Ačkoli v těchto dnech v nás možná ještě doznívá dvacátá zimní olympiáda, nezapomínejme, že s únorem přišlo i fotbalové… tedy oficiálně „jaro“, i když to zní trochu jako aprílový žertík. A protože recenze na letošní fotbálek od Fify je na Gamesportu už drahnou chvíli, je nejvyšší čas podívat se na zoubek také jeho přímé asijskou konkurenci od Konami. Teď budu tak trochu sám proti sobě a už v prvním odstavci popudím všechny obdivovatele produkce zámořského velkovýrobce sportovních her. Hned na začátek totiž povím, jak to podívání na zoubek dopadlo. PES 5 opět ukázal Fifě záda a v závodě o lepší simulaci fotbalu s přehledem zvítězil. Přesněji řečeno, zatímco tvůrci z Konami se drží skutečného sportu, EA Sports mílovými kroky neomylně kráčí stále hlouběji do bažin stereotypu a komerčního kýče. Že vám to nezní jako novinka? Inu, mně také ne. A dodávám velké bohužel, protože i má hráčská dušička tajně doufala, že tvrdá konkurence vyburcuje oba soupeře k pořádnému fotbalu. Navzdory jistým pokusům však zůstalo jen u doufání. Samozřejmě ani PES 5 není dokonalost sama a na nejvýraznější problémy se záhy podíváme. Pro začátek nejprve něco o pozitivních kvalitách, které pátý díl série PES přinesl.

*1* *2* *3*

Od prvního rozehrání balónu máte dojem, že snad ani nehrajete počítačovou hru, ale sledujete utkání v televizi. Pohyb hráčů a zejména míče po hrací ploše je opět silnou devizou hry a spolehlivě nadchne každého fotbalového fandu. Ladnost, s níž kulatý nesmysl poskakuje, odráží se, rotuje vzduchem, už vskutku nemá daleko ke skutečnosti. Ani hráči nezaostávají. Hra tělem je nedílnou součástí PES 5. Při hraní skutečně cítíte na trávníku fyzicky náročný sport hraný dvaadvaceti chasníky, kteří znají z fyziky zákon o neprostupnosti hmot. Když už střet, tak se vším všudy, včetně strkání a pádů.

*4* *5* *6*

Zapomeňte na stereotypní góly, případně rány z půlky hřiště, končící pravidelně v síti. V PES 5 je každý gól originál. Ušmudlané náhodné zásahy, nešťastně odražené vlastňáky, góly z malého vápna, z velkého vápna; střely z úhlu, povedené dělovky ze třiceti metrů… Při střelbě je nutno počítat i s pozicí balónu. Jinak bude vypadat střela z voleje, jinak halfvolej a jinak rána z klidu. V té souvislosti se hodí podotknout také něco k brankářům. Známe nepříjemnou záležitost ze starších dílů, kdy na střely letící mimo branku gólmani vůbec nereagovali a div že se ležérně neopírali o tyčku s klobásou v jedné a pivem v druhé ruce. Minulost je zapomenuta, teď brankáři pečlivě sledují pohyb balónu, i když nemíří přímo do brány. V rámci zlidštění však přece jen občas ztuhnou na místě, když soupeř vymyslí nějakou neotřelou kombinaci s překvapivým zakončením. Ovšem k němu se nejprve musíte dostat přes hustou obranu s poměrně dobrou umělou inteligencí. Což na hráče pochopitelně klade větší nároky v kombinační hře i v taktice. Realitě se PES 5 přibližuje i v tom, že zdaleka ne každá přihrávka je dokonalá, ne každý centr přesně najde hlavu spoluhráče a ne každá střela míří mezi tři tyče.

*7* *8* *9*

Možností, jak zacházet v různých situacích s míčem je nepřeberné množství a takřka s jistotou lze tvrdit, že ani po několikaměsíčním hraní na všechny nepřijdete. Totéž se týká taktických variant chování celého týmu. PES 5 vskutku exceluje v množství variací, které lze nastavit.
Zajímavou kapitolku tvoří rozhodčí. Nenastavujete žádnou míru soudcovské přísnosti, ale v nejlepším případě přímo konkrétního rozhodčího. Některá ze jmen pro nás nebudou neznámá. Můžeme tedy trochu odhadovat, kdo píská úzkostlivěji a kdo hru nechává plynout, ale v zápase nikdy nikdo předem neví, co ještě rozhodčí pustí a co už ne. A žádní kapříci tady nepomohou. Obecně rozhodčí pískají spíš více než méně, což někomu může být nepříjemné, protože se tak víc kouskuje hra. Ale marná sláva, když po kontaktu hráčů ten s balónem upadne, je to zkrátka faul. Ještě mnohem úzkostlivější je posuzování ofsajdů. Stačí jediný milimetr a nadějná kolmice končí zdviženým praporkem asistenta.

*10* *11* *12*

Další součást PES 5, dovedená téměř až k branám dokonalosti, je hnidopišsky propracovaný editor. Týmu lze naeditovat snad jakýkoli myslitelný vzhled dresů a jejich barevných kombinací, u hráčů detaily tváře, tvar nosu, obočí, rtů, brady, tělesných proporcí i takové drobnosti jako prsteny, náramky a náhrdelníky. Vytváření vlastního hráče – zpravidla sama sebe, že? – poctivě detail po detailu je práce na mnoho desítek minut, ale odměnou je taková podoba, že ani nemusíte chodit k fotografovi pro fotku na řidičák.
Editor s téměř neomezenou paletou možností je ovšem tak trochu východiskem z nouze. Tvůrci z Konami si totiž ani po páté nezajistili pořádné licence. Vtípky o tom, jak po trávníku běhá tým v rudých dresech s názvem AC Czech a jeho kapitán Popochski, by se snad mohly přidávat rovnou do krabice s hrou. Plně licencované jsou toliko liga španělská, italská a nizozemská, liga francouzská stejně jako Bundesliga a Premiér League mají smůlu s čestnou výjimkou gigantů Arsenalu a Chelsea. Naštěstí jsou fotbaloví nadšenci podnikavou sortou hráčů, takže už teď snadno narazíte na oficiálně neoficiální patch, který všechny licencí neošetřené zkomoleniny napravuje.

*13* *14* *15*

Zatímco na trávníku PES 5 dominuje světu fotbalových simulací, mimo vlastní zápasy jakoby trochu tápe. Jako by všechno bylo odkudsi okopírované. Můžete hrát ligové soutěže, mezinárodní turnaje nebo jakousi obdobu kariérního modu z Fify, nazvanou „Master League“. Ovšem s Ligou mistrů to má pramálo společného. Největší nemocí počítačové verze hry však nejsou licence, ale ovládání. Ne snad že by převedení konzolových ovladačů na počítačové bylo špatné… Ono totiž není žádné! Hru ovládáte čistokrevně konzolovým způsobem, tj. prakticky bez myši, pouze šipkami a tlačítky s kolečkem, trojúhelníčkem, čtverečkem atd. V menu navíc s iritujícím zpožděním. Ať si klávesy na klávesnici nadefinujete sebelépe, když na vás hra vybafne, abyste zmáčkli křížek, budete dlouhou chvíli přemítat, jestli křížek je ta klávesa, kterou přihráváte, nebo střílíte, nebo jestli vůbec taková klávesa existuje. Ještě horší je to zcela zákonitě při kombinování kláves. Že kombinace R1 + čtvereček + směr vpřed přiměje fotbalistu vystřelit tvrdou ránu přes zeď rovnou do šibenice, je sice pěkné, ale je vám to celkem houby platné, když vám hra zároveň neprozradí, o kterých z minimálně třinácti ovladacích kláves to vlastně mluví.

*16* *17* *18*

Zvuková kulisa je fotbalová, ale nečekejte zázraky. Fanoušci své kluby povzbuzují právě tolik, abyste poznali, že hrajete fotbal a ne kolomajznu. Součástí audio-vybavení hry je nezbytný komentář se starou známou dvojicí Brackley – Brooking. Názory hráčů i kritiků na tyto komentátory jsou rozporuplné. Inu, Míra Bosáků to není. Komu nestačí jen cosi jako vysoce duchaplné zvukové křoví s nevelkou slovní zásobou (dobrý den, TV Nova!), pravděpodobně komentář brzy vypne. Hudební doprovod v menu je na tom o dost lépe, alespoň co se týče výrazových prostředků. Hravá neagresivní hudba z PES 5 fotbal jistě neuráží.
Jestliže hra v něčem za konkurencí zaostává, pak to (vedle chybějících licencí) bude grafika. Ani ne snad pokud jde o hráče a trávník. Tam by se ostatně každá výrazná nedokonalost krutě nevyplatila. Zato diváci jsou, slušně řečeno, odfláknutí. Na některých záběrech dokonce chybí úplně. Ať se na mě v Konami nezlobí, tady měli velmi výrazně přidat, aby bylo možné alespoň rozeznat diváky od nakresleného plakátu.
Nicméně vzato celkově je PES 5 skvělou fotbalovou simulací a kdo dává přednost realistickému fotbalu před možností hrát za skutečné týmy například z Francie, měl by sáhnout právě po výrobku asijského výrobce. Zároveň se však musí obrnit trpělivostí, aby překonal nesnáze spojené především s naprosto nevyhovujícím ovládáním.

*19* *20* *21*