Přestože na pultech obchodů již nalezneme třetí díl hry Onimusha, za slušnou cenu se dá sehnat i díl druhý. Nabízí však tento již trochu postarší titul stále dost na to, aby do něj zmlsaní hráči investovali své těžce vydělané peníze? Na to se pokusím odpovědět v dnešní recenzi.
*1* *2* *3*
Podívejme se nejprve na příběh. Ten nás zavádí do feudálního Japonska a seznamujeme se s jakýmsi lordem, který si říká Nobunaga Oda a zrovna vyhrál bitvu proti jinému Japonci s ještě divnějším jménem. Ale co čert nechtěl, Nobunagu trefil zbloudilý šíp a on se odebral na věčný odpočinek. No, on zase tak věčný nebyl, protože démoni zrovna potřebovali vůdce, a tak našeho Nobunagu oživili. Života si moc neužil, jelikož jeho plány ovládnout Japonsko překazil v prvním dílu Onimushi statečný hrdina Samanosuke Akechi (další divné jméno). Oda si však pokoj nedal a tak se o několik let později vrací, aby svůj plán zkusil realizovat znovu. Začal plenit vesnice a možná by se mu to dařilo, kdyby jednoho dne nepřišel na místo zvané Yagiu Village. Samozřejmě tam nenechal nikoho naživu, ale o útoku se doslechnul místní rodák Jubei Yagiu (to se nějaký hrdina nemůže jmenovat Jarda nebo Karel?) a vůbec ho nepotěšilo, že všichni jeho známí jsou mrtví a draze postavené domy zničené. Přísahá proto pomstu a vydává se na putování s cílem Nobunagu zabít. Brzy se seznamuje s několika dalšími postavami, z nichž nejvýznamnější je asi Oyu, krásná dívka s krásným brněním a ještě krásnějším…mečem. Ačkoli se nedá říct, že by byl příběh kdovíjak zamotaný a originální, přesto dokáže zaujmout hlavně svou rozvětveností. Po dohrání hry se vám totiž naskytne pohled na diagram, který ukazuje váš postup dějovou linií. Až uvidíte tu spoustu křižovatek a odbočení, je silně pravděpodobné, že dostanete chuť hrát znovu a zaplnit prázdná políčka. To spolu s několika minihrami přispívá k replayabilitě, která by jinak moc silná nebyla a hra by zřejmě po nějakých deseti hodinách, za které ji dohrajete, poputovala do bazaru.
*4* *5* *6*
O sérii Onimusha se říká že spojuje prvky sérií Resident Evil a Devil May Cry. Jak brzy poznáte, z Resident Evilu si bohužel bere jen to nepovedené. Hlavním problémem je ovládání, které možná bude vyhovovat pravověrným fanouškům RE, ale ostatní by mohlo dost iritovat. Zapomeňte na plynulý pohyb pomocí analogu, zde musíte vaši postavu ovládat digitálně, což znamená, že pokud chcete běžet doprava, musíte se odpovídající šipkou nejprve natočit do správného směru a až poté stisknout šipku pro pohyb rovně, což plynulosti vašeho putování hlavně zpočátku moc neprospívá. Dá se na to zvyknout hlavně díky faktu, že při častých soubojích se nemusíte natáčet čelem k nepříteli, protože je ve hře implentováno automatické zaměřování, které sice někdy nefunguje tak, jak hráč chce, ale ve většině případů s ním nejsou větší problémy. Druhým záporem je technické provedení grafiky. Což o to, na pohled je krásná (obzvláště voda), ale všechna prostředí ve hře jsou předkreslená a snímána víceméně statickou kamerou, takže když se při souboji dostanete mimo obraz a kamera se přepne, z nepřátel často vidíte kulové. A to může někdy být, zvláště na vyšší obtížnosti, osudné. Když už jsem nakousnul souboje, podívejme se na ně trochu detailněji. Pokud Jubei při svém putování krajinou potká nějaké zlé stvoření (a že jich bude), hráč má mnoho možností. Kromě obvyklého útoku může použít mocnou magii, blok, úkroky, speciální pohyb a protiútok. Ten je zejména na vyšší obtížnosti vaší nejmocnější zbraní, protože pokud správně načasujete stisk tlačítka pro útok, nepřítele zabijete jedinou ranou a vaše \’\’odměna\’\‘ bude mnohem větší. Odměnou jsou v Onimusha 2 duše padlých nepřátel, které může Jubei nasávat (alkoholik jeden!) a poté si za ně zlepšovat zbraně a brnění. Jak jsem již řekl, nebudete na všechno sami. Občas potkáte některé vedlejší charaktery, kterým můžete dávat všelijaké dárky. Každá postava má rozličný vkus a pokud se do něj trefíte (dávat pohádkovou knížku silnému válečníkovi není zrovna geniální nápad), nejenom že na oplátku dostanete nějakou šikovnou věc, ale navíc si za ně v určitých částech hry budete moci zahrát, což do jinak poměrně repetitivních (ale zábavných) soubojů vnáší trochu osvěžení.
*7* *8* *9*
Animace postav je na vysoké úrovni a při hře zhlédnete také několik CGI sekvencí, které svým grafickým zpracováním patří k tomu nejlepšímu, co jsem osobně kdy viděl. Po zvukové a hudební stránce hře také nelze mnoho vytknout, ale co se skutečně nepovedlo, je dabing. Tvůrci bohužel neponechali možnost nechat původní japonské namluvení, takže se poslechu mnohdy otřesných hlasových výkonů amerických dabérů vyhnete pouze pokud ztlumíte zvuk. Obzvláště začátek, kdy se na pozadí ozývá ženský hlas znějící jako…ehm, po silném sexuálním zážitku, je na sluchové vjemy dosti náročný. I přes těch několik chyb se však stále jedná o vynikající hru, kterou lze doporučit všem, kterým nevadí nějaký ten proud krve.