Ne nadarmo je Divoký západ divokým. Široké stepi, dlouhé kaňony, zrádné skalisté hory, všude tam se potulují nejrůznější nebezpečné bandy, které touží jen po bohatství a po tom, aby se jejich jména stala v širokém okolí pojmem, jenž nahání hrůzu. Bezpečno není ani ve městech, hlavně v saloonech, kde pro zbraň nemá ani barman dál jak na půl metru. Zkrátka přežít v podobném prostředí vyžaduje notnou dávku odvahy, ostražitosti, drzosti a hlavně co je nepodstatnější, přesnou mušku. Jak ovšem ukazuje skutečnost, na Divokém západě není bezpečno ani na místě nejsvatějším, tedy v chrámu božím. Své by o tom mohl vyprávět reverend Devlin. Toho v kostele dostihla jeho vlastní deset let stará minulost. On totiž náš Devlin není jen tak obyčejný reverend, respektive ne vždy jím byl. Před dávnými časy to byl jeden z nejobávanějších banditů a pistolníků. Jenomže jak už to tak občas chodívá, i v tom nejproradnějším padouchovi časem začne hryzat svědomí. Inu Devlin se rozhodl zanechat dráhy bandity a začít zcela nový život. Avšak bez peněz to jde jen ztuha. Nejsnadnější cesta k bohatství tak vedla přes zradu vlastní bandy Los Gauchos a odcizení společného lupu. Ovšem zrada si vyžádala svou daň. Devlinovi bohužel zkřížil cestu šéf bandy, který sice záhy poznal chuť olova, ale dříve než odešel na věčnost, stačil zrádci vypíchnout oko. Po tomto nešťastném incidentu odešel Devlin vstříc svému novému životu na faře. Nicméně jeho minulost ještě neměla říct poslední slovo. O deset let později se tak stalo. V reverendově kostele se odehrál šílený masakr, provedený starými (ne)přáteli, po kterém zůstalo spousta mrtvých a kostel v plamenech. Další Devlinovy kroky jsou nevyhnutelné. Ještě jednou musí vzít do ruky zbraň a ještě jednou se musí vydat krvavou cestou osobní msty a odplaty.)
*1* *2* *3*
Budgetové hry rozhodně nemají v současné době na trhu zrovna nejsnadnější pozici. Už od počátku vývoje se díky omezeným finančním prostředkům (a také kratší výrobní době) musí počítat s tím, že rozhodně nijak výrazně nemohou konkurovat áčkovým titulům. Navíc si i přes relativně nízkou cenu jen stěží nacházejí cestu k hráčům. Jejich osud je tak většinou trpký, namísto na harddiscích končí jejich cesta v prodejnách. Upřímně řečeno mnohdy se není čemu divit (kvalita podobných her je opravdu zpravidla mizerná), ale občas se přeci jen podaří některému titulu dosáhnout fáze správného vykročení do světa velkých her. Příkladem je právě recenzovaná hra Wanted Guns. Na jeho vývoji je podepsán Iridon Interactive, typický to tvůrce budgetových titulů. A právě Wanted Guns je jejich nejnadějnějším produktem. Bohužel zatím pořád pouze v mezích budgetového světa.
*4* *5* *6*
Žánrově se Wanted Guns řadí k akčním hrách. Ihned po spuštění je ze hry cítit, že autoři si na nic nehráli a jsou si dobře vědomi faktu, že tahle hra prostě na první ligu neatakuje. Výše popsaná příběhová zápletka je hráči předkládána v textové formě během loadovací obrazovky. Další posuny v příběhu se pak ve stejné formě objevují po skončení každé mise. Tento způsob se už sice dneska nenosí, ale nejedná se o nic tak závažného, kvůli čemu bychom museli hru tak brzy zahodit. Způsob vyprávění příběhu v podstatě jen potvrzuje celkovou jednoduchost, se kterou autoři vyrazili do boje (jednoduchost je myšlena ve smyslu konceptu, nikoliv obtížnosti). Wanted Guns je vůbec učebnicovým vzorem jednoduché, ale o to více zábavnější hry. Bez zbytečných okolků jste vrženi rovnou do první mise. Tady hra poprvé výrazněji překvapí. Ovládání se nese v duchu klasických starých arkádovek. Čtyři směrové klávesy pro pohyb, levé tlačítko myši pro střelu, pravé pro míření a konečně scrollovací tlačítko pro změnu zbraně. Stejně intuitivní jako ovládání je i celkový styl hraní. Na začátku máte v ruce jeden kolt, otevřenou cestu před vámi a hromadu nepřátel okolo. Své střelecké schopnosti si nejprve vyzkoušíte na lahvích a pak už hurá kupředu vstříc nebezpečí.
*7* *8* *9*
Wanted Guns nabízí hned dva herní režimy. Tím prvním je klasické procházení mapy, kdy je hrdina zabírán z izometrického pohledu a při chůzi se kamera dodatečně automaticky přibližuje. Zprvu je sice trochu obtížnější zvyknout si na nemožnost vlastního ovládání kamery, ale po prvních uražených metrech si na podobnou vymoženost ani nevzpomenete. V tomto izometrickém režimu je vaším úkolem dojít na křížkem označené místo na mapě. Hratelnost je opravdu návyková. Chodíte a střílíte tu do nepřátel, tu do beden s nějakým překvapením (zbraně, léčivý nápoj), občas položíte dynamit pro uvolnění cesty a tímto stylem prakticky postupujete až k cíli mise. Na mapě jsou v určitých místech umístěny kontrolní body, na nichž se vám hra dočasně uloží. Jelikož se nedá samovolně ukládat, jsou tyto checkpointy vítaným pomocníkem. Klasického uložení se dočkáte vždy až na konci dané mise. Za zmínku jistě stojí způsob míření. Pokud chcete zamířit na vámi vybraného nepřítele, je potřeba se na něj natočit a kliknout pravým tlačítkem myši. Nad potenciálním cílem se objeví značka, která signalizuje zamíření a pak už jen stačit střílet a uhýbat protivníkovým kulkám. Jistým zpestřením jsou pak mise na koni, kdy je potřeba projet daný, nepřáteli obsazený úsek a také stealth mise, ve kterých máte k dispozici jen nůž a úkolem je proplížit se mezi nimi a dosáhnout daného bodu na mapě. U nepřátel vidíte po vzoru Commandos kužel viditelnosti a nechybí ani znázornění oblasti slyšitelnosti. Ve druhém herním režimu pak procházíte misemi z pohledu první osoby. Zde již neovládáte pohyb vy, ale ten za vás obstarává počítač. K dispozici máte zaměřovač a vždy když dojdete na určité místo, je vaším úkolem zabít všechny rojící se nepřátelé.
*10* *11* *12*
Proti stereotypu nasadili tvůrci rozmanitá herní prostředí a snahu o různorodost jim rozhodně nelze upřít. Společně s Devlinem navštívíte lokace, které jsou tak nějak přirozeně spojeny s Divokým západem. Projdete se typickým mexickým městečkem, vaší návštěvě neujdou ani doly, či lesy v horách Colorada (některé mapy budete procházet za denního světla, jiné naopak za měsíčního svitu a neschází ani hustá neproniknutelná mlha). Všude tam potkáte řadu nepřátel, proti kterým stojíte nejen vy, ale zejména váš arzenál zbraní. K dispozici je nůž, kolt (popřípadě hned dva najednou), brokovnice, puška a nechybí ani kuše. Nejuniverzálnější zbraní je nejspíš puška, kterou dokážete obyčejného protivníka zabít už na první ránu. Trochu těžší je to s bossy případně s černými pistolníky. Tam už je spotřeba olova větší. Z technického hlediska se nejedná o žádnou slávu. Nečekejte nic revolučního, grafika je účelová. Na druhé straně místy dokáže překvapit svými detaily a nad tím vším vyniká precizně zvládnutá animace. Neurazí ani zvukové efekty a překvapil i hudební doprovod, který skvěle vykresluje atmosféru pravého westernu.
*13* *14* *15*
Wanted Guns je v konečném hodnocení obstojnou hrou, která dokáže pobavit a nechybí jí ani tolik potřebná atmosféra. Ovšem pouze v případě, že budete mít na paměti její budgetový původ. Trpí totiž klasickými neduhy těchto her. Nepříliš optimalizovaný engine, slabší umělá inteligence, občasné nepříjemné bugy (obzvláště ten kdy nejdou zabít nepřátelé a nezbývá než hrát misi hezky od samotného počátku) a především krátká herní doba. Možná ale právě krátká herní doba je příčinou toho, že hra dokáže ve své podstatě udržet hráčovu pozornost až do samotného konce, aniž by ho nějak výrazně přestala bavit. Nejedná se sice o titul, který by útočil na zmlsaného hráče, ale jako oddychová záležitost neurazí.