Kdo by ho neznal. Vazy láme na počkání, v řadách nepřátel rozsévá headshoty po desítkách a nebojí se udělat rožštěp či jiný gymnastický prvek. Ano, jak už většina z vás jistě uhodla, jde o známého hrdinu série [i]Splinter Cell[/i] – Sama Fischera. Když jsme ho v roce 2003 spatřili poprvé, ihned nám svým stylem padl do oka. Pamatujeme si na něj jako na férového čtyřicátníka s drsným smyslem pro humor, který nade vše miluje svou práci a je jí 100% oddaný.
Oddaní této hře byli i samotní programátoři – přes nejistotu, zda se hra bude dobře prodávat či nikoliv (prodávala se velmi dobře :), začali pracovat na druhém dílu s názvem [i]Pandora Tomorrow[/i]. Pravda, tento počin nedosahoval kvalit původního [i]Splinter Cellu[/i] a byl považován \"jen\" za plnohodnotný datadisk s revolučním multiplayerem, ovšem prodávaným za plnou cenu. Kupodivu si i tento díl našel velké množství fanoušků, a tím pádem nastala situace, jak ukojit hlad nenasytných fanoušků po žánru stealth akce.
UbiSoft ale měl, má a bude mít za ušima a vždy si hlídá zadní vrátka. Proto přichází rok 2005 a s ním další [b]Splinter Cell[/b] – nyní s přídomkem [b]Chaos Theory[/b].
Asi si říkáte, jak je možné vydávat každý rok tak kvalitní tituly, ke kterým se [i]Splinter Cell[/i] nepochybně řadí. Odpověď je vskutku jednoduchá – na Pandora Tomorrow totiž dělala šanghajská pobočka UbiSoftu, zatímco montrealské studio, jež vytvořilo první díl, se soustředilo na plnohodnotné druhé pokračování.

*1* *2* *3*

Stejně jako v minulých dílech se stáváte vlkem samotářem a opět plníte úkoly pro organizaci NSA s podporou té nejtajnější složky Third Echelon, o které nemá mít nikdo ani ponětí. Tato úzká skupinka lidí, která čítá několik programátorů, ty nejlepší informátory a samozřejmě tajného agenta, má přístup ke všem tajným dokumentům amerických federálních služeb jako CIA a FBI. Prostě ví, kde se co šustne, kde se co semele. Proto není divu, že Sam dostává podrobné a aktualizované informace přímo do svého PDA i během plnění mise.
Ale zpět od prostých žvástů k tématu. Příběh z pera Toma Clancyho znovu udivuje svojí propracovaností a reálností. Všechno do sebe zapadá, nic se zde neobjevuje bez řádného promyšlení. K tomu všemu si ještě připočtěte způsob podání, který kombinuje vlastní mise, televizní zprávy fiktivní televizní stanice WNM a různá další hlášení. Nástin děje si můžete vychutnat v několika následujících větách:

[i]Píše se rok 2008 a informační válka je na vrcholu. Řízené výpadky sítí a elektřiny jsou na denním pořádku, což má za následek světovou krizi. Nebezpečí sice zpočátku není tak evidentní, ovšem po několika příběhových zvratech byste si jistojistě nepřáli vstoupit rovnýma nohama do centra dění. Sam se do toho všeho zaplétá prostřednictvím operace, jejímž cílem je osvobození špičkového vědce Bruce Morgenholta.[/i]

Jak to všechno skončí, to nechci (a ani nemůžu) zveřejňovat. Jen můžu poznamenat, že do všeho mají co mluvit Čína, Japonsko a Korea. Ale to už je opravdu moc, radši přejděme k dalšímu tématu a tím jsou…
… Brífinky. U tohoto tématického celku jsem se musel zastavit, protože mne příjemně překvapil. Briefing je rozdělen do hlášení hned od několika osob (stabilně se tu objevuje váš nadřízený Irving Lambert, operátorka Grimsdóttir nebo specialista přes zbraně), tudíž máte přístup ke skutečně dostatečnému objemu informací. Jak jsem již napsal, s vedením udržujete úzký kontakt po celou dobu mise a nezůstanete ochuzeni ani o jedinou novinku. Po brífinku následuje výběr vybavení, kde si lze zvolit ze všeříkajících variant Stealth a Assault nebo tzv. Redding’s Recommendation, které je vyváženým mixem obojího. Rozdíl spočívá v zásobě klasických nábojů a doplňků, které fungují spíše pro tichý postup. Je jenom na vás, jaký styl vám vyhovuje…

*4* *5* *6*

Na samotných zbraních se toho moc nezměnilo, prakticky vzato se situace nemění vůbec – jen staré známé věcičky se dočkaly menších upgradů. Jedinou novinkou tak je útočný nůž, s jehož pomocí pro vás bude likvidace nepřátel ještě snazší. Ač se přítomnost této zdánlivě neškodné zbraně může jevit jako podstatná, opak je pravdou – s nožem můžete dělat doslova psí kusy. Jako nejlepší příklad nám poslouží mise, v níž musíte přejít přes cestu, kterou bedlivě střeží voják sedící před svým stanem… Není nic jednoduššího než vzít nabroušenou kudlu a rozpárat stěnu stanu – a potom už jen stráž v tichosti poslat do bran pekelných. A nevěřili byste, jak jsou pro hratelnost tyto detaily důležité.
Zbraně ale přesto zůstávají nejpoužívanějším prostředkem pro \"komunikaci\" s nepřáteli. Nechybí osvědčená víceúčelová puška SC20K, která umí nejen rychle a relativně tiše střílet, ale nyní přibyla i možnost vyměnit náboje za gumové projektily či plynové granáty; v neposlední řadě zastane tato puška i funkci odstřelovačky. Dále tu máme malou elektrickou pistoli, která se sice nehodí na zabíjení, ale je jako dělaná pro tiché zneškodnění světel nebo ničení obvodů apod.
Pokud však míříte za nenásilným průchodem misí, hodí se možnost nepříteli prostě jednu ubalit pěstí. U protivníků, které nesmíte zabít, to Sam dokonce udělá automaticky. Ve chvílích, kdy se vám povede chytit nepřítele pod krkem, nahradí nůž pistoli a je třeba uznat, že kudla u hrtanu vypadá mnohem drsněji a realističtěji než pistole u hlavy.

*7* *8* *9*

Ruku v ruce se zbraněmi jdou i Samovy efektní pohyby, kterými se ostatně tak proslavil. S volnějším průběhem misí přichází i nespočet nových možností jak stráže zlikvidovat. Ubyl sice half-split jump a SWAT move, oba známé z předchozího dílu, ale můžete se třeba zavěsit za nohy na strop a chudákům polámat vazy nebo je stáhnout do propasti a v tichosti tak skoncovat s jejich životem. Jednoznačně nejvyužívanější novinkou je ale možnost viset za jednu ruku na balkóně, římse či nějaké jiné ploše – druhou ruku tak máte volnou pro střílení. Můžete se tak dostat naprosto všude, a i když se některé situace zdají ze začátku jako na hlavu postavené, stačí chvíli popřemýšlet a ejhle – řešení je na světě!
Trochu zamrzí absence tutorialu, jenž byl netradičně nahrazen výukovými videoukázkami. Ty jsou sice provedeny znamenitě a dozvíte se z nich skutečně vše potřebné, ale vyzkoušet si všechny triky a finty Sama Fishera na vlastní kůži by bylo jistě lepší. Nápor informací z několika ukázek je poměrně značný a na poprvé v podstatě nezapamatovatelný. Vše do jisté míry kompenzuje výborný intuitivní interface, navíc nebudete potřebovat všechny Samovy grify hned v několika prvních misích. Zanedlouho si budete jistí v kramflecích…

*10* *11* *12*

I díky těmto novinkám je design jednotlivých misí mnohem otevřenější. Ačkoli si nemůžete až tak úplně dělat, co si zamanete, jistě vás potěší mnohem větší míra volnosti. Výše zmíněná mise se stanem je jen slabou předehrou oproti tomu, co vás čeká při scénářích v bance; a to nemluvím o temných misích v Japonsku, které jsou teprve tou pravou zkouškou pevnosti vašich nervů.
Když jsem už začal o těch misích… Levely jsou řádně dlouhé, a přestože několik počátečních působí hodně lineárním dojmem, později se vše vylepší. Většina misí se odehrává za hluboké noci, a pokud ne, je třeba hledat stín. Bez nočního vidění, jež vedle termálního a elektromagnetického zvládají Fischerovy multifunkční brýle, byste byli v… Háji.
Úrovně jsou pěkně variabilní a nadmíru dobře nadesignované, jelikož z nich několikrát zmíněná atmosféra sálá každým coulem. Každé prostředí je něčím specifické a nejen kvůli tomu není těžké se do nich zamilovat.
Seznam úkolů je všude poměrně rozsáhlý, nudit se rozhodně nemáte kdy. Naštěstí jsou úkoly rozděleny do tří skupin – primární, sekundární a dobrovolné, přičemž pouze primární questy jsou nutné k úspěšnému postupu hrou, zbylé pomáhají získávat užitečné informace. Poslední dva jmenované se dokonce v průběhu hry mění v závislosti na vašem postupu.

*13* *14* *15*

Mnoha lidem nesvědčilo příliš \"konzoloidní\" ovládání pro [i]Splinter Cell[/i]. Neznamená to ovšem, že by byla PC verze odbytá. Jen si prostě musíte zvyknout na to, že když stisknete tlačítko pro pohyb dozadu, tak se Sam otočí a jde jakoby proti vám. Myší ovladatelnou kamerou ale naštěstí vše krásně vyrovnáte. Samozřejmě, čas od času se vyskytnou nějaké ty povinné chybky, ovšem nejsou nijak časté a dá se z nich velice rychle vybruslit.
Tvůrci si ani tentokrát neodpustili pro sérii typický smysl pro humor, ať už jde o Samovy trefné hlášky nebo rozhovory padouchů, kteří navzdory své zkažené povaze řeší až poetická témata. Naštěstí nejde o trapné vložky, nýbrž o kousky, jimž se nejednou zasmějete a rádi si je vyslechnete.

*16* *17* *18*

S hraním na schovávanou velmi úzce souvisí i umělá inteligence protivníků. Ta totiž doznala již na první pohled velkého posunu vpřed; rozhodně se nejedná o nějaké tupé, nascriptované panáky. Každý muž má svůj rozum, zrak, a nově dokonce i sluch. Ano, správně. Za zvýšením obtížnosti stojí právě uši hlídačů. To je dost smrtící kombinace s faktem, že mnohem více než v minulých dílech používají světlice, baterky a další pomůcky, které jim umožňují ve tmě odhalovat tajné agenty, jako jste právě vy. Ovšem i tak skvěle naskriptovaná umělá inteligence není zcela bez chyb. (Drobné bugy s AI by měl odstranit právě zveřejněný patch.)
Na starost vám tak přibude vedle \"stínometru\" další senzor \"hlukometr\", který bude udávat úroveň zvuků vámi vydávaných. A stejně jako k prozrazení se stačí neopatrně vystrčit jednu ruku ze stínu, stačí i jedno malé kýchnutí a už máte v zádech dav strážných…

*19* *20* *21*

[i]Chaos Theory[/i] je graficky mnohem lepší než oba předchozí díly, to je vcelku logické. Na PC je jednou z nejlépe vypadajících her dneška, i když pořád běží na technologii Unreal 2.0 enginu. Textury se mohou pyšnit naprosto uchvacující kvalitou, stejně jako efekty světla a stínů. Pokud máte výkonnější sestavu, zažijete doslova vizuální orgie. Engine využívá všech vymožeností jako Parallax Mapping, HDR, Pixel Shareding 3.0, měkké stíny, prostě paráda!
Na špičkové úrovni se nachází i hudba a prostorový zvuk, jenž má tu moc doslova vtáhnout do dění. UbiSoft je technickou kvalitou svých her proslulý a i zde autoři excelují. Se zvuky prostředí si opravdu pohráli, počínaje praskáním ohně v krbu a konče hrozivým svistotem kulek při přestřelce.
O dabing se postaral starý známý Michael Ironside coby Sam Fisher a Dennis Haysbert jako plukovník Lambert.

Multiplayer, naprostá třešnička na povedeném dortu. Vedle revolučního Adversary módu známého z předchozího dílu Pandora Tomorrow je zde především zcela nová kooperativní část, kdy musí spolupracovat dva hráči. Pro tento mód bylo navrženo několik separátních map. Že jsou možnosti spolupráce se širokou škálou všemožného vybavení a skvělým designem misí takřka nevyčerpatelné, určitě nemusíme připomínat. Je to jednoduše zážitek!

*22*

I když je teprve duben, s jistotou můžeme prohlásit, že [i]Splinter Cell: Chaos Theory[i] je žhavým kandidátem na hru roku 2005. Jestli máte alespoň trochu rádi žánr stealth akce, jednoznačně jděte do koupě – neprohloupíte!

A pro náruživé fanoušky (a čtenáře mých článků :)) tu máme sladkou odměnu. Podařilo se nám získat několik screenshotů, ze kterých si můžete udělat obrázek o vychytávkách enginu, na kterém běží Chaos Theory. Tady jsou:

*42* *43*

*44* *45*

*28* *29*

*30* *31*

*32* *33*

*34* *35*

*36* *37*

*38* *39*

*40* *41*