Je veřejně známo, že ten, kdo udělá první krok, vyhrává. Ať jde o důležité životní rozhodnutí, zkoušení ve škole či nervózní chvilku při posezení s krásnou dívkou. Já jsem nedávno ovšem zažil čin, který nebyl účinný, ba přímo omylný. Když jsem se totiž dozvěděl, že mám recenzovat titul dle filmu The Punisher, okamžitě jsem pelášil do videopůjčovny a z přihrádek vyhledal daný snímek. Před návštěvou půjčovny jsem hru toužebně očekával, ovšem po zhlédnutí té vypůjčené věci mne nadšení dost omrzelo. Tento béčkový film je vlastně jen o tom, jak policista Frank Castle (Thomas Jane) naštve nepodařenou akcí mafiána Howarda Sainta (John Travolta) a ten se mu hodlá pěkně pomstít. Zabije mu rodinu, což naopak naštvě Castla a hodlá se pomstít zase Saintovi… Prostě kravina s kopou drsných hlášek, které vás nutí k nechtěným záchvatům smíchu. Původní komiks byl zhyzděn filmem, ale může být hrozný film zhyzděn ještě horší hrou? Nemůže, díky bohu nemůže…
*1* *2* *3*
Filmové story se od toho herního moc neliší a proto celá hra začíná poměrně hezkým intrem, ve kterém hned spatříte pravou americkou soudní síň, vaši noční můru. V malé výslechové místnosti se náhle objevují tři postavy jako dělané z béčkových filmů. Vyslýchaný, Frank Castle, který si při začátku své pomsty začal říkat The Punisher, je hrana Rockových rozměrů s tichým, uzavřeným dojmem. Za to zbylí dva policisté vám mají být již od začátku \"jakoby\" nesympatičtí. První je neupravený tlustý \"hamburgerman\" s neuvěřitelně brunátným pohledem a rozježenou hřívou mastných šedivých vlasů a druhá policistka je zrzka Buzkoidního stylu s velkým výstřihem, která sice na první pohled svádí svými šajny, ale je nekompromisní a hašteřivá jako jiné takové ženy. Zatímco dva chlupatí (tedy jen obrazně řečeno, nechci naštvat tu pomahačskou zrzku) házejí na hlavního hrdinu jedno obvinění za druhým, Frank Castle s vyrovnaným pohledem jen přikyvuje a jakoby říkal: \"Ano jsem ten vrah, kterého hledáte.\" Pak začíná první hratelná retrospektiva do Punisherova bezstarostného života. Po hromadě mrtvých se pak vracíme do soudní síně jen v podobě krátkých Intermezz…
*4* *5* *6*
[b]Brutální film[/b]
Jak nám již mohl vypovědět film, je akční střílečka The Punisher děsně brutální záležitostí. Samozřejmě nemáme nijak omezené střílení, ale kdo by chtěl obyčejně nadhánět zuřícího býka, když mu můžeme rovnou navléci rudý šat. Ke každému střílejícímu nepříteli jde dojít a stisknutím dané klávesy mu uštědřit smrtící úder. Druhá klávesa slouží k využití protivníka jako živého štítu, což je celkem dobrý inovátorský nápad. Až se situace uklidní a živý štít pálení kámošů přežije, můžete si s ním trošku pohrát, a to přesně čtyřmi metodami mučení. První je standrardní škrcení, u kterého lezou oči z důlků, dále přiložení pistole k hlavě, hraní si se soupeřovou hlavou či na závěr pěstní tanec. Senza Dubbio! Maximálně dvě mise vás to udrží sedět u počítače, ale co potom? Jaké brutality se budou dít potom?
*7* *8* *9*
Abyste se tak úplně nelekali, The Punisher není takový nelida. Ve vašich příbězích totiž potkáte i panáčky, kteří mají nad hlavou lebku, známou z oficiálního emblému hry, a přesně ty se nevyplatí rovnou zabít, ale na určitých místech je začít vyslýchat. Samozřejmě je neposadíte ke stolu a nepočnete promenádu ostrých pohledů a tvrdých výroků a ta speciální místa také nejsou nijak nenápadná. Výslech ala Punisher je totiž o dost brutálnější a většinou jde jen o to, jak dlouho dokáže protivník odolávat bolesti a bezmocně řekne tu informaci, kterou chcete slyšet. Mezi tyto styly patří například strkání protivníkova obličeje do akvária s piranhami, postrkávání protivníka blíže a blíže zapnuté cirkulárce či hnusné spalování v kremační peci. Punisher může dělat s nepřáteli i tzv. speciální komba, mezi které bychom mohli zařadit strčení těla do rakve. Tedy samozřejmě ještě společně s odjištěným granátem… Páni!
*10* *11* *12*
[b]Správně střelení nepřátelé[/b]
Jestli vám přijde dle mých slov divné, proč se všichni ti nepřátelé nechávají mučit jedním o něco svalnatějším pistolníkem, než jsou sami oni, odpověď je prostá. Když pomineme kecy, jako že Punishera táhne kupředu láska k zesnulé rodině a podobně, jde zásadně jen o jejich velice slabou umělou inteligenci. Ovšem je na hře vidět, že snaha byla! Protivníci se schovávají za sloupy a navzájem se kryjí, a když jim zcela náhodou ustřelíte zbraň z ruky, neváhají si (neladně, opravdu neladně) skočit k nedaleko ležícímu kámošovi pro jinou. Nevadí jim ovšem, že před vámi stojí chlap s dvěma samopaly a živým štítem a oni klečí s pistolkou a střílí vám do nohou. Raději poproste Jidáše!
*13* *14* *15*
Protože nejsme tací katové jako ti ze hry, musíme říci něco víc o již zmiňovaných zbraních. Ty nijak nevybočují z celkové herní průměrnosti, a proto se určitě nebudete divit, když se vám dostance do ruky M16, krutý a známý samopal Uzi či klasická Berreta. Na různých místech se objevují také vrhací předměty tak trochu na jedno použití, mezi které patří např. mačeta, nůž, páčidlo či rezavá trubka. Chtěl bych vidět toho, kdo si ony házecí předměty vezme k srdci, protože jsou naprosto neúčinné. Zaměřovat s palnými zbraněmi můžete dvojím způsobem. Buď klasickým z postoje, a nebo z pohledu \"za ramenem\", který se hodí při střílení nepřátel krčících se za nějakou překážkou. Se živým štítem je například naprosto jedno, co držíte v ruce a jak míříte, protože i Arnold Negr by se zalekl ladného procházení smětištěm…
*16* *17* *18*
[b]Alea acta est![/b]
Zatímco filmový Punisher měl v hledáčku možná akorát tak šest osob a vlastně to byl poměrně ušlechtilý a milý chlapík, Kat, kterého ovládáte, nejenže vypadá drsněji než Thomas Jane, ale také chce zabít mnohem více lidí. Když jste se tedy jen pousmáli na Johna Travoltu, přijdete si to s ním pěkně vyříkat. Těm, co umějí číst mezi řádky, dojde, že většina misí se točí kolem průchodu několika místnostmi a následném zabití dané osoby. Nyní i ti, co umějí číst mezi meziřádky, pochopí, že se po pár misích stane hra stereotypní asi jako každoroční návštěva nabalzamovaného Lenina. Přes ty hory nepřátel ani nemůžete vnímat okolní prostředí, a proto budete vždy nadšeni, když zjistíte, že mise skončila. Abych hře nekřivdil, mezi některými misemi jsou velice zábavné mezihry. Například všem, co viděli film, udělá radost krátký boj s obrovitým Rusákem, který vás znenadání přepadne u vás doma.
*19* *20* *21*
I když meziher je v podstatě dosti a autoři se snažili každou misi (na úkor hratelnosti) roztáhnout, hrací doba nepřekonala hranici 11 hodin jedním tahem. O umělém prodlužování by se dalo hovořit v podobě vyhraných módů, které za bodový obnos z levelů můžete dostat. Jenomže jde většinou o nabíhání nepřátel a \"Vydrž dlouho naživu\", je to bohužel jen marný pokus o RPG prvky A protože vše souvisí se vším… Zkrátka The Punisher je brutálnější bratr Maxe Payna. No opravdu. Oboum zabili rodinu, oba mají černý kabát, stejně přesnou mušku. Každý dobře skáče ke stranám a oba jsou to policisté. Co se ovšem týče brutality a zabíjení, se ovšem Punisher mnohem více podobá Jamesi Cashovi z Rockstar Games (ne z té firmy, proboha). Manhunt byl ovšem spíše o perverznosti a Punisher je jen předělaným komiksem…
*22* *23* *24*
[b]Katova kápě[/b]
Grafická stránka hru také nevyvyde z lepší průměrnosti. Právě kvůli grafice se dost možná začnete nudit, protože ať jde o podpalubí či továrnu, po čase nebudete vědět, kde to vlastně vězíte. Detaily jsou nulové a užijete si možná jen u předskriptovaných výslechů. Abych jen nehanil, musím s radostí uznat, že tuším desátá mise na ostrově Nixon, atmosfericky velice podobná výbornému Far Cry, byla osvěžujícím vánkem ve skupině zašedlých interiérů. Detaily postav jsou již na něco vyšší úrovni. Punisherův obličej je takřka dokonalý a kabát rozpohybovaný podobně jako v Max Paynovi. Autoři si dali hodně záležet na videích, jež posunují děj dopředu. Vypadají mnohem lépe než samotná herní tvář. Dalším rozporuplným bodem je nedořešená fyzika objektů. Občas totiž spadne skříň, jen do ní ťuknete a jindy zase hrajete přetahovanou se stolkem. Při naleznutí nějaké herní chyby nastává občasný \"sekot\", což ovšem jen dokazuje, jak je hra nepřesně optimalizovaná… Inu nechme být!
*25* *26* *27*
Abychom měli techniku hry za sebou, proberu v rychlosti ještě audio. Zvuky zbraní jsou standardní a ničím protřelého hráče nepřekvapí. Brokovnice burcuje, kolt diskrétně dupe a samopal piští. Na ostatních zvucích se možná šetřilo, protože nenabídnou nic, z čeho byste měli opravdovou radost… Přitom by stačil jen jeden naskriptovaný spadlý trám ze střechy, abyste se konečně probudili se spánku, který vás za chvilku chytne jako důchodci nová míza při návštěvě nočního klubu…
*28* *29* *30*
[b]Frank Castle, ten chlap musí zemřít![/b]
Tak tady máme další hru, u níž si dokáži představit, jak si o ní parta raných puberťáků bude vyprávět v tramvají: \"Vole, ten Panišl je vážně supr kůl pařba!\" a druhý odpoví: \"Jo, a už si tomu pacošovi urval hlavu rotačákem, vole?\" My jsme ovšem vyznavači her a ne jejich laciní přežvikovači, a proto bych se na závěr chtěl o hře vyjádřit zkratkově. Je škoda, že hře chybí síťová hra, která by v Punisherovi rozhodně nebyla na škodu, a dále bychom mohli zaplakat nad ubohou interaktivitou s okolním prostředím. Když se to vezme kolem a kolem, mohl bych dát Punisherovi klidně 40%, ale kvůli občasným obživovacím prvkům, které rozhodně nejsou tuctové, ji musím přidat o celých pětadvacet procent. Každá herní část má v sobě slušný potenciál, který ani v jednom aspektu není dotažen k dokonalosti.