Komu se již před pár měsíci dostala na harddisk hratelná demoverze druhého (novodobého) Prince, nemohl si nevšimnout jasných změn oproti předchozímu dílu. Uhlazený a atraktivní princ, který lámal jedno dívčí srdce za druhým, se změnil v neúprosného zabijáka beze strachu, odhodlán čelit svému nepříznivému osudu. Po událostech v prvním díle, kdy se mladému princi podařilo rozbít tok času a pak si ještě hrát s mocnou dýkou, se znovu ocitáte v kůži našeho hrdiny. Pomocí úchvatných videí se dozvídáme, že jste trochu nakrknul strážce času Dakahu a ten vám předurčil jednoduchý osud – smrt. Jenže s tím se my samozřejmě nesmíříme, a tak se vydáváme do nitra paláce, kde byl původně písek stvořen, abychom se následně vrátili v čase a zabránili vůbec jeho vytvoření. Že to ani z daleka nebude procházka růžovým sadem, již asi došlo všem a tak se můžeme směle vrhnout vstříc nástrahám, které pro nás Dakaha připravil.

*1* *2* *3*

A začneme asi hned tou nepodstatnější změnou v atmosféře a s tím spjatý styl hraní. Již v úvodu jsem zmínil, k jaké došlo odměně oproti původnímu dílu, ale pro jistotu pro všechny znovu a podrobněji. Zatímco v Píscích času jsme se dočkali líbivých a barevných prostředí, ve Warrior Within (dále jen WW) čekejte přesný opak. Žlutohnědé stěny chodbiček a šedé mlhavé místnosti v jeskyních střídá pouze občasné exteriéry s troškou zeleně a sem tam nějaký ten barevnější chrám. Princ už totiž dávno není naivní děcko, a tak si dobře uvědomuje, co musí udělat pro to, aby zvrátil svoje předurčení zemřít – rozsévat smrt a utrpení v řadách nepřátel. Jistě přiznáte, že k tomuto pochmurnému příběhu plného zoufalství a utrpení by se barvičky jak od Dysneyho příliš nehodily, a tak mi tato volba přichází vhod. Možná tím hra ztrácí něco málo na své vizuální přitažlivosti, ale to rozhodně dohání v již zmiňované atmosféře. Další věcí, která doznala od posledního setkání s princem, je krev. Ta se v Sands of Time neobjevovala ani zřídka, ovšem ve WW je to právě naopak. Krev stříká z každé useknuté končetiny vašich nepřátel a dočkáte se i takových brutalit jako useknuté hlavy nebo rozpůlená těla v obou směrech. Pro slabší povahy dodávám, že krev je možné si v nastavení vypnout.

*4* *5* *6*

Již od prvních informací o WW se převážně mluvilo o boji, zde honosně nazvaném Free-Form Fighting System. Již z uvedeného názvu vyplývá, že si samotná bojová komba tvoříte podle své vlastní fantazie. To je sice pravda, ale jen z části. Oni nám totiž autoři předložili opravdu neskutečně velkou škálu nejrůznějších pohybů, a tak je pravda, že naučit se je všechny je v podstatě nemožné. Takže si většinou za chvíli zvyknete na dvě-tři komba, která budete dělat stále dokola. Je to sice velká škoda, protože co dokáže princ vykouzlit se svými šavlemi, se jen tak nevidí, ale pokud nemáte šest prstů nebo tři ruce, je to v pozdějších fázích proti přesile opravdu nemožné. Proto je jasnou volbou a ulehčením od častého trápení jedině Gamepad, který vám pomůže i v orientaci, v občas nepřehledném terénu. Když bych měl vybrat nějaké příklady z toho množství komb, musím zmínit nejrůznější přeskakování nepřátel a následné useknutí čehokoliv z jejich těla, podrážení nohou, jednoduché kopání, točení na rukách nebo takové specialitky jako vytrhnutí protivníkovy zbraně a její následné vrácení majiteli, ovšem ne do ruky, ale do břicha nebo do krku. Od minula princ taky trochu vyrostl, a tak nás nyní překvapil větší možností využít samotné herní prostředí. Co takhle se obtočit okolo sloupu a tím upravit plastiku pirátovy stojícího kousek od vás? Nebo raději odhodit příšeru dolů do propasti? Opravdovou lahůdkou je také tzv. Angel, kdy vyběhnete po stěně nahoru a s vytaženými šavlemi padáte hlavou dolů. Je asi jasné jak tento masakr dopadne. Další novinkou, s kterou chtějí Ubisofti dobít slávu, je možnost využití dvou zbraní. Je sice pravda, že i když jsem bojoval téměř celou hru obouruč, na hratelnost to nemělo příliš velký dopad. Vzít šavli po právě zabité příšeře a zabodnout nebo hodit ji do vedle stojícího kamoše už umí kde kdo, že? Naopak, s čím jsme se setkali již v Píscích času, je výměna naší základní zbraně, a to hned několikrát během hry. Do rukou se nám tak dostane několik druhů šavlí s různou účinností (Scorpion Sword, Lion Sword, …), ale i třeba pouze klacek nebo slabá dýka, s kterou nezabijete ani myš, a tak nezbývá než zbabělý úprk.

*7* *8* *9*

Jistě si ještě živě pamatujete chvíle nervozity (až zuřivosti) při překonávání některých pastí ze Sands of Time. Z těchto minutek se nevyvlíkneme ani ve WW a troufám si tvrdit, že nad nejrůznějšími nástrahami strávíme ještě více času, než tomu bylo doposud. Ty se nám totiž objevují doslova na každém kroku, a aby toho nebylo málo, jsou asi o jednu úroveň těžší. Ono ne že by jich bylo příliš nových (pouze vysunovací kvádr a poupravené nože), ale jde o to, že nyní nepřekonáváte jednu past, ale klidně i dvě, tři zaráz, což už bývá opravdu o nervy. Když k tomu přidám fakt, že se už nesetkáme se speciálními úrovněmi na boj a zvlášť na tyto nástrahy, ale vše namíchané (a řádně protřepané) do jednoho velkého celku, musí vám být jasné, že musíte využít opravdu všechny princovy akrobatické kousky, abyste hru zdárně dohráli. A že jich náš hrdina umí…

*22* *23* *24*

Teď nemluvím o tricích, jak sbalit Dolly Buster (v tom byl profík starý princ), ale o akrobatickém umění, který náš hrdina ovládá. Z minulého dílu zůstaly kousky jako základní skok, běh po stěně ve všech směrech, kotouly, ručkování po římsách, odrážení od stěn, houpání se na všemožných tyčích a další většinou plně využité schopnosti. Nově přibylo sjíždění jakéhosi závěsu a následné salto a upraveno bylo houpání na provaze, který již není ve volném prostoru, ale pouze u stěny. Je nutné říci, že všechny tyto jmenované kousky je opravdu nutné používat, jinak se dál jednoduše dostat nemůžete. Proto si vždy dobře prohlídněte dané místo a nezapomeňte na všechny princovy možnosti, jinak vás může čekat nepříjemný zákys, nebo ještě hůře opakování velké části úrovně.

*10* *11* *12*

Již z Písků času jsme zvyklí, že náš princ nevládne mistrně pouze ocelí, ale dokáže i slušně manipulovat a časem. WW není výjimkou, a tak zde znovu máme několik vymožeností s časem, pomáhající nám zdárně dokončit náš úkol – tedy přežít. Již staré známé vracení času o pár sekund nikoho nepřekvapí, zpomalení času zvládáme také levou zadní, a tak nám zde zůstává bojová zuřivost neboli jakýsi berserk. Ten vyvoláte sice jen na pár sekund, ale i během nich dokážete napáchat obrovské škody v řadách vašich protivníků. Po spuštění vám zčervená celý pohled a vše vidíte strašlivě zrychleně a pak už jen většinou pozorujete padající těla nepřátel. Nevýhodou ovšem u těchto schopností je, že každá sranda něco stojí, v našem případě je to drahocenný písek, který nás častokrát vytáhne z kdejaké bryndy a hru bez něj bych si asi ani nedokázal představit. Narozdíl od prvního dílu, zde začínáme pouze se třemi „dílky“ písku a postupně se propracujeme až k plným šesti. Tento handicap se nám vyrovnává častým nacházením písku v nepřátelích nebo v obyčejných nádobách. Když už jsem v tomto odstavci nakousnul hrátky s časem, musím ještě přisadit, že se nejednou podíváte do minulosti speciálním teleportem, abyste zabránili určité skutečnosti, která by se mělo v přítomnosti kladně projevit pro vás. Nápad je to sice zajímavý, ale při procházení stejné lokace potřetí, sice v jiném čase, ale i tak s minimálními odchylkami, mi nepřipadal příliš rozumný a občas jsem se u těchto částí nudil. Naštěstí je tento způsob v pozdějších fázích hry omezen na minimum.

*13* *14* *15*

Pokud si nic, co jsem v celé recenzi napsal WW nezasloužil, minimálně tento odstavec má jistý. Jde totiž o grafiku a animace, které byly již v Sands of Time na vysoké úrovni, a ta zůstává i nadále. Ať už jde o postavy a našeho bezejmenného hrdinu, mimiku jejich tváře, prostory, ve kterých bojujete nebo překonáváte pasti – to vše je odvedeno na výbornou. Pokud mi to odpustíte, tak tím nad grafikou skončím. Podle mého názoru by nemělo příliš valný smysl plýtvat lichotivými slovy, jak je procházení trávou skvělý zážitek. Kdo hrál vydanou demoverzi WW nebo minimálně viděl některé screenshoty ze hry, moc dobře ví, o čem mluvím, a tak se raději přesunu dál.
Další (pro mě příjemnou) změnou je jednoznačně hudba. Ta už není tolik orientální jako v prvním princovi, ale v akčních částech se dočkáme rocku až hardrocku. Nevím, jestli tato změna sedne všem stejně jako mě, ale věřte, že k novému temnějšímu princovi se tento styl hudby hodí mnohokrát více a dodává hře správnou atmosféru.

*16* *17* *18*

Předchozím odstavcem o grafice bych rád ukončil popis samotné hry a zaměřil se na to, co se mi líbilo a nebo naopak co bych si přál trochu jinak. Někdy se bude jednat o důležité věci, ale rovnou vás upozorňuji (čas je drahý), že se zde o samotných faktech ze hry nedozvíte pravděpodobně nic. Jde pouze o moje pocity. Co mi asi nejvíce rve do hlavy nejrůznější nadávky směrem k autorům, je neustálé opakování stejných částí dokola. Teď nemyslím zmiňované cestování v čase, ale jednoduše jde o to, že savepointy (a zároveň fontánky na uzdravení) jsou vyloženě špatně navržené. Někdy se dočkáme příjemných intervalů, kdy se nemusíte stresovat ze strachu z opakování, ovšem v jiném případě vás klidně čeká i průchod přes několik silných protivníků (obr, pán havranů) a pastí zcela bez savu, což bývá dosti frustrující. Rovnou se vám přiznám, že jsem na jednom místě zůstal zakyslý neuvěřitelné (naschvál jsem to počítal) tři hodiny hrubého hraní. A to je i na mě dosti silné kafe. Tyto okamžiky často nastávají při úprku před Dakahou (s ním opravdu bojovat nelze), který vás za hru potká minimálně 5x. Bezchybně se orientovat v neznámém terénu (ještě se špatnou kamerou) a rychle reagovat na případné změny v prostředí (propad podlahy) dělají tyto okamžiky opravdu zoufalými. Celkově vás reparát určité části kola čeká většinou díky odporně zvládnuté kameře, se kterou se nelze rychle zorientovat. Abych ovšem jen nehanil tento jinak povedený herní kousek, musím také dodat, že se setkáme se skvělými příběhovými zvraty a zajímavými střety s hlavními nepřáteli, což hře rozhodně přidalo na mém konečném hodnocení pár procent.

*19* *20* *21*

[b]Verdikt[/b]
Co nám tedy nový Prince of Persia: Warrior Within nabízí? Propracovaný příběh, neskutečné množství zábavných bojových komb, které je ovšem téměř nemožné se všechny naučit, skvělý design misí a bezkonkurenční grafiku i animace a hlavně dlouhou zábavu. Bohužel také špatnou kameru, ztížené ovládání a hlavně zoufalost ze stálého opakování stejných míst, což dost zamrzí. Nový princ je hezčí, drsnější, delší, těžší a více akční. Jestli je i lepší než jeho mladší bráška, to si opravdu netroufám tvrdit a asi to ukáže až čas a ohlasy samotných hráčů.