Zdá se mi to jako sen. Již uplynulo mnoho dní, kdy světlo světa spatřila revoluční střílečka z dílen Valve Software. Revoluce na poli stříleček, kterou právě první díl Half-Life rozpoutal, byla opravdu velkolepá a zásadním způsobem změnila pohled na střílečky jako takové. Už nebylo třeba střílet davy nepřátel a bezmyšlenkovitě pokračovat v hraní, dokud orgie neskončí. Žánr stříleček tehdy dostal nový rozměr – důraz byl kladen na příběh, skvělé puzzly a výborně zpracované naskriptované sekvence (v dnešní době již nejsou skripty příliš oblíbené – i když v případě právě recenzovaného HL2 se jedná o výjimku). Opravdu se nedokáži představit, jakou práci museli autoři odvést na vývoji dílu druhého. Přeci jen, druhý díl musel být důstojným nástupcem dílu prvního a především musel díl předchozí ve všech směrech předčit a zároveň přinést něco nového. A jak to tedy vše dopadlo? Stálo naše čekání na vydání HL2 za to? Na tuto otázku mohu bez přemýšlení odpovědět – ano, stálo!

*22* *23* *24*

Začněme příběhem hry. Poté co Gordon Freeman umravnil ohavného „drobečka“ Nihilantha, vstoupil do služeb záhadného pana G (konec prvního HL). Nyní, po 10 letech, byl Gordon povolán zpět, a to do východní části Evropy – bez jakéhokoliv vysvětlení. Jak sami víte, HL neměl nikdy žádná intra, a tak i v tomto pokračování si vše zažijete hezky na vlastní kůži. Začátek hry je velice podobný začátku dílu prvního – hra začíná pohodlnou jízdou ve vlaku (naštěstí není jízda tak šíleně dlouhá). Po vystoupení z vlaku na vás čeká smutný postapokalyptický pohled na novou tvář naši matičky Země. Objevíte se totiž ve městě zvaném „City 17“ a hned na začátku vám přejede mráz po zádech. Město je obehnané plotem, všude poletují sondy, které fotí nové příchozí, lidé jsou oblečení jen v pracovním oděvu, všudypřítomné stráže terorizují okolí, na ulicích se válí hromady odpadků…nic víc, než prostá chudoba, zmatek a strach vepsaný ve tvářích civilního obyvatelstva. Brzy zjistíte, že lidstvo již není samo na této planetě. Na Zemi spolu žijí lidé a vaši bývalí nepřátelé z Xenu, kteří jsou nyní s lidmi spojenci. Zanedlouho také narazíte na prvního přítele – Barnyho Calhouna (hráli jsme za něj v datadisku Blue Shift), který stále pracuje u bezpečnostní služby. Mimo jiné je však ve spojení s rebely, kteří chtějí svrhnout dosavadní vládu dr. Breena a zajistit svobodu pro lidstvo i za cenu ztráty vlastních životů. Dr. Breen, známá to tvář z jedničky (byl administrátorem Black Mesa komplexu), nyní povýšil a stal se jakýmsi starostou města „City 17“.

*16* *17* *18*

Propaguje podřízenost nové rase ovládající naší planetu (rasa se jmenuje Combine) a jelikož je to člověk s přátelskou tváří a určitým charizmatem, celkem dobře se mu daří přesvědčovat obyvatele. Poté, co dostanete pěkný výprask od Combine jednotek, se seznámíte s Alyx – krásnou mladou ženou, která je dcerou vašeho kolegy – doktora tmavé pleti Eliho Vanceho. Ta vás dovede k dalšímu známému a to k doktoru Kleinerovi, který neustále vyvíjí něco nového. Mimochodem Alyx má jako domácího mazlíčka velkého robopsa a dr. Kleiner má pro změnu ochočeného headcraba. Sice nemá zuby, ale i tak bych si ho nepohladil ani kdyby mi bylo nabídnuto bůhví co :). Váš příchod je dobře načasován, protože jste se objevili právě v době, kdy doktor Kleiner pracuje na novém teleportu. A jak už to tak mezi vědci bývá, není nic lepšího, než názorná praktická ukázka. Obléknete si tedy slušivý HEV oblek a jde se na věc. Bohužel se stane něco nečekaného a vy jste teleportnuti pouze za zeď laboratoře. Barney se všemu směje, ale i přesto vám hodí „něco co jste si zapomněli v Black Mesa“ (páčidlo). A jak sami tušíte, problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Jste označeni jako nepřítel a téměř všechny Combine jednotky se vás snaží chytit a zlikvidovat. To však odstartuje pomalou ale jistou revoluci a mnoho lidí vás začne poznávat, uctívat jako legendu a pochopitelně vám všichni budou co nejvíce pomáhat… tak a to by mělo stačit, více již prozrazovat nebudu :). Nemohu přeci dopustit, aby jste byli ochuzeni o ten jedinečný požitek z hraní. Mohu vám jen slíbit, že příběh hry je opravdu vynikající, hezky rozvětvený a plný různých překvapení.

*1* *2* *3*

Nyní se pojďme podívat na zoubek tomu, co vás jako první věc naprosto uchvátí. A tím není nic jiného, než nový Source engine. Grafické zpracování hry je vskutku úžasné a použitý engine plně vyhovuje modernímu trendu. Oproti enginu, který byl použit v Doomu 3, poněkud pokulhává, ale je třeba si uvědomit, že Doom 3 byl spíše jakousi prezentací nového grafického enginu. U HL2 je tomu naopak – autoři si dali hodně práce s hrou samotnou (tím však nechci říct, že by grafické zpracování odbyli – naopak). Opravdu povedené jsou efekty ve hře – např. výbuchy, oheň a hlavně voda. Autoři si dali opravdu velkou práci s tím, aby co nejvěrohodněji zobrazili prostou vodu a musím říci, že nic hezčího jsem doopravdy neviděl. A to nemluvím o tom, když do vody začnete střílet – voda realisticky cáká a pokud jste pod vodou a střílí na vás z břehu nepřátelé, můžete vidět, jak hladinou prolétávají kulky. Je toho pochopitelně mnohem více – například sklo tvaru harmoniky, které je použito jako výplň téměř u všech druhů dveří (to víte jsem stavař a toto jsem si nemohl nechat pro sebe :)) nebo takový pohled do lupy, která zvětšuje okolí… opravdu úžasné a vděčit tomu můžeme mohutným využitím Pixel Shaderů. Engine je také schopen zobrazovat opravdu velké množství objektů, a tak se můžete těšit na opravdu rozlehlé a působivé lokace, kterými se budete prohánět například ve svém krásném vozítku (o tom si povíme později). Určitě si říkáte, že ke hraní této hry je potřeba opravdu výkonného stroje, ale opak je pravdou. Na mém AthlonuXP 2400+ (taktovaný na 2 Ghz), 512 MB DDR400 Mhz a GeForce FX5200 jsem hru rozchodil na high detaily v rozlišení 1024×768 naprosto bez problémů (cca 45-60 fps). Je to až k nevíře, že? A to se ještě připravte na opravdu rozdílné druhy prostředí, kterými budete procházet. Ať jsou to pustiny zamořené radioaktivitou, smrduté stoky, pláže, věznice, nebo třeba opuštěná vesnička Ravensholm – opravdu povedená část hry, ve které se autoři snažili navodit hororovou atmosféru (také vás zde určitě pobaví kněz s brokovnicí, který vám ale opravdu dost pomůže).

*20* *14* *15*

Teď se vraťme k již zmiňovanému vozítku. Další novinkou v HL2 je totiž využití různých dopravních prostředků. Po vzoru mnoha her se již musí vývojáři řídit tímto nepsaným pravidlem. A tak se můžete těšit na řádění ve vznášedle, nebo v jakési provizorní motokáře. Avšak vaše jízda nebude jednoduchou záležitostí. Ne snad proto, že by se vozítko složitě ovládalo, ale především proto, že budete poměrně často zastavovat a řešit problémy, jak se dostat dále (některé lokace také obsahují „secrety“, čili místa, které nemusíte navštívit, ale většinou se zde dá nalézt lékarnička a také dost munice na umravňování nepřátel). Musíte opravdu hodně přemýšlet, ale většinou je řešení vždy velice jednoduché a logické. Někdy musíte problém vyřešit znalostí prosté fyziky. A jsme u další novinky. Valve Software dokázalo bravurně využít fyzikální engine Havok, který byl použitý např. v Painkillerovi. V PK byl tento engine použit spíše pro zpestření hry, avšak u HL2 je přímo základním stavebním kamenem a tvoří jádro celé hry. Je prostě skvělé, když můžete s jakýmkoliv předmětem či objektem manipulovat (můžete vzít třeba panenku ležící na hřišti a vesele ji mrsknout Combine stráži přímo do řepy) a až přijdete do styku se zbraní s příhodným názvem “gravity gun“, bude dobře. Tato zbraň umožňuje manipulaci s opravdu těžkými předměty i na velké vzdálenosti (např. si přitáhnete pračku a pak ji uchopíte). Tím vším chci naznačit, že již končí věčný strach ze situace, na kterou se každý hráč bojí jen pomyslet. Ano ano, jedná se o vyplýtvání munice. Pokud se vám stane, že vám dojde munice (nejhůře uprostřed boje), není nic jednoduššího, než vzít nějaký ten trochu těžší předmět válející se po okolí (třeba vyrvěte topení ze zdi) a následně s ním umlátit nepřátele. A věřte, že takový kotouč od cirkulárky si dokáže získat patřičný respekt :).

*4* *5* *6*

Ostatně i zbraně na tom jsou dobře. Zbraní je v HL2 poskrovnu, avšak každá z nich se hodí na něco jiného (a ne jako u ostatních FPS, kdy si vezmete tu nejlepší a ostatní necháte zrezivět). Třeba pistole se hodí na headcraby nebo na eliminaci nepřátel ve velké vzdálenosti od vás. Samopal s implementovaným vrhačem granátů, nebo samopal druhý s municí od Combine rasy se dá použít téměř vždy a taková brokovnice je opravdu dobrým prostředkem v boji zblízka (obzvlášť je dobré ji používat proti všem létajícím blbůstkám jako například oslepujícím sondám apod.). Kuš a bazuku není třeba detailně popisovat, tyto zbraně řeší problémy dříve, než vůbec nastanou. Použití granátů je taky doufám jasné :). Ke zbraním patří i jakýsi váček, který získáte ze zabité matky brouků (silně mi připomínají brouky z filmu Hvězdná pěchota – jen jsou trošku menší :)). Poté budete moci tyto brouky ovládat a věřte, že jsou to pomocníci k nezaplacení. Opravdu mne pobavilo, když jsem se plížil na pláži kolem bunkru a hodil jsem do něj onen váček, čímž jsem udal broukům waypoint, kam mají chodit (pokud jsou zabiti, objeví se noví – můžete mít však maximálně čtyři). Bylo opravdu zábavné, když jsem uslyšel z bunkru střelbu a křik, a poté jsem pozoroval, jak z bunkru lítají kusy vojáků :). Brouky poté nahradí rebelové, u kterých platí v podstatě to samé (zadáte příkaz a jako u brouků mohou být jen maximálně čtyři), jen s tím rozdílem, že vás bude medik léčit a ostatní vám budou dodávat náboje (většinou rakety na destrukci letadel). A pokud by vám i toto nestačilo, hra nabízí možnost střelby z kulometných hnízd, anebo můžete využít „sentry guny“ – plně automatické střílny. Původně se s nimi budete potýkat vy, avšak postupem času je Alyx dokáže přeprogramovat k vašemu využití. Ke skvělému zážitku z hraní patří i poměrně dobrá umělá inteligence nepřátel. Zejména Combine vojáci se dokáží navzájem krýt, rádi se schovávají za předměty a nejraději střílejí ze zálohy, což mne občas dokázalo pěkně vytočit (a to jsem hrál hru na střední obtížnost). A tou pomyslnou třešničkou na dortu je melodická doprovodná hudba, kterou uslyšíte ve chvíli, kdy se schyluje k boji. Opravdu nic nedokáže naladit lépe, než hecující rytmická skladba.

*10* *11* *12*

Hra bohužel nemá multiplayer. Avšak součástí krabicové verze (verzí je mimochodem opravdu mnoho) je i nový Counter-strike: Source, který multiplayer dokáže skvěle nahradit. Původně jsem zamýšlel udělat na CS: Source speciální samostatnou recenzi, avšak ono stačí říci, že je to v podstatě starý známý Counter-strike v novém moderním hábitu. Jen mne trochu překvapilo, že map je zde opravdu málo a chybí zde i opravdu známé mapy jako například de_inferno, de_profigy nebo de_nuke. Budeme se muset spokojit s tím, že budou mapy dodány formou map packů, které se budou moci zdarma stáhnout z Internetu. Když už jsem narazil na Internet, rád bych zde trochu zkritizoval skutečnost, že při instalaci HL2 je třeba připojení k Internetu. Vím, že je Valve Software opravdu rozladěné z toho, jak jim neznámý hacker ukradl funkční betaverzi HL2, ale i přesto je to přeci jen trochu drzý přístup. Ano, většina lidí vlastní připojení k Internetu, avšak jsou tu i tací hráči, kteří Internet nemají a nepotřebují ho. A právě tito lidé si mohou o HL2 nechat jen zdát…

*7* *8* *9*

Tak si to vše shrňme. HL2 je naprosto úžasnou hrou, která dokázala porazit všechny dosud vyšlé akční střílečky. Dlouho očekávaný boj HL2 vs. Doom3 vyhrává celkem jednoznačně právě recenzovaný HL2. Jedná se o velkou porci skvělé zábavy, ve které si zastřílíte a zároveň si i zavaříte své mozkové závity. Autoři do hry vtěsnali všechno možné i nemožné (do hry je přidána i špetka humoru) a nad jejich výkonem můžeme pouze smeknout klobouk. Samotný HL2 je naprosto výtečná hra a spolu s novým Counter-strikem tvoří smrtící kombinaci pro všudypřítomnou konkurenci. Tuto hru vřele doporučuji opravdu všem a ten kdo si ji nezahraje, prohloupí až hanba.

[b]KLADY:[/b]
– působivý a zároveň nenáročný grafický engine
– neskutečná rozmanitost prostředí
– praktické využití fyzikálního modelu ve hře
– působivá atmosféra hry doprovázající děj a dané okolnosti ve hře
– variabilní eliminace nepřátel
– vyváženost zbraní
– smysl autorů pro detail

[b]ZÁPORY:[/b]
– přeci jen tu chybí obyčejný HL2 multiplayer
– instalace vyžaduje připojení k Internetu

[b]VERDIKT:[/b][i]
Již opravdu dlouhou dobu vévodil střílečkám stařičký HL, a tak neměl sílu odolat náporu svého silnějšího potomka. Nemá se však za co stydět – jeho nástupce je sympatický, pohledný, oblečený v moderním hábitu a rozhodnutý čelit náporu nových vycházejících stříleček na herním poli, a to minimálně do té doby, než splodí dalšího potomka.
[/i]