PlayStation

Mnozí z vás určitě znají dnes již dvoudílnou herní sérii Getaway, která se, leč neůspěšně, snažila konkurovat skvělému GTA: Vice City. Tím, že jsem napsal neúspěšně jsem ovšem taky neřekl, že se jedná o špatnou a nepovedenou hru – přesvědčím vás o tom, že tomu tak vůbec není. První díl byl totiž poměrně úspěšný a díl druhý jde v jeho šlépějích – autoři se zaměřili především na nejlepší prvky z jedničky.

Všichni, kdo hráli první díl, budou určitě souhlasit spolu se mnou s tím, že jeden z nejlepších prvků hry bylo filmové zpracování děje. Autoři si to uvědomili a je tomu tak i u Getaway 2. Čeká vás spousta úchvatné akce se strhujícím dějem plným napětí. Pokračování se opravdu nemá za co stydět – fanoušci prvního dílu se budou okamžitě cítit jako doma. Příběh si opět prožijete jak na straně zákona (jako člen zásahové jednotky Mitchell), tak i za jeho hranicí (jako boxer Eiddie patřící do skupinky zlodějů). Obě strany mají společného nepřítele – nebezpečnou ruskou mafi. U policistů je to jasné – jejich prací je právě po takových mafiích jít. Eiddie a jeho skupinka si však získala svého nepřítele tím, že strkali nos tam, kam neměli. Příběh a děj se u obou skupin několikrát střetne – nebude výjimkou, že prakticky potkáte sami sebe :). Postavy mají výborný dabing, který je dokonale vystihuje. Velmi dobře například působí přízvuk pravé britské angličtiny u policistů či obyvatel města a angličtina kombinovaná s ruštinou u mafie.

Druhý díl zůstává věrný předloze i v případě absence ukazatelů zdraví a munice. To je samozřejmě velmi dobře, protože vás tak hra více napíná a nutí vás být opatrným a přesným. Pouze odpočinek má uzdravující účinky – ten si však budete přímo v misích užívat opravdu málokdy. I v případě časového omezení u některých misí nevidíte žádný ukazatel odpočtu a upozorní vás na to pouze dramatická hudba. Všechny tyto prvky tak umocňují dokonalou atmosféru, ovšem nováčci si na to budou muset chvíli zvykat.

Hra je i tentokrát rozdělena na pěší a silniční mise. V případě těch pěších určitě potěší poměrně inteligentní ovládání postav. V kůži policisty Mitchella máte možnost proti zločincům zakročit hned několika způsoby – můžete se jich jednoduše zbavit buď za pomoci vaší zbraně nebo rukou (to už ovšem není tak jednoduché:), či je odzbrojit, spoutat a omráčit dobře mířeným úderem pažby do zátylku, což se vám občas povede, když se zločinci sami dobrovolně ze strachu vzdají. Rozhodně oceníte i manuální korekci zaměřování, protože to automatické na tom totiž bohužel není zdaleka tak dobře. Nechybí ani klasické plížení se okolo stěn a ukrývání se za různé předměty či překážky. Můžete se tak jednoduše schovat a pak naslepo střílet tak, že vystrčíte zpoza rohu pouze zbraň. Až budete hrát za Eiddieho, využijete jeho bojové dovednosti – jako boxer se dovede bít opravdu skvěle. Rovněž s ním můžete využívat víceméně kterékoli zbraně, které zůstávají po protivnících. Poslední hratelnou postavou je mladá dívka Sam, s níž prožijete mise, v nichž je hlavní důrez kladen na stealth – přímý střet s nepřítelem by pro vás znamenal konec.

U silničních misí si opět užijete počítačově zpracovaný Londýn, a autoři dokonce tvrdí, že má ještě větší rozlohu, než tomu bylo u prvního dílu. Škoda jen, že nejsme Londýňani – představte si, jaké to musí být, když každou uličku města znáte z reálného života… Londýňnům máme tedy co závidět – ostatní hráči jsou připraveni o ten skvělý pocit z honičky ve svém městě a jim může být v podstatě jedno, zda je město skutečné, či ne (musí se ovšem podotknout, že se jim může hra hodit i jako průvodce do budoucna :). Ovládání aut je opravdu hodně realistické – zapoměňte na bezstarostnou jízdu alá Vice City. Honičky v autech vám rozhodně napumpují do žil spoustu adrenalinu, a to ať už jste pronásledovatel, či pronásledovaný. Poměrně dost mě zklamala umělá inteligence obyvatel města – jak chodců, tak i řidičům nedělá siréna policejního auta v případě hry na dobré straně žádné problémy a jednoduše ji ignorují, což docela naštve, hlavně když jsou ulice dosti rušné. Ani při střelbě v jejich okolí si někdy nedělají starosti – místo, aby utíkali, tak jdou klidně dál, jakoby se nic nedělo. Potěšující mi přišel fakt u hry na zlé straně, že když jste pronásledovani mafií a donuceni tak ujíždět a pronásledovatele setřást, vede to k nebezpečné jízdě i v protisměru, což okamžitě zalarmuje policii, která vás začne pronásledovat. Avšak hned, jak si všimnou vašeho pronásledovatele v podobě mafie, která do vás najíždí a střílí po vás, zaměří se právě na ni. Střílet z auta je umožněno samozřejmě i vám – při rychlé jízdě určitě oceníte automatické zaměřování nepřátel.

Jako velkou chybu bych označil fakt, že hra je naprosto lineární. Každý z úkolů má totiž vždy pouze jednu jedinou možnou cestu k úspěšnému dokončení. Někomu se to možná bude líbit, neboť se tak nemůže stát, že by jste zabloudili. Na druhou stranu jsou lokace rozsáhlé, a tak to opravdu někteří spíše oceníte – linearita totiž taky přispívá k herní dynamice.
Vývojáři si vzali na práci i skvělý prvek dvou úhlů pohledu, který je na tom ještě o něco lépe než v předešlém díle. Grafika hry je velmi pěkná, i když není zdaleka tak detailní, jak by mohla být, což však nelze vytknout, neboť málokdy budete mít čas na zkoumání okolí zblízka.

Jak tedy ohodnotit Getaway 2? I přes drobné a někdy zbytečné chyby je to hra velmi dobrá – pro fanoušky předchozího dílu je to jednoznačná volba, která je zaručeně nezklame. Ti, co první díl hráli a nebyli z něj nadšení, pochodí s největši pravděpodobností stejně i u dílu druhého. Pokud jste však právě vy jedničku nehráli, možná neuděláte chybu, když si pořídíte nejprve o chlup lepší dvojku.

Původní hodnocení: 79