[b]Rekapitulace aneb cesta do PS2 duše[/b]
Na úvod jedna malá otázečka. Co se Vám vybaví, když se řekne PlayStation2 a budovatelská strategie, neboli, jak se s oblibou říká, tycoon? Nic? Pořád nic? Tak to se nemusíte chytat za hlavu, protože to, že Vás nic nenapadá není zapříčeněno Vaší neznalostí PS2 historie, ale tím, že ty tzv. tycoony, které se na nejprodávanější konzoli všech dob objevily, by se daly spočítat na prstech jedné ruky a to ještě na ruce válečného veterána, který ztratil malíček v Normandii. Všichni fanoušci budovatelských strategií a zároveň majitelé PS2, si jistě vzpomínají na jakýsi pokus o průlom tohoto žánru na herní konzole, jenž se jmenoval Railoard Tycoon. A slovo jakýsi bych měl podtrhnout, protože průlom to bylo a ne ledajaký. Příšerná grafika, stresující ovládání, šílená hratelnost a častá nelogičnost hry odepasala tento žánr na poměrně dlouhou dobu. Tedy alespoň, co se PS2 týká.
*1* *2* *3*
[b]Kde se vzal tu se vzal, Thrillville![/b]
Dlouho, předlouho, všichni fandové her jako Rollecoaster Tycoon, hlásali, že na konzole s joypadem, to prostě nejde, ale všem vytřel zrak, sic jednoduchý, ale i přesto zábavný a kupodivu, dobře se hrající Theme Park World, který na jaře 2001 zavítal, jak na PSone, tak i na PlayStation2. A byl to zase na dlouhou dobu, poslední tycoon, jenž se na PS2 dal jakžtakž hrát. To se mělo změnit s příchodem Thrillville. Ihned po oznámení, všichni ,,tycooňáci\" jásali radostí, protože hra již od počátku vypadala velmi slibně. Nápadité parky, zábavné atrakce atd. Ale skutečnost je malinko jiná. Tvůrci se pravděpodobně poučili s patálií, které provází každou snahu o strategickou hru na konzole a nabízejí nám jakési spojení již zmiňovaného Rollercoaster Tycoon a adventury. Pojďme se tedy podívat téhle novince na zoubek.
*4* *5* *6*
[b]Kdo se bojí, nesmí do lesa[/b]
Po přečtení předešlých řádku bude určitě většina z Vás, kteří očekávali konečně tu pravou konzolovou ,,budovatelku\", zklamaná, ale prosím nevěšte hlavu. Myslím si, že způsob, jaký tvůrci zvolili, je PS2 ušitý na míru. Thrillville hráči davá hned od počátku na výběr. Buď si můžete užívat krásy zábavního parku jako prachobyčejný návštěvník, anebo máte možnost usednout za manažerské křeslo a řídit ten tyjátr sám. Pro zvládnutí celé hry je však zapotřebí obojí. Thrillville sice spadá do kolonky ,,budovatelská strategie\", ale rozhodně se v něm skrývá mnohem víc.
[b]Spousta modů=spousta zábavy[/b]
Hra nabízí ihned po spuštění poměrně velké množství modů, které si můžete vychutnávat, aniž byste začali kariérní režim. Jako nejzajímavější se mi jeví mod plný miniher. Řádit v nich může hráč, jak sám, tak i v multiplayeru, což je o poznání záživnější. V ne zrovna malé nabídce je jakési destruction derby R/C autíček v aréně, kovbojská střílečka s roboty, automatové závody okruhových vozů, či souboj letajícíh talířů ve stylu miniher ve hře Crash Bandicoot apod. Zbylých pár bonusových miniher si pak musíte odemknout v kariéře. Minihry mají v Thrillville důležitější postavení, než byste čekali, protože právě tato vychytávka odlišuje tento titul od ostatních tycoonů z motivem zábavního parku. Dalším mod, který je velmi důležitý ke zvládnutí hlavní linie hry, je jakýsi tutoriál budování. Slovem budování myslím především navrhování atrakcí, a to hlavně horských drah a dalších monstrozností, protože pokud vlétnete do kariéry a nebudete mít o fungování zdejšího konstruování a architektury ani páru, díru do virtuálního světa jistě neuděláte. Tutoriál je poměrně propracovaný a pro některé možná trochu otravný. Objevení tajů ostatních možností Thrillville nechám na Vás a přesunu se rovnou k hlavnímu hernímu režimu.
*7* *8* *9*
[b]Zábavní park, to není jen řetězák, střelnice a gramofon s reprobednou![/b]
Ten začína, jak jinak, než výběrem avatara, jež Vás bude ve hře reprezentovat. Na výběr je poměrně slušná škála mužských a ženských postav, které však bohužel nejde nijak redesignovat (upravit), což nepotěší. A právě při výběru své postavy, Vám v hlavě proběhne myšlenka, že tohle jen tak ledasjaká budovatelská strategie nebude. A to zdaleka není vše. Kariérní režim je, jak už jsem zmiňoval, jakousi mutací (ne)obyčejného tycoonu a velmi pestré adventury. Hráči nestačí prosprávný chod parku jen stavět, zvyšovat cenu vstupenek, opravovat atrakce a zase stavět. K naprosté spokojenosti návštěvníků je zapotřebí udržovat areál čistý, pln stánků z nápoji, občerstvením, komickými oblečky či toalet. A o to vše se budete starat Vy, osobně! Postavit nějakou atrakci a určit na ní cenu vstupného, by bylo podle autorů, příliš, vy ji budete muset i osobně vyzkoušet. Tato aktivita je kupodivu dobře zpracovaná a díky tomu i vcelku hratelná. Když už jsme u těch atrakcí, jsou rozděleny do několika druhů, dle atraktivity: a) obyčejné špeluňky s nějakým tím automatem, b) jo, to je hustost, ale zvracet se mi nechce, c) kam to můžu hodit?!!. Pokud jste si vybrali možnost c, jste můj člověk. Takzvané rollercoastery, neboli česky, horské dráhy, jsou opravdovou lahůdkou. Postavit si je můžete buď sami, anebo s pomocí virtuálního architekta, ale ten dosti potlačuje hráčovu vynalézavost, takže nedoporučuji. Jak už jsem řekl, každou atrakci,kterou si postavíte, můžete vyzkoušet. Ty nejmenší, představoval jsem je jako špeluňky s nějakým tím automatem, jsou tvořeny již zmiňovanými minihrami, ve kterých si i v hlavním modu můžete vylepšovat statistiky.
*10* *11* *12*
[b]Kolik věcí umíš, tak dobrý jsi správce zábavního parku[/b]
Jak už jsem naznačil, hlavní režim v Thrillville není jen o stavění a sledování statistik návštěvnosti. Na starost toho máte tolik, že se Vám chvílemi z toho všeho pobíhání a plnění stále nových úkolů, půjde hlava kolem. Jednu chvíli musíte čistit park pomocí hybridního vysavače, druhou zase tančit s roztleskávačkami u vchodu a tu třetí prosedíte na obřím talíři, který se otáčí rychlostí, která překonává i vyprázďnování české národní pokladny. Je toho opravdu hodně, což rozhodně není na škodu. Jeden úkol jde ruku v ruce s druhým. I když Vás hra šálí pocitem, že to všechno děláte dle svého uvážení, nakonec stejně zjistíte, že jiná cesta ani není, ale naštěstí to není na první pohled tak viditelné, za což patří tvůrcům jednou hurá! A to druhé věnuji dalšímu druhu misí, které slouží především jako péče o zákazníky. Vašim úkolem je bavit se z lidmi, zvát je na duely v jednotlivých minihrách, či (a to je nečekané, ale velmi potěšujíci) hledat si přátele a dokonce i vážné známosti. Pokecat můžete s kýmkoliv nacházejícím se ve vašem parku. Paleta návštevníku je opravdu pestrá. Od malých nezdvořilých capartů, přes již školou povinné studentíky, milé slečny, ujeté slečny, málo oděné slečny, blonďaté slečny…..po dámy v letech a noblesní manažery, či podnikatele. A světe div se, ona i uměla inteligence je na vysoké úrovni. Jednotlivé osoby se chovají dosti reálně, takže je jasné, že s desetiletým hošanem, si nemůžete povídat o zamilovaných žirafách, globálním oteplování a romantické večeři pro dva, a naopak, s vyzívavě vypadající, mírně blonďatou krasavicí, není vhodné probírat fotbal, videohry a masožravé predátory. Ale najdou se i vyjímky, které zaručují, že Vás tohle tlachání s kolemjdoucími, jen tak bavit nepřestane.
[b]Přejete si minulost, současnost, či budoucnost?[/b]
Je na čase, abychom se blíže zaměřili na to, co je ve hře jako Thrillville, nejpodstatnější, zábavní parky. Asi Vás již napadlo, proč jsem zvolil ten nadpisek. Ano, parky jsou situovány do několika různych časových a tématických prostředí, což se samozřejmě odráží i na struktuře parku, nabídce atrakcí, krámků apod. Do minulosti můžete závést návštěvníky pomocí jakéhosi prehistorického dobrodružství s dinosaury a všemožnými praještěry, či rovnou s koltem u pasu, v parku, jež má navodit atmosféru Divokého západu. Současnost jistě netřeba představovat, každý z Vás určitě alespoň jednou v životě navštívil nějaký ten lunapark, a je v celku jedno, zda to bylo na nějaké vesnické slavnosti, či rovnou na Matějské pouti v Praze. No a téma budoucnost je znázorněno klasický future stylem. Dalším zajímavým motivem je postapokaliptycký svět, zbořené budovy, trosky letadel, makety zbraní atd. Design jednotlivých lokací, určených k pobavení návštěvníku, je dosti zdařilý, ale než se Vám dostane plně do oka, budete často opakovat něco ve stylu: ,,Sakra, kam to mám probůhpostavit?\". Postupem času, který u hry ztrávíte, už Vám to nebude činit žádný problém.
*13* *14* *15*
[b]Mačkám, mačkáš, mačkáme[/b]
A jsme u toho. Poslední a poměrně důležitá otázka, kterou zbývá zodpovědět: ,,Jak se to ksakru hraje, bez tý myšky?\". Dobře. Tedy určitě mnohem lépe než s ní, protože, jak mnozí pochopili, Thrillville rozhodně není klasickoul scrollovací budovatelskou strategií. Většinou dění sledujete z pohledu třetí osoby, na což je DualShock2 jak dělaný. Pohyb postavy, se logicky ovládá analogovým stickem a to ostatní, akčími tlačítky. Ovládání v žádném případě nepatří k těm krkolomným, u kterých by se ve Vás krve nedořezal, poté, co jste si vykloubili dva prsty. Zajímavým ,,udělátkem\" je možnost sprintu. To vydatně usnadní pohyb po parku. Ostatní akce ovládáte klasickými tlačítky, rozhodně se není čeho bát, ovládání je snadné na pochopení a hlavně, je hratelelné, což hře dodává potřebný spád. Ovládání tedy na jedničku:).
[b]Jak vypadám?[/b]
Kdyby hry uměly mluvit, a někdy je opravdu dobře, že neumí, byla by to zřejmě jejich nejčastější otázka. Pokud by se zeptal Thrillville, odpověď by zněla. Dobře. No, to ne, protože, pokud bychom to brali jako školní stupnici, za tři to rozhodně není. Přinejmenším za dva podtrženou, to je určitě. Thrillville sice nevypadá, jako nextgenová taškařice, ale zato má své kouzlo. Textury jsou pěkně, místy i vtipně vykresleny. Vizuální stránka hry přesně dotváří, celkové pojetí Thrillville bavit, bavit a zase bavit. Při rozhovorech s návštěvníky by mohl být zvuk malinko hlasitější a srozumitelnost by taky mohla být větší, ale hudební podklad je opravdu výtečný. Park má něco, jako své vlastní radio, na kterém hrají poměrně dobré fláky. Jediným mínusem je, že se po chvíli začnou opakovat, ale do hlavy Vám vstoupí natolik, že si zanedlouhu budete jejich melodie přezpívávat v koupelně při pravidelné večerní hygiieně.
*16* *17* *18*
[b]Takže…[/b]
…jak Thrillville dopadl v zatěžkávací zkoušce mého Pstwo? Dobře. Až překvapivě dobře. Nápaditá, nenáročná a nadzvukovou rychlostí svištící hratelnost, která výrazně napomáhá skomírajícím zásobám originálních her pro PS2. Někteří harcovníci tycoonovek sice možná budou malinko zklamaní, ale nás ostatní jistě tento počin mile překvapí a potěší. Pokud tedy prahnete po něčem na odreagování od všech těch masakrů Hellghanů, pompézních bitev o Normandii, či bojů o záchranu Ivalice, rozhodně po Thrillville sáhněte všemi deseti.