Po napjatém očekávání se mi dostalo do rukou čtvrté pokračování série Silent Hill, a to The Room. Nejspíš si říkáte, co znamená to přízvisko a jestli jste z něj usoudili, že se celá hra bude odehrávat v pokoji, tak vám musím zdělit, že… v podstaťe ano. Zní to sice divně, ale pokoj 302 v jakémsi apartmánu se stane vaší spásou a zároveň noční můrou pokaždé, když do něj vstoupíte, a také vaší osobní přestupní stanicí mezi paralelními světy.
Příběh se tvaří docela příjemně kvalitně, takže jenom stručně a okrajově. Jednoho rána se propudíte po ošklivém snu a zjistíte, že si mlíko a rohlíky koupit nepůjdete, poněvadž jsou vchodové dveře ozdobeny nápisem [i]Don\’t go out…[/i] a omotány řetězy… A protože jste si rozbrus nechali v autě, nezbývá vám nic jiného, než bloumat po pokoji, což je velmi realistické, protože se ve vašem bytě se můzete rozhlížet z pohledu první osoby nebo koukat z okna, pustit rádio, vyjíst prázdnou ledničku, a nebo můžete prolézt dírou do jiné dimenze, která se vám vytvořila v koupelně. No, řekněme si to na rovinu – všechny volby jsou lákavé (Mně osobně bavilo šmírovat sousedy :-)), ale díry do světů mimo realitu se vám v koupelnách neotevírají každý den. Vžijte se tedy do kůže Harryho, hrdiny s lehce asijskými rysy, a protáhněte se dírou…

*1* *2* *3*

Ocitnete se ve stanici metra, která vypadá docela normálně až na psi s půlmetrovým jazykem, vláčející je po podlaze. Ani by mi tak moc nevadilo, kdyby na psovi vyzkoušeli šampón a následně ho označili [i]testováno na zvířatech[/i]. To, co ale pobíhá po tamnějším metru vypadá, že na tom testovali roztok kyseliny sírové obohacené jaderným spadem a lečem. No a takhle vlastně v Silent Hillu vypadá všechno, co se hýbe, až na pár humanoidních výjimek a mrtvé kočky v ledničce. Samozřejmně nebudete běhat jenom v metru, ale i v lesíku, lapáku, dokonce vlastní bytovce. Všechno s pěkným leveldesignem a originálními texturami. Je toho víc, ale nemá smysl o tom mluvit dřív, než si to sami vyzkoušíte.

Co vás určitě překvapí a řekl bych, že celkem nemile, je to, že ukládat musíte jenom ve svém pokoji. Chápu, že autoři chtěli docílit toho, aby se hráč pravidelně vracel do svého kamrlíku, který je také důležitou součástí příběhu, ale někdy to opravdu leze na nervy. Znamená to totiž cestu k díře, cestu dírou, uložení v obýváku, cestu dírou, cestu od díry k nebezpečné lokaci a následnou smrt, load, cesta, popřípadě výhru. Záleží na tom, jakou úroveň obtížnosti si vyberete. Ve hře jsou tři úrovně obtížnosti a ty se vztahují pouze na výdrž nepřátel, takže doporučuji střední nebo easy. Vezměme si na chvíli SH2. Na žačátku jste si nastavili úroveň 2x. Jednou pro souboje a podruhé pro hádanky. To, že tohle nastavení v SH4 není, bohužel neznamená, že se obojí skloubilo do jednoho, ale to, že hádanky v podstatě chybí. Někomu to vyhovovat bude, někomu ne, ale mně se zdá, že tohle k SH prostě patřilo. Pokud jako hádanky neberete: najdi klíč, dones klíč, odemkni, tak se s protažením \"šedý mozkový\" můžete rozloučit.

*4* *5* *6*

Jak jsem se již zmiňoval výše, v pokoji se pohybujete v pohledu první osoby, což umocní pocit strachu a mimo pokoj vám pohled na vás zprostředkují ne vždy dobře umístěné kamery. Nevím jak jste psychicky odolní, ale když i já mlátím svou novou optickou myší o stůl… Nerad bych se spletl, ale asi nikoho nezajímá obličej hlavního hrdiny navíc vzhůru nohama ze vzdálenosti deseti centimetrů, když je obklopen vznášejícími se duchy zombíky. Po tomhle incidentu se zákeřnou kamerou jsem si ovládání předělal na klávesnici, která je přeci jen těžší a jsem líný jí zvednou byť jen centimetr nad stůl 🙂

S hratelností to ale přesto vypadá dobře a určitě zažijete mrtvolnou atmosféru všude, kam vkročíte. Atmosféře napomáhá také výborná grafika. Všechno vypadá realisticky, a když cíleně nehledáte, nenajdete polygon. To ovšem navazuje na vyšší HW nároky a jediné, čím se dá grafika ovlivnit, jsou dynamické stíny a rozlišení. Překvapující je, že nároky nejsou zas tak úplně největší. Myslete na to, že jde o předělávku z konzole, což něco znamená, vzhledem k jejich výkonu. Co je taky zajímavé, je efekt hloubky ostrosti, kdy místo, kam míří kamera, je ostré, a zbytek v závislosti na vzdálenosti rozmazaný. Ze začátku to sice vypadá krapet divně, ale časem si na to zvyknete. Modely postav, jejich animaci a mimiku zvádli pánové z Konami výborně a lidi, bývalé lidi a bývalá zvířata, které potkáte, předvádí takřka dokonalé herecké výkony. Obvzláště se zbraněmi, kterých je poměrně dost, ale jenom 2 střelné :-(. Na druhou stranu taková basebalová pálka nebo sada golfových holí… 🙂 Příliš zbraní však nepoberete. Ty se totiž počítají jako položka inventáře a inventář je \"ježíškristusmarjapanno\" omezený na pouhých 10! položek… Věci, které omylem seberete a chcete je vyhodit, nevyhodíte, nýbrž musíte zpátky do bytu a uložit si je do bedny, která díky bohu omezená není, narozdíl od toho, kdo to vymyslel…. Podotýkám, že 12 nábojů do pistole zabere jednu položku…

*7* *8* *9*

Přesto, že je grafika skvělá, něco jí prostě chybí. TMA. Dost lidí se bojí po tmě a v kuželu baterky vypadá strašidelně každý stín a prostředí nabírá úplně jiný ráz. Neříkám, že tma musí být všude, ale v Silent Hillu bohužel tma a tím pádem i baterka chybí. Vemte si Dooma 3 bez tmy… To je představa. Nejspíš by se z něj stala bezduchá řežba stylu Serious Sam. To samé lze trochu mírněji prohlásit o SH4. Je pravda, že jsem asi třikrát skončil s vyděšenou grimasou a rucema ve výšce hlavy, metr od stolu, ale pořád to není \"to pravý vořechový.\"

Zvuková kulisa celé hry je vesměs povedená a občas při některé hlavní události zazní docela slušný song. V závislosti na místě, kam jste se bránou dostali, se prostředím linou různé záhrobní hlasy, šum lesa, sova, skřeky mužů, žen i dětí trpících v agonii, a co mě dostalo nejvíc, vytí vlka… Ještě pár vět k ovládání. Je opravdu poznat, že jde o konverzi z konzole, takže kombinace klávesnice a myš je na nic a rovnou si to můžete dát na klávesnici bez pocitu, že hrajete prvního dooma. Orientace v menu je složitá a jeho ovládání těžkopadné. (Stejně jako u předchozích dílů :-))

Když to vezmu celkově, tak musím říct, že je Silent Hill 4 hra slušně hratelná, atmosférická, graficky povedená a po většině stránek technicky vyvedená hra, ale moje očekávání asi nesplnila a Silent Hill 2, 3 považuji za lepší kousky ve vyšlé tetralogii.