Nejlepší PS1 klasiky - Silent Hill - recenze

Značka PlayStation je s námi již více než patnáct let a za tu dobu se nahromadila celkem slušná sbírka her, které zkrátka stojí za to hrát. Ne každý z nás však měl tu možnost vlastnit úplně první PlayStation, nebo alespoň neměl tolik času a peněz na to, aby mohl investovat nemalé peníze do každého titulu, který byl hodně dobrý. Právě proto Sony přišla s nabídkou PSone Classics, ve které si za příznivé ceny můžete zavzpomínat na to nejlepší, co starý PlayStation přinesl.

Jako jsem již na hlavní stránce uvedl, dnes se podíváme na jednu z největších legend survival horror žánru, tedy na Silent Hill. Tato hra byla čistou exkluzivitou pro starou konzolu a tak zejména majitelé PC platformy se k ní nikdy nedostali. Tato skutečnost skresluje hlasování o nejlepším dílu série, kterým se jednoznačně stává druhý díl, ale ten byl již k dispozici pro více než jednu platformu. Takže jak to vlastně je s touto legendou? Pravdou je, že Silent Hill pro PS1 byl jeden z největších konkurentů starých Resident Evil her a tudíž i jeden z nejlepších hororů všech dob. Na rozdíl od uzavřené struktury ševelů, nabídl více-méně otevřené město, co bylo hodně odvážné, jelikož PS1 neměla dostatečný výkon na to, aby dokázala vykreslit dostatek objektů naráz. Technický nedostatek tak navždy charakterizoval atmosféru hry, která se vyznačovala kombinací tmy a mlhy, jako způsobu maskování pozdě se objevujících objektů. Naskakování objektů je sice pořád částečně vidět, ale je to mnohem lepší, než kdybychom měli mít stoprocentní viditelnost. Navíc nejistota, která je mlhou nebo tmou vytvářena, je bezesporu mrazivá a bez ní by série nebyla tím pravým ořechovým.

Technické zpracování je tímto krokem jednoznačně důmyslné a stejně tak i rozhovory postav. Každá z nich je očividně dabována samostatně, ale vzhledem na stáří této hry, je to další charakteristická črta, která navodí krásný pocit nostalgie. Zvuk je i na dnešní poměry velice kvalitní a popravdě, děsivější než v současných Silent Hill-ech. Není to jen výsledek geniálního soundtracku, ale také zvuku rádia, který v kombinaci s baterkou, mlhou, tmou a sirénou jsou ty nezákladnější črty série. Na rozdíl od druhého a pak jakéhokoliv jiného z novějších dílů, rádio vydává vysoký, monotónní, odpudivý tón, který naznačuje, že nepřítel je poblíž. Díky slabší viditelnosti se vám při každém tónu přitíží, zachvátí vás pocit nejistoty a strachu, což je, samozřejmě, cílem a zároveň i znakem kvalitní survival horror hry. Ale o dost o technickém zpracování, řekněme si něco o samotním hraní a příběhu.

Zápletka se věnuje spisovateli Harry-mu Mason-ovi  a jeho dcerce, kteří jsou na cestě na dovolenou. Bohužel pro ně (a naštěstí pro nás) si dítko vybralo město Silent Hill, ve kterém se po jejich příchodu začnou dít hrůzné věci. Na silnici se z ničeho nic objevuje děvče, kterému se Harry dokáže vyhnout jenom strhnutí volantu. Po nárazu se hrdina hry probírá, jenomže Cheryl, jeho adoptivní dcera, není k nalezení. Nezbývá nic jiného, než se vydat do náruče mlhy a hledat svojí ratolest. Ale nebude to jednoduché. Právě začalo sněžit a město je až příliš tiché. Vítejte v Silent Hillu.

Titul se vyznačuje některými železnými pravidly. Tak například, stejně, jako u všech starších her, ani Silent Hill vám nebude příliš napovídat. Pokud si důležitý objekt v prostředí nevšimnete, máte smůlu, protože žádný nápis „stlač x“ se při ničem neobjeví. To není problém, tedy pokud nehodláte hrát povrchně a rychle. To samé platí pro početní hádanky, kterých nápovědou vám budou jenom básničky potřísněné krví, nejrůznější dokumenty, obrázky nebo jednoduchá intuice (tedy žádné jiné neférové nápovědy). Žádná z nich není sice příliš těžká, ale nebudeme si lhát, dnešní tituly nás příliš vodí za ručičku a rozmazlují na to, aby se člověk neznámý poměrů dostal do hraní bez problémů. Pokud však zapojíte svoje mozkové buňky a věnujete svou pozornost každé nápovědě, kterou si pro vás hra připravila, všechno nakonec zvládnete.

Tím se počet zákonitostí rozhodně nekončí. Po každém odeznění sirén se mění relativně normální svět na peklo, ve kterém vás zahalí nelítostná tma, odemknou se zamčené dveře a objeví se ještě více hrozivých a nelítostných soupeřů. Baterkou budete krájet početnou tmu, rádiem naslouchat blížícímu se nebezpečí. Tajemné město vás pohltí strachem, množstvem zajímavých postav, události, bossů a zbraní a jako by to nebylo dost, tvůrci si pro nás připravili několik konců, které vás přímo vyzývají k opakovanému hraní. Pokud vám toto nestačí, přičtěte si k nostalgii i skvělou Resident Evil-ovskou hratelnost, která pocit nebezpečí a strachu z konfrontace zdvojnásobí a, na svojí dobu, krásnou grafiku a to jak in-game, tak i ve videích.

Jako majitel originální PS1 kopie mi nezůstává nic jiného, nežli hru jednoznačně doporučit každému, kdo miluje staré survival horrory. Jelikož je možné hru stáhnout pro PS3 a PSP, není nad čím váhat. Silent Hill se sice nedá srovnávat s druhým dílem, jelikož je technicky více zastaralý, ale je skvělou připomínkou toho, jak se jedna z nejlepších hororových sérií zapsala do dějin tohoto žánru.