Občas mám o hry docela strach, ty tam jsou doby, kdy nebyl problém nad zdánlivě jednoduchou hrou vytvrdnout celé hodiny! Avšak časy se rychle mění, a tak zatímco rostou náklady na vývoj her do závratných výšek, herní doba naopak klesá. Proč o tom všem mluvím v souvislosti s ShellShockem? Podivejte se na pár následujících čísel a hned pochopíte: 3 hodiny, 11 minut a 7 sekund. Ne to není čas jedné mise, ba ani jedné kampaně, to je čas za který jsem ShellShock Nam 67 dohrál na normální obtížnost! Ve chvíli, kdy se hra začala konečně trošku rozjíždět, ji někdo nehorázně drzím způsobem ukončil, což je škoda, protože první polovina (asi první JEDEN A PŮL HODINY!) hry je naprosto nehratelná, ve druhé se situace trošku lepší, ale i tak nedosahuje hra ani nadprůměrných kvalit!
*1* *2* *3*
Uznávám, že mluvit na začátku recenze o herní době je trošku neobvyklé, a tak to hned napravím a povím Vám něco o hře samotné, o jejím příběhu a tak. Začnu třeba obalem hry. Ten vypadá moc pěkně, na zadní straně krásné screenshoty, a jak už to tak bývá, samá slova chvály.. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem uvnitř objevil hru zcela odlišnou, než jaká se na mě smála na obalu. Ale abych zase nepřeskakoval, pojďme se raději podívat na ten již slibovaný příběh.
*4* *5* *6*
Vliv českého Vietcongu jako prvního průkopníka her odehrávajících se za vietnamské války je znát. Že bych zapomněl na ten příběh? Mno vlastně žádný jsem ve hře neobjevil :). Jste jedním z mnoha tisíc amerických vojáků ve Vietnamu a vaším úkolem je plnit někdy trošku šílené rozkazy Vašeho velitele. Hned v první misi ovšem poznáte, co je hra zač! Ještě před samotnou misí musíte vytvořit svůj profil a vybrat si jednoho z trojice stejných vojáků. A pak už šupky spustit hru..
*7* *8* *9*
Nestává se mi často, abych si hned v první misi říkal, jak je hra debilní, u ShellShocku se mi to stalo hned několikrát. Kromě naprosto šílené kamery, která snímá pozici za vojákem jsem byl ještě překvapen neobvyklou reakční dobou při míření, nevím, jestli za to mohou autoři nebo autoři (K vánocům jsem totiž dostal novou myš, a tak chybu hardwaru vylučuji ;)), ale já jsem zvyklý na hry, kde pohnu myší do strany, a to samé se stane i na obrazovce, a ne aby vše probíhalo s půl sekundovým zpožděním!
*10* *11* *12*
Většina levelů probíhá podle následujícího scénáře, někam přiběhni, vystřílej nepřátele, popřípadě odpal nějaké zařízení, načež se hra uloží a jde se dál. Takovýchto cyklů je za misi asi 5, což přestává být zábavné hned po první misi, natož po skončení jedenácté, která je mimochodem poslední. Občas ještě ke všemu narazíte na naprosto šílené úkoly, jako například hodit granát na kopu slámy 😀 Pod níž se sice skrývají zbraně(které oheň samozřejmě nezničí!), ale nic to nemění na tom, že jsem v oné misi zoufale běhal po vesnici a hledal, co mám dělat. Něco jako úkoly mise se totiž zobrazí jen jednou, a pokud to náhodou přehlédnete, máte jednoduše smůlu…
*13* *14* *15*
Jak jsem již říkal, hra se odehrává za vietnamské války, a tak budou vašimi soupeři překvapivě Vietnamci. Ještě bych rád odbočil, na krabici jsem totiž objevil hned pod požadavky malé logo IQ 10, podle mé teorie se jedná o minimální Inteligenční Koeficient pro dohrání hry nebo o průměrné íkvé všech počítačem řízených jednotek, ať již příšerně pištících Vietnamčíků nebo pro změnu nesmrtelných spolubojovníků. Avšak spolubojovníci rozhodně nejsou nesmrtelní jako jediní, hlavní hrdina také vydrží několik ran najednou, ve hře se totiž nevyskytuje standardní ukazatel zdraví, ale jakýsi měřič tolerance, pokud tedy vaší postavu zasáhne větší počet střel, ukazatel se naplní a vy umíráte, avšak stačí na chvilku zalézt do keře a postava je zase fit!
*16* *17* *18*
Abych tu jen nehanil, hra taktéž obsahuje několik velice zajímavých nápadů, například můžete během misí nalézt několik pastí s granátem na jednom konci, jejich zneškodňování je vlastně minihra, kterou kazí jen to, že i pokud se Vám to nepovede, postava při výbuchu nezemře.. to potěší nejvíc! Kromě pastí je pěkně vyřešeno prostředí mezi misemi, stejně jako v českém Vietcongu můžete chodit po základně, kecat se všemi jejími obyvateli, cvičit na střelnici nebo si třeba koupit u místního šmelináře propustku do \"Domu oddechu\". Tak se dají dělat pěkné věci s několika povolnými zaměstnankyněmi, avšak není nic vidět :(, což mě dost překvapilo, protože hra je celkem dost drastická a o létající končetiny rozhodně nouze nebude!
*19* *20* *21*
V druhé polovině hry se situace začíná vylepšovat, ke slovu přijdou i dvě stealth mise, které se bohužel dají plnit stejně jako všechny ostatní. Co mohou, musí! I když jsem se k nepříteli přibližoval jen s nožem v ruce, v podřepu a ještě ve vysoké trávě, stejně si mě všiml, a tak jsem vytál AK-47 a vše bylo rázem jednoduší. Zbraní vůbec je ve hře docela dost, ať již těch amerických nebo sovětských! Nechybí raketomety, sniperké pušky a další lahůdky jako například plamenomet. Kromě pušek jsou ve hře i 4 typy granátů, avšak dva z nich jsou si velice podobné, a tak se vám klidně může stát, že místo dýmovnice hodíte před svou skupinu Flashbang :), což byl opravdu oslepující zážitek…
*22* *23* *24*
Pomalu, ale jistě se blížíme ke grafickému zpracování, které je průměrné. Avšak hrozná je vykreslovaná vzdálenost, ve hře si pomalu nevidíte ani na špičku hlavně. Nevím, co vedlo grafiky k takovému rozhodnutí, je hezké mít ohled na majitele slabších počítačů, ale proč není v menu alespoň možnost volby??? Dále vypadají hrozně i animace postav, zvláště voják při sprintu nemá daleko ke grotesce a ne k \"vážně se tvářící\" akční hře. Kromě toho je velkým mínusem hry opakující se prostředí, hrát misi již na starém známém místě bylo možná plus u Flashpointu, který měl misi 40, ale ne u hry, kde je počet misí roven číslu 11!
*25* *26* *27*
Na druhou stranu hra obsahuje celkem dost pěkně renderovaných animací, což alespoň trochu zlepšuje bídný zážitek z misí samotných. Kromě renderovaných obsahuje hra i ingame animace, avšak některé jako například otevírání zadní brány jedním z vojáků se nedají přeskočit, a tak musíte vesele čekat, až tam voják přijde… odemkne… otevře… otočí se a vrátí se zpět. A od grafiky postoupíme k hudbě, ta jako jediná za něco stojí, ale nebyl bych to já, kdybych si do ní jednou nerýpnul! Je pěkné, když hudba realisticky chraplá, ale ať si chrplá jen v základně z nepříliš kvalitních repráků, ale ne při outru!
*28* *29* *30*
[i]Recenze pomalu končí stejně jako mé trápení s touto hrou. Nemůže říci, že bych se u některých částí hry nebavil, ale pokud jste četli recenzi celou a ne jen finální verdikt, asi už tušíte, že i tu trošku dobrého herního zážitku dokonale pohřbí nekonečné množství nelogičností, chyb a podobných nepěkných věcí. Pokud máte rádi přímočaré akční hry a zrovna nemáte co hrát, může Vás ShellShock zbavit na tři hodiny nudy, v opačném případě se mu vyhněte dalekým obloukem![/i]