Žánr bojovek dnes už není tak běžný. V minulosti tomu bylo zcela jinak – každý jistě zavzpomíná na časy, kdy ve stařičkém Mortal Kombat či Street Fighter pomlátil hordy nepřátel, či jak se naučil své první smrtelné kombo. U bojovek se zkrátka každý mohl pořádně odreagovat, nakopat zadek svému počítačovému soupeři, či soupeři lidskému. Právě to povýšilo bezmyšlenkovité mlácení na extra zábavu, u které jste se báječně bavili, i když šlo v podstatě stále o to samé. Jenže rok se sešel s rokem, bojovky pomalu, ale jistě vyklízely scénu a nakonec po nich nezbylo nic víc, než jen sladké vzpomínky pamětníků. Jedinou platformou, na které se klasickým bojovkám stále ještě výborně daří, jsou konzole PlayStation/PS2, GameBoy a jim podobné, na PC bohužel poslední pokusy o vzkříšení tohoto žánru skončily katastroficky. A tak si jednou někdo řekl, že toto prokletí zlomí a jeho snažení nakonec dopadlo tak, že nyní v obchodem můžeme najít nástupce klasických mlátiček, hru One Must Fall: Battlegrounds.
*1\* \*2\* \*9*
Možná jste již název One Must Fall někde slyšeli. Je to možné, jelikož stejnojmenná hra vyšla na PC před několika lety. Šlo samozřejmě o klasickou bojovku jako řemen, ovšem s jedním rozdílem – místo šílených, pošramocených, pomalovaných a svalnatých bojovníků se ve hře vyskytovali obří roboti. Princip hry byl pochopitelně naprosto totožný, jako u všech ostatních, ale i tak měl tento titul své kouzlo, možná právě kvůli zmíněným hlavním hrdinům (nehledě na to, že právě díky přítomnosti robotů a nepřítomnosti krve neměla tato hra prakticky žádné věkové omezení). Hráči si ho velmi oblíbili, a někteří ho hrají dodnes, klasické 2D zobrazení jim ani trochu nevadí, proč také, když je to pravděpodobně nejlepší a nejpřehlednější způsob zobrazení bojiště.
*3\* \*4*
Tak, opustíme konečně minulost a vrátíme se do současnosti. Nová hra, One Must Fall: Battlegrounds je … no … vlastně úplně stejná. V podstatě vše, co jsem do této chvíle napsal, platí i zde. Ale pokusím se rozebrat alespoň těch několik rozdílů. První rozdíl, pravděpodobně největší a nejdůležitější, – 2D grafika by dnes už asi nikoho nenadchla, a tak se hra dočkala zcela nového, a poměrně pěkného, 3D zpracování. Svého robota ovládáte z pohledu třetí osoby, můžete bouchat, kopat, skákat a krčit se (což znamená též bránění), ale k tomu se dostanu později. Nejdůležitějším faktem je, že arény, ve kterých budete bojovat (a nemusíte mít pouze jednoho soupeře, často jich budete muset zmáknout několik na jednou), nejsou pouze nějaké kruhové, čtvercové či jinak tvarované místnosti. Některé z nich jsou poměrně rozsáhlé, včetně výškových rozdílů, a krajina vypadá také k světu. Prostředí, ve kterých budete bojovat, je dost, od ledové oblasti přes vesmírnou stanici až po poušť. V každé aréně na vás čeká nejen váš protivník (popřípadě protivníci), ale také spousta nástrah (různé bodáky, oheň, také si občas musíte dávat pozor, abyste nevypadli z plošiny), bonusů a grafických efektů (v podstatě každá past). Grafika okolí je vyvedena velmi slušně, bohužel výrazně hůře jsou na tom modely robotů. Nevypadají nic moc, ani originalitou moc neoplývají, a pokud je některý ze strojů svým způsobem originální, je to na úkor vzhledu a většinou takový stroj ani moc nepřipomíná robota. A to radši ani nemluvím o kreslených postavách, které vypadají jako z nějakého nepovedého seriálu. Pravděpodobně to mělo navodit jakous takous komiksovou atmosféru (něco ve stylu mangy), ale moc se to nepovedlo. Důležitější než vzhled ale jsou vlastnosti, a to jak pilotů, tak robotů (některé vlastnosti, jako například účinnost krytí a podobně, si však můžete sami nastavit), právě podle nich si s největší pravděpodobností budete stroj vybírat.
*5\* \*6\* \*12*
Dalším markantním rozdílem oproti původnímu OMF je zcela jednoznačně ovládání. To se samozřejmě muselo, po přechodu do 3D, trochu předělat. Svého „miláčka“ budete ovládat výhradně pomocí klávesnice, což trochu nechápu, obzvlášť, když je použit pohled třetí osoby, ve kterém je myš prakticky nepostradatelná. Pravděpodobně chtěli tvůrci alespoň trochu zachovat ovládání 2D bojovek, jenže kam se tato hra hrabe na takového Tomb Raidera. Ovládání je dosti prkené, roboti jsou značně neohrabaní (jejich animace vás asi bohužel nepříjemně překvapí) a vás bude brzo bolet levá ruka od zběsilého mlácení do kláves. Nějaká zvláštní taktika je v tého hře bohužel naprosto zbytečná, stačí jen přiběhnout k soupeři a pořádně do něj bušit. Máte na výběr z celkem 4 druhů útoku – dva útoky rukama a 2 nohama, přičemž vhodnou kombinací těchto kláves docílíte speciálních komb, která vám pomohou protivníka snadněji dostat na jeho ocelová kolena.
*10\* \*11*
No a posledním rozdílem je hratelnost. Původní One Must Fall byl zábavou na mnoho a mnoho hodin, během kterých jste se ani trochu nenudili, zvláště v případě, že jste vyzvali na souboj svého kamaráda. I v novém One Must Fall: Battlegrounds nepřijdete o boj proti živým protivníkům – po pravdě řečeno je tato hra i tak nějak hlavně zaměřena právě na multiplayer – jenže to už tak není ono. Nejen, že vás asi ihned dosti odradí nepovedené ovládání či ošklivost robotů, ale singleplayer v podstatě nemůže vůbec nic nabídnout, tedy kromě nudy. Je to škoda. Do této hry se vkládalo hodně nadějí, že nám přivede bojovky zpět na PC, i první dojmy a ohlasy z internetových serverů zněly nadmíru lákavě, ale nakonec nezbylo nic než zklamání. Snad příště.
*7\* \*8*