PlayStation

Na handheldu Playstation Portable jsme se dočkali mnoha předělávek klasických mainstreamových titulů. Ovšem nekonvenční a originální hry se platformě PSP zatím vyhýbají jako čert kříži. Pro fanoušky japonských ulítlostí již vyšla klasika Me and my Katamari, ale princip nabalování věcí na lepkavou kouli je již vcelku profláknutý, nehledě na to, že každý nový díl Katamari poněkud rozmělňuje tento neotřelý nápad. Zkrátka a dobře, stále čekáme na příchod herní revoluce, která kompletně změní náš pohled na handheldové hraní.

*1* *2* *3*

Najednou se jako blesk z čistého nebe snesla na naše displeje hra Loco Roco. Je záhadou, jak si titul s tak primitivním konceptem, kdy vám k hraní postačí pouze tři tlačítka, získala takovou oblibu hráčské komunity. Dalo by se říct, že hra staví na základních fyzikálních zákonech, což by většinu hráčů odradilo, až téměř znechutilo. Naštěstí je ovládání hry nesmírně intuitivní a neskutečně zábavné. Primárně hru ovládáte tlačítky R a L, jejichž pomocí nakláníte celou herní plochu a váš avatar se tak dává do pohybu. Valíte se levely, přeskakujete propasti, vyhýbáte se ostrým předmětům, baštíte motýly a vykrmujete svoje Loco Roco.

*4* *5* *6*

Prakticky jediným úkolem hry je tedy provalit malé Loco Roco jednotlivými úrovněmi až ke svojí mamince. Tyto úrovně vám nezaberou víc jak deset minut, takže je tato hra tou pravou volbou pro hraní v MHD, či čekárnách. Stačí totiž chvilku počkat (hra nemá téměř žádné nahrávací časy) a během několika chvil se vám dostane pravé nefalšované zábavy. Levely jsou navíc nadesignované tak dobře, že někdy budete jen koukat, co všechno se dá v herním světě provádět. Přitom paradoxně nemáte k dispozici nijak zvláštní schopnosti. Stlačením tlačítek L a R začne váš avatar hopsat a při stlačení kolečka se Loco Roco rozpadne. V tomto poddajnějším skupenství se pak dostanete tam, kam by se vaše vypasené Loco nikdy nevtěsnalo a hra tak získává úplně nový rozměr. Tohle všechno zní opravdu velmi jednoduše a ono to opravdu jednoduché je!

*7* *8* *9*

Tím se dostáváme k dalšímu aspektu hry. Vývojáři totiž opravdu vsadili na jednoduchost, a tak je grafika „pouze“ dvourozměrná. Nicméně podotýkám, že jde o velmi propracovanou (i když lehce infantilní) dvourozměrnou grafiku, která vám rozhodně padne do oka. Hudební doprovod je (jako celá hra) velmi povznášející a nadčasový. Maličký Loco Roco neustále výská do rytmu a v případě, že se rozdělí na malinká Loca, zrodí se vám na displeji malý sbor, který roztomile piští a podporuje tempo. Ve výsledku je to takový hippiovský mix, který patří do světa Loco Roco a vy už si ho bez něj neumíte představit.

*10* *11* *12*

Loco Roco je jasným příkladem toho, že v jednoduchosti je síla, a že hráči na svých handheldech nechtějí propracované hry s detailní grafikou, stovkami módů a featurů. Dokonce se nebojím označit Loco Roco bezkonkurenčně nejlepší hrou pro Playstation Portable. Je mi ovšem jasné, že se okamžitě na mojí hlavu snesou nesouhlasné argumenty s tím, že kapesní GTA je nepřekonatelné, a že nový Syphon Filter má o třídu lepší grafiku. Ale já znovu podotýkám, že se hráči na svých handheldech dožadují hry, ve které budou moci hrát okamžitě. Dožadují se hry, ve které jde jen o čirou zábavu a hratelnost. Dožadují se hry Loco Roco!