PlayStation

Battlefront je jako hra velmi výjimečná. Namítejte si čímkoliv, od Command and Conquer: Renegade po skirmish v Alien versus Predator. Tento typ hry se na Playstationu 2 ještě nikdy neobjevil a možná už nikdy neobjeví. Navíc je to vybočení z řady všech her z prostředí Star Wars, kterých už bylo doopravdy požehnaně. A vyzkoušíte si v něm dosud nepoznané, což se také počítá k inovativní stránce hry.

[b]Jako dívat se na film….[/b]
Grafická stránka hry je doopravdy úchvatná, normálně si na vzhledu hry vždy najdu nějakou tu chybičku, snažil jsem se co to šlo, ale až na pár drobností jsem nic nevyštrachal. Všechno, postavami počínaje a větvičkami stromů konče, je vizuálně zpracováno tak, že si divák může myslet, že se jedná o scénu ze třetího dílu Hvězdných válek nebo o nějakou vystřiženou část. Samozřejmě trochu přeháním, poznat to je a vždy bude, ale úroveň je velmi vysoká. Když pominu, že se pod nohami nepodlamují větve a nefouká vítr, je hra doopravdy graficky propracovaná.

*1* *2* *3*

[b]… přitom hrát hlavní roli…[/b]
Systém Battlefrontu je velmi jednoduchý, vyberete si druh vojáka (obvykle normální – s puškou, sniper, raketometčík, minometčík, pilot či specialita národa) a jdete do boje, kde se snažíte zabít co nejvíc nepřátel. Po smrti si vyberete vojáka znovu a celá procedura se opakuje. Vyhrát se dá dvěma způsoby, buďto obsazením všech strategických bodů (na nichž se také respawnujete) nebo pobitím všech nepřátel, ve výsledku je to vlastně totéž, protože při dobývání obvykle usmrtíte pár protivníků, takže nakonec stejně vyhrajete na množství mrtvých. Počet zbývajících vojáků je zobrazen nahoře na obrazovce. Pokud se vám omrzí způsob boje nohama na zemi, můžete skoro v každé misi naskočit do nějakého vozítka. Mým nejoblíbenějším bylo asi AT-ST, to je taková ta dvounohá příšera od Imperiálů. Ale ve hře jich je nepočítaně a pro jejich ovládání nemusíte být pilot, ten má jen tu výhodu, že je může opravovat a vyrábět pozemní děla. Každá strana zúčastněná v boji si také může vybrat bonus poskytovaný nějakou planetou, kterou obývá. Mezi bonusy je třeba poškození vozidel do začátku, účast rytíře jedi v boji nebo znemožnění vidět na radaru jednotky protivníka, celkem jich je osm a každý si vybere.

*4* *5* *6*

[b]… jenže bez možnosti změnit film.[/b]
Zařádíte si doopravdy dobře, jenže po nějakém tom dni hraní, až budete mít dohranou historii a pustíte se do galaktických válek, se na vše podíváte a uvědomíte si, že hra je pořád o tom samém, zas a zas skočit na bitevní pole, střílet, vybrat správný druh vojáka a zase střílet. Zpestření v podobě vozidel je sice dobré, jenže když máte na každou planetu dvě mapy a pouze pět národností, za které se dá bojovat, brzy se celá hra ponoří do ubíjejícího stereotypu. Osobně jsem u ní vydržel něco málo přes víkend a samozřejmě, že sem z toho hrál ani ne deset hodin, nejsem přece závislák. Poté jsem si vždy dvakrát a vícekrát rozmýšlel, jestli si ke hře chci ještě sednout. Je to škoda, protože hra má jinak doopravdy co nabídnout. Jenže je jednou z těch, u kterých platí dohrát a dost, zas za půl roku. Ale to je jenom sigle… pokud se budeme bavit o multiplayeru.. je to držák… Jenže co si budeme povídat, multiplayer ještě pořád není na PS2 tolik rozšířený. A na Battlefront jsou dva hráči málo.

*7* *8* *9*

[i]Star Wars: Battlefront[/i] je úchvatná hra, která kdyby měla o jeden nebo dva typy misí víc, byla by na sto procent, takhle je to hra, o které si po ani ne deseti hodinách hraní začnete myslet, že vám pouze udělala vítr v peněžence. A vrátíte se k ní nejdřív za šest měsíců. Škoda, ale LucasArts zase ukázali, že hry dělat umí. Jenže tahle není dotažená do konce. Připomíná to auto, které má skvělý design, nádherné materiály, ale jede jako mrtvý mezek, a to doopravdy zamrzí. Jenže, když se připojíte k síti, můžete rovnou přidat k hodnocení další dvacítku.