Možná si pamatujete na vcelku úspěšná
FSP sci-fi dílka z těžařského prostředí červené planety, kdy
jste bojovali proti Korporaci, která se vás snažila vycucávat,
uzurpovala vás a v čele, jako vždy, byl nějaký ten mocnář.
Samotné RF hry nebyly nikdy kdovíjak perfektní, ale hráči
nabízely, na tu dobu, skvělý destrukční model. Red Faction:
Guerrilla (dále jen RF) je novým přírůstkem do série.
Nejprve bych se zmínil o
peripetiích s instalací. Verze hry je od CD Projektu a hned při
instalaci na mě vybafly otazníky místo normálního textu. EULA
licence byla v azbuce. No a i když jsem si říkal, že hra bude ok,
byla také rusky. Skvělé. V menu hry nenajdete možnost volby
jazyka a tak jsem pátral. V souboru Langs.dat stačilo přehodit
první dva řádky, aby CZ byla jako první a hru máme hezky s
českými titulky a v anglickém znění. Často sice ani titulky
číst nebudete, protože hra je velmi svižná, ale jsou konečně
tam. Řekl bych, že má hra problémy s lokalizačními balíčky u
Windows 7.
Na planetě Mars se toho
změnilo hodně za posledních padesát let. Terraformace (vytvoření
podmínek pro život) je na velmi dobré úrovni a vy se můžete
pohybovat po povrchu bez jakýchkoliv přístrojů a skafandrů.
Korporace jako taková byla vytlačena jednotkami Zemské obrany –
EDF a ačkoliv by se zdálo, že všichni se budou mít dobře a
budou si žít spokojeně v míru, opak je pravdou. Korporace sice
ztratila svůj vliv, ale za to role obránce EDF se změnila v onoho
nového tyrana, který každého kontroluje, šikanuje nebo dokonce i
zabíjí a využívá všech dostupných prostředků na potlačení
aktivit, které by ji mohly uškodit. Samozřejmě zde existuje
někdo, komu se to nelíbí, někdo, kdo dokáže být natolik
schopný, aby vytvořil odbojovou skupinu. To je takzvaná Rudá
frakce – Red Faction. A nebojte, nejedná se o propagaci
komunistického hnutí. Ne, vy nejste tím hlavním velitelem. Jste
Alec Mason, důlní dělník a expert na demolice a přilétáte na
Mars za svým bratrem Danem. Ten se vás snaží přesvědčit, že
být v Rudé frakci je jediná volba a ukazuje vám pár volných
objektů na demolici, což je takový maličký tutoriál na počátku
hry. Vy si však chcete žít klidný život. Vzápětí přilétají
jednotky EDF a Dana zabijí. Protože EDF má uši a oči téměř
všude, budou vás chtít dostat také, protože představujete velké
potencionální riziko. Život vám ve svižné akci zachrání pár
ostatních členů Rudé frakce a vy se musíte stát jejich členem
tak jako tak. Kromě EDF jsou zde i záhadní, maskovaní a agresivní
nájezdníci. Nastínění zápletky máme, pusťme se dál.
RF je svým systémem
velmi podobná GTA. Nejedná se již o FPS, ale svého avatara vidíte
hezky zezadu. V podstatě si můžete dělat (téměř) cokoliv a
vydat se (také téměř) kamkoliv. Tato volnost se může zdát
celkem velká, ale jisté linky, které nám nadefinovali autoři,
stále najdeme. Pohybovat se budete po několika zónách. K některým
máte přístup hned a k jistým se dostanete až v pozdější fázi
hry z důvodu… A to si nechám pro sebe. Využívat můžete
„pěškobus“ nebo různé pozemní vehikly. Zprvu to budou
auta, později usednete i do různých robotů. Škoda jen, že
těchto okamžiků je ve hře jen několik. Já si oblíbil odcizovat
obrněná vozidla EDF. Jsou rychlá a odolná. Ve hře platíte
pomocí Salvage. Čeští kolegové toto přeložili jako škváru.
Jsou to kusy kovu z budov či vozidel, které zbouráte a nasbíráte..
Jedná se o jakési univerzální platidlo planety a vám slouží k
upgradu a nákupu nového vybavení u kolegyně Samanthy.
Každá zóna je
charakteristická svými obyvateli, vozidly, budovami. V těžařské
kolonii Parker to jsou náklaďáky a nějaké „v ruce
zbouchnuté“ boudy. Oblast Oasis zaměstnává zejména různé
úředníky, vozidla jsou tam značně sofistikovanější i vegetace
je jiná (hlavně tam je).
Náplň hry je různorodá,
ale uhodnout úlohy partyzána není složité. Plníte hlavní mise
nebo vedlejší a snižujete vliv EDF v oblasti tím, že jim
demolujete jejich budovy, některé velmi silně obrněné. Odměnou
je pak náhodná pomoc NPC postav při vašich akcích a eventuelně
osvobození sektoru, pokud vliv EDF klesne na nulu. Následují útoky
na konvoje, záchrany a bezpečný odvoz vězněných rukojmích,
obrana stanovišť, či konkrétní útoky na různé objekty. Mírnou
specialitkou jsou destruktivní minihry. zde máte nadefinované
podmínky, co používáte za vybavení a co máte zničit v určitém
časovém limitu. Odměnou vám bude ona škvára. Pokud překonáte
předdefinovaný „profi“ čas, finanční odměna bude
dvojnásobná. Další minihrou je řízení kanónu, jenž je
umístěn na „vytuningovaném“ voze vašeho parťáka z
Rudé frakce. Následuje jízda destrukce, musíte nadělat obrovskou
škodu ničením všeho, co patří EDF a překonat hrou stanovený
limit. A to je v podstatě vše. Úkoly sice stereotypní, ale jejich
velké množství a spád vám nedají vydechnout.
Maximálně můžete s
sebou nést čtyři hračky a vaše kladivo musíte mít stále. Váš
arzenál obsahuje tedy kladivo, které zničí v podstatě vše,
pokud si dáte záležet. Nepřátele skolí na jedinou ránu
zblízka, ale kdo by se divil, že? Střelná zařízení obsahují
pistoli, různé druhý klasických i magnetických pušek,
brokovnice, raketomety a spoustu dalších zbraní. Upgrady se týkají
většinou síly účinku a také se zvyšuje počet nábojů. Velmi
důležitou součástí demoličního profíka jsou úchytné dálkové
odpalované miny, jejichž upgradovanáním zvyšujete počet
najednou položených kousků a pak nastává ona velká legrace a
grandiózní sesuvy ocelových a betonových kolosů. Není od věci
přidělat pár těchto miláčku na vozidlo a narvat to do vašeho
velkého cíle. Rychle se vzdálit a ohňostroj může začít.
Hra se tedy točí
zejména okolo destrukcí a tvůrci Volition používají asi zatím
nejlepší destruktivní konstrukční model – Geomod 2.0. Bortící
se budovy tedy působí perfektně. Občas se objeví bug, kdy celá
stavba drží nesmyslně na jednom trámu, ale není to tak časté.
Mně se to za celou hru, což je cca osmnáct hodin hracího času,
stalo snad třikrát. Výtečně vypadají exploze stíhaček nebo
odpravených nepřátelských vozidel. Ostatní grafika zas až tolik
působivá žel není. Vše je takové nemastné neslané. Prostředí
celkem chápu, jsme na Marsu, ale přechod mezi zónami je oddělen
zvláštně barevným nádechem. Výjimkou je Oasis, kde je navíc i
mírný travnatý porost a náznak mračen. Auta se řídí zvláštně.
Sice cítíte jejich těžkost, ale ovládáte je jako papírové
krabičky. Velkou výtku bych bych měl na ovládání zaměřování
zbraní ve vozidlech. JE EXTREMNĚ CITLIVÉ A ŠPATNĚ OVLADATELNÉ.
Citlivost by měla být shodná s citlivostí zaměřování vašeho
hrdiny a ne jiná. Pokaždé, když tak přesedáte do vozidla, se
hrabete ještě v menu. Zpracování postav je také na velmi
průměrně úrovní a kvalitativní ztvárnění charakterů Gears
of War nečekejte. I NPC v táboře působí takovým nepřirozeným
dojmem. Říkají něco, jen protože musí něco říkat. Většinou
se jen tak poflakují a chodí sem a tam. Zní to směšně, když
postava říká, že musí pracovat tvrději, a ztvrdle tam akorát
stojí. Zvuk vás také neohromí. Líbila se mi celkem hudební
stránka. Sice to asi není to pravé do akční hry, ale uklidňující
ambientní pasáže mě celkem potěšily. Dabing je celkem slabý.
Teď něco, čemu úplně
nerozumím a neděje se to jen mně. Ale zase se to neděje všem. Na
mé sestavě (Q6600@3 GHZ, 8 GB RAM, HD4870, Windows7 64x RC 7100)
jede hra s maximálním nastavením standardně okolo čtyřiceti až
šedesáti snímků. Problém nastává, když se bortí velká
budova. Framerate občas dokáže okamžiky klesnout i pod dvacet A
to je hodně špatně. Zdá se, že CPU nezvládá počítat fyziku.
Tento problém mají i vlastníci velmi výkonných i7. Skvělé, ne?
Doporučuji stáhnout dolů částicové detaily a také si projděte
thread:
http://forums.n4g.com/tm.aspx?high=&m=711204&mpage=2#718182.
Mám pocit, že v onom DirectX9 režimu jede hra vážně o pár
snímků lépe cca pět až deset lépe.
Umělá inteligence je na
tom velmi slušně. Tedy co se týče nepřátelských vojáků.
Jsou otravní, kryjí se, mají slušnou mušku. Člověk si musí
dát majzla. Výtka půjde na path-finding vozidel, které někdy z
neznámého důvodu mění směr svojí jízdy. Jako by jim překážel
těžební robot. Sakra je ve svém pruhu, ne?
Zdálo by se, že nadějně
vyhlížející projekt začíná zapadat hluboko do hnusného bahna
a že hra nestojí za pořízení. Chyba. Nesmím zapomenout na velmi
zábavný multiplayer. Jen je škoda, že jsem zatím na internetu
vždy nalezl vždy jen pár lidí. Pokud jste skupinka kamarádů a
baví vás akční sci-fi střílečky, multiplayer po síti by vás
mohl zaujmout. Samozřejmě je k dispozici i hra po internetu. Na
výběr je několik režimů. Anarchie a týmová varianta
představuje klasický deathmatch. Máme tu i získávání vlajky.
Útočit a bránit budovy budeme v režimu Obléhání a jsou tu
ještě režimy „Baťůžkár a taktéž týmová varianta. Zde
je důležité udržet si batoh a nepřijít o něj. V módu Mocenský
boj je úkolem získat převahu nad stanovišti a udržet si je.
Připomíná mi to trošku domination z Unreal Tournament. V Demolici
má každý v týmu ženistu, který ničí budovy a získává body,
ostatní v týmu ho musí chránit a případně se zbavit ženisty u
druhého týmu. Myslím, že módy samotné jsou velmi povedené a
chytlavé. Tím, že mapy nejsou extremně obrovské, ale rozhodně
nejsou ani maličké, neklesá drasticky framerate hry a to ani při
větších demolicích. Speciální místo má offline režime
Demoliční četa. V podkategorii Totální chaos můžete hrát sami
pro zábavu nebo si zvolíte počet hráčů, vyberete lokalitu,
zbraně a máte limit jedné minuty. V onom čase musíte nadělat
velkou paseku a zničit vše, co jde. Je to jednoduchý princip, ale
velice zábavný. Na výběr je zde i několik jiných pod-režimů.
Co se výbavy týče, ta je jiná než v kampani. Zde máte navíc
pušku na vytváření svých staveb a je zde větší počet
„batohů“. Mým oblíbeným se stal Vizor alias „wallhack“.
Po krátkou dobu vidíte nepřátele i skrze objekty. Naopak tu
existuje kamuflážní systém, kdy jste neviditelní podobně jako
predátor. Pomoci vám může urychlovač běhu, průrazný „bagr“
s kterým se vrhnete horlivě dopředu a smetete, co vám stojí v
cestě. Jetpacku tu sekundují i Trysky, které vás vyvrhnou mnohem
výše. Možnosti v multiplayeru jsou velmi variabilní a nebál bych
se vydat hru i pouze takto zaměřenou. Atraktivní lokace a je jich,
myslím, velké množství, velký arzenál gadgetů a zbraní, musí
uspokojit snad každého.
Ke konci jsem tedy hru
chválil a chválit budu dál. I když jsou zde problémy se
snímkováním, i když vozidla působí krabicovým dojmem, i když
je hudba a prostředí nepříliš výrazné, je Red Faction Guerilla
hra, která si zaslouží pozornost díky perfektnímu multiplayeru,
a zábavnému ničení všeho okolo.