PC

Archivní recenze. Původně vydáno 13. 4. 2009. Původní autor: article.

Her z prostředí
první či druhé světové války je už mnoho. Některé jsou velice povedené, jiné už
méně, ale jedno mají vždy společné. Všechny se odkazují na konkrétní bitvy a
události a příběh je napsán samotnými dějinami lidstva. I Necrovision začíná
podobně. Objevíte se jako jeden z válečných hrdinů první světové války
pochopitelně na britské straně proti německým vojákům. Tato iluze vám však dlouho
nevydrží. Jak už název samotné hry napovídá, Necrovision nebude jen tak
obyčejná střílečka z prostředí zákopové války. Chvíli po zahájení hry se
příběh už ubírá alternativní historií, kdy Němci(kdo jiný) zavinili zkázu, za
kterou stojí především hazardní experimenty doktora Zimmermana, jimiž zvrátil
průběh celého konfliktu. Nakonec to nejsou Němci, kdo budou vašim největším
nepřítelem. Po nevydařeném pokusu o nalezení nesmrtelnosti dojde k úniku
nebezpečného plynu, který pokryje celé bitevní pole. Z vojáků se naráz
stanou krvelační zombíci, kteří se na vás sápou ze všech stran. Aby toho nebylo
málo, podařilo se německým nezodpovědným expertům otevřít bránu do paralelní
dimenze, ze které se na svět klubají další zmutovaná monstra nejrůznějších
tvarů a podob. Vašim úkolem je pochopitelně přežít, přijít věcem na kloub a
nenechat se dohnat k sebevraždě, jako to vyřešili někteří vaši spojenci.

V praxi to znamená
běhat temnými prostorami, špinavými zákopy a rozbitými budovami a střílet,
kopat, likvidovat a zabíjet. Naráz se celkem taktický žánr přemění na novou
doomovku, jakou jsme tu už dost dlouho neměli. V průběhu hry se dostáváte
k množství realistických i fantastických zbraní a schopnostem, jenž
využíváte k efektnímu vybíjení nepřátel. Přemýšlení jde stranou, vy se
musíte prostřílet, probombit a promlátit davy příšer, které jsou skoro úplně
všude a někdy jich bývá opravdu hodně. Vezmete si brokovnici nebo třeba samopal
a jdete do akce. Kdo si potrpí na tuny rozčtvrceného masa a hektolitry krve,
bude zde v sedmém nebi. Zombíci se rozpadají na kusy, stěny a podlahy
začínají povážlivě červenat. Trochu mi to připomíná zombie mód z Call of
Duty 5, kde vývojáři přišli s podobným nápadem zobrazit nacisty jako
nemrtvé, některé společné prvky bychom určitě také našli třeba
v Painkillerovi. Protivníci se objevují ze všech stran i ze vzduchu a
všichni jdou jenom po vás. A vy zkrátka pálíte, házíte granáty a počítáte
headshoty. Občas vás zombící ubijí, ale loading všechno napraví. Krom toho v
průběhu polykáte jednu lékárničku za druhou, kterých je ve hře dostatek. Zbraně
sice nejsou z nejpřesnějších a neustálé přebíjení bývá proti dvacetinásobné
přesile docela obtěžující, ale když už nemáte kam utéct, přicházejí na řadu
rány pažbou a pořádné kopance, o jejichž brutálních následcích se už nemusíme
bavit.

 

 

O zábavu se vám starají
roztodivná monstra, kterými kromě německých zombíků jsou existence vzniklé
pravděpodobně křížením člověka s ostnatým drátem, nebo na druhou stranu
čarodějové, temní andělé či něco, co vypadá jako létající ohniví rejnoci. Na
konci úrovně vás pak čekají bosové obklopeni svou hnijící družinou. Popravdě se
mi zdá skok z první světové války k blesky-šířícímu death angelovi až
příliš velký. Navzdory temnému prostředí a skřekům umírajících se tady bát
nebudete. Příšery se opakují pořád dokola a jsou až příliš bizardní.
Postupně vám kontrast vyděšených tváří vašich trpících spolubojovníků a
fantasmagorických stvoření přijde spíše komický než strašidelný. Na to, jak
celá hra začíná vážně, se vám později zdá, jako byste hráli nějakou japonskou
mlátičku. Příběh postavený na genetickém výzkumu, zneužívání chemických a
biologických zbraní či tajných organizacích bychom přivítali více než hororově
se tvářící řežbu, která spoléhá na příchod nepřátel snad ze samotných pekel. Myslím,
že když už se autoři jednou opřeli o realitu, měli by se ubírat spíše směrem
sci-fi než fantasy. Takhle to totiž vypadá jako totální výmysl čirou náhodou
zařazený do období první světové války.

Veškeré vaše počínání
je limitováno vymezenými koridory, jako tomu je například u Call of Duty, občas
dojdete na nějaké náměstíčko, kde máte možnost ukázat, co ve vás je, neboť tam
bývají řady nepřátel největší. Někdy narazíte na některé přeživší bojovníky,
kteří si s vámi chtějí dokonce povídat a radí vám, co dělat. Sem tam se na
vás naštvou a budou vás chtít zabít, ale vy je jednou či dvěmi dobře mířenými
ranami skolíte. Zbytek příběhu se dozvídáte formou poměrně hezky zpracovaných
videí, textů v průběhu loadingu nebo z nalezených dopisů a poznámek.
Některé sekvence spoléhají na komiksové zpracování, jenž je levnější, ale i tak
má své kouzlo.

 

 

Grafika a efekty jsou
hezké a brutalitou rozhodně nešetří. Hratelnost je jinak docela dobrá a hra má pěkný
spád. O umělé inteligenci se moc mluvit nedá. Všechno je naskriptováno, což vám
ale v bezhlavé střílečce, která sází na sílu a na množství, nemusí vadit. Přesto
jsme od Necrovision čekali něco jiného. Sice to už není stereotyp válečných
stříleček, ale potenciál zde využitý ani zdaleka není. Hře chybí duch a hlubší
smysl, který by dokázal hnát hráče kupředu a přinesl třeba i nějaké to
ponaučení, jak tomu ve sci-fi hororech bývá, nebo naopak opravdu strašidelnou
atmosféru. Kdyby se příběh opíral o vědecký výzkum, genetické inženýrství a
přinesl by zvrat, kdy by se spojily znepřátelené armády proti jejich
neovladatelným výtvorům, bylo by to daleko zajímavější. Ne že bych byl zastánce
nějakých happyendů, ale kdyby si mohl člověk říct, že se to tak – pomineme-li
určitou extrémnost – mohlo stát, bylo by to fascinující. Takto to působí spíše
nesmyslně a nelogicky a jeden si pravděpodobně řekne: „Kam na to ti vývojáři
chodí?“ Když to shrneme, jedná se o nadprůměrnou brutální akci
v doomovském stylu, která vás nakonec zklame svým „originálním“ příběhem.

 

Hodnocení původní recenze

Celkové hodnocení: 60/100

  • Grafika: 70/100
  • Zvuk: 60/100
  • Hratelnost: 60/100
  • Celkový dojem: 50/100

Klady

Doomovská řežba
Grafika a efekty

Zápory

Linearita
Žádná atmosféra
Absurdní příběh

Verdikt

Brutální doomovská akce, která byla nadějí originality, ale nepodařilo se jí naplnit naše očekávání.