[i]Kdo by neznal Tonyho? Jeho jméno je celosvětově uznávané, a tak není divu, že se po vzoru například Colin McRae, dočkal i on své vlastní hry. Ale řekl bych, že takovou legendární sérii není potřeba dlouze představovat, a proto si pojďme znovu připomenout, co bylo na třetím díle Tonyho tak vyjímečného.[/i]
*1* *2* *3*
Pro mě to byla především skvělá hratelnost a hlavně dlouhá zábava, klidně i na jedné mapě. Stačilo objevovat, zkoušet nové triky, plnit nesplnitelné úkoly a na další hodiny zábavy bylo vystaráno. Graficky hra ve své době představovala jistý nadprůměr, i když ne úplnou špičku, ale každý správný hráč ví, že v této sérii nejde ani tak o grafiku, jako o hratelnost. I přes další díl (Tony Hawk’s Pro Skater 4), konzolovou verzi THPS: Underground a nyní nejnovější pokračování i na PC, je jistě v některých aspektech třetí díl stále nepřekonaný. Tak, krátké shrnutí celé hry máme za sebou a teď by jsme mohli článek ukončit, co říkáte? Jistě by to někomu stačilo, ale při možnostech této hry, by byl opravdu hřích se nepodívat až do jejího nitra, tak prosím dámy a pánové, pokračujte dále, ale prosím jeden po druhém…
*4* *5* *6*
První, co uděláte po zhlednutí vcelku povedeného intra (hlavně skvělá hudba), bude jistě volba vašeho borce. Můžete sáhnout po již vytvořených postavách a nebo si přetvořit skejťáka k obrazu svému. Zde máte základní nastavení vzhledu, oblečení a nesmí chybět, ani důležité rozdělení bodů do skupin podle umění jednotlivých atribut. Tyto hodnoty můžou dosti změnit styl celého hraní (i když si je během hry dál zlepšujete), a tak si s nimi dejte obzvlášť záležet. Namátkou zde naleznete Air, tedy šikovnost ve vzduchu, Speed (rychlost), Ollie (to je snad všem jasné) a nebo délka balancu, neboli Hangtime. Poté, co se takto vybavíte, nezbývá než se vrhnout rovnou do hry.
*7* *8* *9*
Na výběr máte celkem 6 módů. Je asi jasné, že v tréninku nebudete vyhrávat medaile a v kariéře vás nebudou otravovat učením základních triků. Proto bych doporučoval, pro začátečníky projít nejdříve tréninkem, poté si triky vyzkoušet ve volné jízdě a až poté se dát na vyšší soutěže. Zde vás čeká kariéra, tedy po sobě poskládané mapy, které se vám zpřístupňují, až po dosažení zadaných úkolů. Na každé mapě máte jiný limit, který ovšem musí dát dohromady číslo, požadované pro další postup. Rozhodně si nebudete stíhat mezi hraním vybírat suchý z nosu, ani jiné, podobně smysluplné činnosti. Hra vás totiž zaměstná na 100% a tak je potřeba naprostá soustředěnost (pokud tedy nejedete volnou jízdu). Úkoly jsou postupně stále obtížnější a autoři z Activision si pro nás připravili velice solidní nabídku. Od počátečních jako dosažení určitého Score (v jednotlivém Levelech), přes těžší skládání slova SKATE nebo sbírání kartiček se dostáváme až k většinou nejobtížnějším úkolům jako sebrání kazety a nebo individuální, na každé mapě se měnící úkoly (pomoc nějaké osobě, ukázat před fotografem určitý trik, atd…). Nechybí možnost si postavit svůj vlastní park a v něm si poté zkoušet nové triky. Když už jsme si něco pověděli o samotných úkolech a módech nesmíme také opomenout na prostředí, v kterém je budete plnit – mapy.
*10* *11* *12*
Úrovní, na kterých se budou konat vaše závody, je rovných osm (Foundry, Canada, Rio, Suburbia, Airport, Skater Island, Los Angeles, Tokyo a také bonusové Cruide Ship, Warehous, Burnside a ufounský Roswell) a každý si z nich vybere jistě tu svou oblíbenou. Tím rozhodně nechci říct, že by nebyli dobré všechny, ale je pravda, že některé vyčnívají z toho nasazeného nadprůměru (Foundry, Los Angeles, Cruide Ship). Určení ale té nejlepší mapy je čistě individuální, a tak prvotřídní slider si jistě bude libovat na Foundry, zatímco špičkový skejťák ve tricích nad rampou si oblíbí asi především mapku Rio. Vyzvednout si však zaslouží mapa Foundry, která se ze začátku zdá neatraktivní, ale nakonec na ni strávíte hodiny. Cruide Ship ohromí svými možnosti a zajímavým prostředím, Los Angeles zase velkou volností a nakonec si v Roswellu prohlédnete, co také může napadnout vývojáře z Activision. Ve všech, ale rozhodně naleznete dostatek předmětů, které dělají mapy zase o něco atraktivnější.
*13* *14* *15*
Už jsme si zopakovali historii, navrhli postavu, zajezdili pár módů na různých mapách, tak nezbývá než se přemístit k jednomu z nejdůležitějším aspektům celé hry. Ze zadních lavic slyším něco o grafice nebo dokonce zvuku! No, pojď si pro facku ty spratku. Samozřejmě nejde o technické zpracování, ale o hratelnost a s tím spojené triky. Těch naleznete ve hře nespočet a pochybuji, že by byl někdo schopen naučit se je všechny při normálním hraní (rozuměj bez fanatického skákání v pokojíčku na kuse stolu, kdy se snažíte udělat Ollie). Jen namátkou zmíním například Nosegrab, Ollie, Airwalk, Melon, Method, Hellflip, Kickflip, Varial, Impossible a nebo takové šílenosti a speciální triky jako McTwist, HandStand, Invert a FS Noseblunt. Jak vidíte možností je spousta a to jsem nevyjmenoval ani z daleka všechny. Ze začátku vám budou dělat obtíže i jednodušší triky, ale postupnými zkušenostmi budete dosahovat stále vyšších a vyšších stupínků, což hře dodává špetku důvodu, proč hrát dál. Nakonec dosáhnete na ohromná skóre (můj osobní rekord je 130 000 bodů, ale jsou borci i s 600 000 body), jak ve vzduchu nebo na zábradlí. Samozřejmě na tyto čísla je potřeba značný trénink, a pokud si myslíte, že za dva dny už to budete válet a porážet jednoho soupeře za druhým, tak vás určitě zklamu – musíte skvěle kombinovat jednotlivé triky se všemi prostředky na mapě a uměním skejtra, což opravdu trvá a až poté budete opravdový profíci.
*16* *17* *18*
Jak jsem již říkal na začátku, grafika hry byla ve své době nadprůměrným dílkem. Sice se nestalo, že by se někomu při prvním spuštění vyvalili oči z důlku, dostal slintavku, kvůli neustále vyplazenému jazyku a nebo se dokonce zřítil obrovskou ranou celý dům, ale i tak si držel svoji standardní stupeň, který mu vlastně zůstal do teď (s ohledem na pokrok vpřed). Animace Tonyho byli (a jsou) příjemně plynulé a přirozené, stejně tak efekty, jako pády, výskoky nebo triky, prováděné s naprostou lehkostí (samozřejmě jen co se týče technického zpracování – to ostatní je už na vás). Co, ale určitě nezaostává za špičkou ani o kalhotky (a to ještě tanga) je celkové ozvučení. Už při úvodním intru vás hudba dostane a dál to pokračuje i ve hře. Postupně se vám přehraje desítky songů, od slabšího popu až po drsnější rock. Tyto dva aspekty tedy dávají dohromady velice solidní technické zpracování, za které se autoři nemusí stydět ani v dnešní graficky vyspělé době.
*19* *20* *21*
Kluci z Activision ovšem nezapomněli ani na online hráče, a tak se můžeme těšit po dohrání singlu (nebo kdykoliv během něj) na propracovanou hru po síti či netu. Módů je tu habaděj, takže se jistě nějakou tu chvilku nudit nebudete. Namátkou vyberu například základní Trick Attack, spočívající v získávání vyššího skóre, všem jistě známý Capture the Flag nebo takové šílenosti jako Slap!, kdy se snažíte sejmout protihráče, a nebo Control Zone, tedy obsazování jednotlivých území a následné „bránění“. A je tu závěr. Na poslední mapě padl rekord a nyní vám musím přinést celkové vyhodnocení. Když se dívám dozadu na recenzi, vidím téměř samou chválu. To samozřejmě také není pravda a ve hře naleznete i pár opravdových masařek (především bugy ve hře a prolínání textur), které se jen tak přehlédnout nedají. Ale i tak zde pořád zůstává jedinečná hratelnost a atmosféra, která vám vydrží na opravdu dlouhé večery. Doufám tedy, že jsem vás alespoň trochu navnadil na koupi této legendární pecky.