Studio People Can Fly se ve světě ještě příliš neproslavilo. Jejich poslední hra, celkem povedené RPG Gorky 17 vyšlo již před pěknými pár lety a tak bylo na vývoj Painkilleru poměrně dost času. Kdo by čekal křížence mezi akcí a RPG žánrem šeredně se mýlí, painkiller je totiž akční hrou až do morku kosti. Pamětníci jistě vzpomenou na hry jako Doom, nebo Quake, které se proslavily téměř čistým podílem akční složky, čemuž se tohle nové dílko může směle rovnat. Je ovšem otázkou, jestli není žánr Doomovek již mrtvým a také, bude-li to pořád stejná zábava jako před deseti lety.

*1* *2* *3*

Celý kolotoč začal celkem nevinně. Daniel Garner nasedá za silného deště do svého vozu a přisedá si k němu i jeho snoubenka. Po krátké jízdě se však jejich zraky sblížily stejně, jako protijedoucí náklaďák a..BUM. Nebudu vás dlouho napínat, za lásku se platí a tak tuhle havárku odnesly obě hrdličky životem, jenže zatímco Danielova milá měla na propustku od Svatého Petra již vyděláno, náš Daniel si musel na svou cestu za ní ještě vydělat a tak se objeví v očistci – jakémsi prostoru mezi nebem a peklem. Po uvítání tajemnou postavou dostane i svůj úkol, zabít samotného pána pekel a cestou i pěkných pár jeho služebníků. Očistec však není to co býval a tak se od představ Dante Alighieriho poměrně liší.

*4* *5* *6*

V očistci samotném nečekejte nějaké míšení nebe a pekla, najdeme zde celou řadu zdánlivě nesouvisejících lokací, které budeme muset projít při cestě za Luciferem. Z počátku narazíte na rozsáhlé hřbitovy, kláštery i doly. Později se octnete v katerále, vědeckých laboratořích, nebo třeba v blázinci. Hodně akčníh her je limitováno jejich tématem, to však pro Painkiller neplatí a tak zatímco jednu misi kosíte mnichy se sekyrami v kostele, hned v té další se octnete ve věznici se strážemi s gattlingem. Magie, nemrtví i ruzné bestie vytváří totalní guláš, který má jediný výsledek, nezačnete se nudit tak rychle. Přeci jen, při hraní Call of Duty těžko můžete očekávat zjevení ducha, nebo Necromancera.

*7* *8* *9*

To hlavní si však Painkiller teprve schovává. Tím opravdu velkým překvapením jsou bossové, kteří dosahují opravdu mamutích rozměrů. Již první boss, který se sotva vešel do takového většího kostelíka, byl opravdu veliký.. jaké však bylo mé překvapení, když jsem o pár levelů dál narazil na drobečka velkého, jako celá katedrála, který poctivě ničil podpěrné pilíže a házel je po mě. Velice dobře přitom funguje fyzikální engine havok, který odvádí opravdu kus poctivé práce. Na většinu předmětů v úrovních platí fyzikální zákony a tak protivníci po zásahu brokovnicí vesele létají vzduchem. Všechno se dá ale využít a tak můžete zasypat oponenty několika popelnicemi, když se na Vás zrovna sápou ze schodů. Síly Enginu si byli vědomi i samotní vývojáři a tak není vyjímkou situace, kdy musíte něco přemístit, rozbít či schodit, aby jste se dostali dál.

*10* *11* *12*

Podíváme se dál třeba na zbraně, těch je celkem 5. Počtem tedy neohromí, sic má každá dva režimy střelby, ale i tak to není zrovna mnoho. Co však nemají v počtu, mají v nápadu. Třeba takovým kolíkometem můžete nepřátele přišpendlit ke zdi a při použité zmrazujícíh nábojů si budete připadat jak Arnie ve filmu Terminátor. Další zajímavou zbraní je Painkiller, v primárním módu se z něj roztočí velmi ostré čepele – vhodné i na přípravu omáček a dresingů! V sekundárním se vystřelí jakási hlavice, která pří zásahu nepřátele chytí a odmrští jej k vám. Dá se tím tedy praktikovat zajímavá taktika, být pěkně vzadu, a nepřítele si přitahovat po jednom. Krom této funkce má však hlavice ješte jednu další, pokud se zabodne do stěny, vznikne paprsek který efektně půlí procházející nepřátele.

*13* *14* *15*

Podíváme se na samotné mise. Ty probíhají vcelku monotónně, prostě někam přijdete, zavřou se dveře a odevšad se začnou hrnout krvelační protivníci, po jejich smrti se dveře zase otevřou, objeví se nový savepoint a jedeme nanovo. I tady se však najde pár vychytávek, po každém protivníkovi zbyde na určitý čas jeho duše, která slouží jednak jako bod zdraví a také jako průkazka do speciálního démonického módu, kde se svět najednou změní na černobílý, vy se stanete nezranitelnými a venkovní párty může začít. Škoda, že to celé netvá ani půl minuty. Další vychytávkou hry je systém odměn, u každé mise je k dispozici nějaký úkol (například rozbít všechny předměty, sesbírat 100 duší, nepoužít výbušniny..), po jehož splnění dostanete celkem nenápadnou kartičku, která však dokáže hotové divy. Najednou se můžete stát rychlejším, odolnějším, nebo třeba způsobovat nepříteli dvojnásobné poškození.

*16* *17* *18*

Nu, pojdme se podívat, jak to celé vypadá. Od hry sice nemůžeme očekávat grafické hody la Doom 3, ale i tak je grafika velice pěkná. Zejména jednotlivé lokace hýří smyslem pro detail. Nepřátele také vypadají celkem slušně a po zásahu některými zbraněmi se dokonce rozpadnou na několik částí. Celkově je teda grafika jedním z plusů této hry. U zvukové stránky již mám pár výtek. Hudba je sice pěkná, ale celkem repetetivní. Určitě by se hodilo více skladeb. Ovládání je bez chybek, všechno jak má být. Možná jen nahrávání misí by nemuselo trvat tak dlouho. Ještě pár slov k multiplayeru – ten sice ve hře je, ale kvůli malému množství map i zbraní neohromí. Škoda, možná se s příchodem datadisku dočkáme přijemného překvapení

*19* *20* *21*

No a je tu závěr. Painkiller je rozhodně přijemným akčním překvapením letošního léta. Samozřejmě nemůžeme čekat nějaký duchaplný zážitek, ale jako akční odreagovávačka je tahle hra volbou přímo ideální. Všem fanouškům akčních her rozhodně nesmí chybět!