PlayStation

Conflict: Vietnam se od začátku potýká se dvěma problémy, za prvé her z této války se v současný době vyrojilo jak hub po dešti, což znamená obrovskou konkurenci, a za druhé je to volné pokračování série Conflict: Desert storm, která byla hodnocena velmi kladně (zvláště její první díl). Nabízí se tedy spousta otázek, dokáže si udržet svou pověst? Vypořádala se s neduhy minulého dílu? Zvládne porazit konkurenci? A protože věřím, že každá otázka má svou odpověď, vrhnu se do jejich hledání hned.

*1* *2* *3*

Mezi podle mě jeden z největších problémů minulého dílu patřila grafika, která se, ač byla na svou dobu nadprůměrná, kvalitou hodně lišila od zbytku hry, a tak trochu ji kazila. CV se v tomto ohledu vylepšil docela slibně, ještě pořád to sice není špička, ale já jsem teď hodně zmlsaný videem z Metal Gear Solidu 3, takže můj názor není úplně objektivní. Ale podstatné je, že prales už vypadá jako prales a ne jako čtvercové lesy. Co je ale ještě lepší než v CDS 2, jsou videa. Po jednom před a po každé misi a všechna do jednoho vypadají úžasně. Ale abych pořád jen nechválil, vizuální zpracování rozhodně není na takové úrovni, aby se stalo etalonem ihned po uvedení na trh a každý časopis by mohl hlásat, že hra nemusí být dobrá, stačí se na ni dívat… Jako tomu u některých her na Playstation 2 je.

*4* *5* *6*

V realističnosti měl minulý díl také trochu mouchy a ty se změnily pramálo. Začněme u té vážnější, nekonečný respawn nepřátel. Je pravda, že pro válku ve Vietnamu byla obrovská početní převaha Vietnamců typická, kdyby jich bylo tolik, skončilo by to o hodně rychleji. Ale platí tady, že když překročíte určitou fiktivní čáru, oživovací bod přestane existovat a tok nepřátel ustane. Takovou vlastně drobností je, že ačkoliv vás každá střela umaže od krve, tak po ošetření fleky zmizí, ale jak říkám, to je drobnost. Jinak je tento faktor hry dotažen na skutečně nejvyšší možnou míru. Ať už mluvíme o dobové technice nebo základně, která je udělána přesně podle tehdejšího vzoru. Nejlépe z toho asi vycházejí Vietnamské pasti (a teď nemyslím boty značky NAJK) je prostě skvělé, když se procházíte po pralese a zadní hlídka zakřičí: „Booby trap“, faktem ale zůstává, že už je to většinou stejně pozdě.
I příběhová linie je velmi dobře zpracovaná, začíná už od intra a přes mise se přenáší s nádhernou lehkostí. Přes všechny mise se s vámi také vleče vaše parta, které, ačkoliv jste nejmladší člen, vlastně velíte. Je to vcelku podobné filmovým scénářům a vcelku se to podobá například příběhu z Medal of Honor.

*7* *8* *9*

Jako týmová akce má ale CV ještě jinou stranu protivníků, než jen hry typu Shellshock: Nam 67, tou stranou jsou takové formáty jako Tom Clancy: Rainbow Six 3, nebo Socom a proti těm, by měl vyrukovat se solidním ovládáním týmu. No rozdíl mezi měl by a udělal je patrný na první pohled. Oproti CDS 2 se sice ovládání ostatních členů skupiny o něco málo vylepšilo, přesněji přibyly rozkazy dojdi tam a vyleč tohodle, ale oproti třeba Socomu, který má kompletní ovládání týmu hlasem a na takové úrovni, že vás dokonale vtáhne do děje, je to hodně chabé, jinými slovy nejlepší možností jak ovládat členy vašeho týmu, je vybírat si je po jednom a přesouvat manuálně, a pokud jde do tuhého, prostě nakázat palbu dle uvážení a doufat v dobrý výsledek.

*10* *11* *12*

Ačkoliv to tak z předcházejících řádků může vyznít, Conflict: Vietnam rozhodně není špatná hra, jenom má tu chybu, že není v ničem nejlepší. Od CDS 2 se vlastně moc neliší, prošel drobnými úpravami a dostal o něco lepší grafiku, ale světoborná změna to není. Jednu podstatnou vlastnost si ale uchoval, dokáže pobavit, je to docela zajímavé, vezmeme-li v úvahu, že na trhu rozhodně jsou lepší hry, ale CV má jisté osobní kouzlo, možná to je příběh, ale prostě to nedokážu říct přesně. Pokud toužíte po dokonalé hře, hledejte jinde, ale jestli se chcete dobře pobavit, jste na správném místě.