Nechybí možnost vrácení se o pár vteřin zpět, kdy jste se ještě neskočili podívat na dno té hluboké tmavé jámy, a přibyly různorodé útoky, včetně divokého \’máchám-a-pohybuju-se-tak-rychle-že-soupeři-netuší-kde-zrovna-jsem\‘, při kterém prakticky zastavíte všem ostatním čas a obklopeni rudou aurou je rozcupujete na kousíčky.
*10* *11* *12*
Kdo hrál první díl, jistě jen tak nezapomene na postavu Farah, která hlavního hrdinu po většinu hry doprovázela a jejich vzájemné rozhovory rozvíjející vztah byly prostě skvělé. Bohužel, ničeho podobného se v pokračování nedočkáme. Ačkoliv o půvabné ženské postavy není nouze, žádná z nich se Farah, navzdory chvástání tvůrců, rovnat nemůže. Spousty zábavy si naopak užijete s Dahakou. Sem tam se vám stane, že vás tato milá obludka potká, což je následováno ďábelsky rychlým průběhem šílenými lokacemi, kterým na přehlednosti nepřidá ani působivá kamera. Navzdory tomu se jedná o příjemnou změnu jinak vcelku poklidného tempa hry. Bohužel, verzi pro Playstation 2 se nevyhnula jedna ZÁSADNÍ chyba, která mě osobně silně znechutila a zklamala, protože vzhledem k nemožnosti opatchovat konzolové tituly se s ní nejde nijak vypořádat. A o jakou mouchu (nebo spíš pěkně velké hovado) se jedná? Po vynikajícím příběhovém zvratu se hráč dostane úplně na konec hry, kde už jej čekají pouze závěrečné souboje. Jenomže před tím musí projít časovým portálem. A tady je zakopaný pes – může se vám stát, že portál prostě nebude fungovat! Po krátkém průzkumu na Internetu jsem zjistil, že není jiná možnost než hru začít úplně od začátku. Vzhledem k prudce gradujícímu příběhu, který je takto násilně přerušen těsně před svým vyvrcholením, budete tuto chybu odpouštět jen velmi těžko. Jistě, existuje zde celkem vysoká pravděpodobnost, že se vám to nestane, ale takto zásadní opomenutí nemohu přehlížet a bez něj by se výsledné hodnocení dostalo ještě výše.
*13* *14* *15*
A jak je na tom hra po technické stránce? Grafickému zpracování bych vytknul lehce nazelenalý nádech, který je podle mého mínění spíše na škodu, než aby dodal nějakou atmosféru. Samozřejmě zůstaly majestátní místnosti a skvělé exteriéry a Princovy animace vypadají ještě o chlup lépe a přirozeněji. Přesto se však nemohu ubránit pocitu, že spolu se ztrátou oné zvláštní pohádkové atmosféry trochu utrpěla i grafika, která už prostě není tak přitažlivá jako v předchozím díle. Změnou si prošel i soundtrack, takže místo příjemných arabských melodií si nyní poslechneme drsné rockové skladby, které navzdory všem případným předsudkům hře sednou a poslouchají se skvěle. Jak tedy Prince of Persia: Warrior Within shrnout? Po hratelnostní stránce se jedná o doslova o klenot a chyby se hledají velice těžko. Herní doba také není zlá, přestože toho tvůrci docílili zařazením časových rovin, kvůli kterým budete velmi podobné lokace procházet několikrát. Hra má v podstatě jen jednu vážnou chybu zmíněnou výše, a proto ji musím jednoznačně doporučit – jedná se o nejlepší akční adventuru, kterou můžete na trhu naleznout.