Asi nemá smysl říkat cokoliv o předchůdcích hry, na kterou právě čtete recenzi. Doom a Doom 2 zná snad opravdu každý, a proto jejich zmínění je spíše otázkou složení pocty legendě. Doom 3 byl ve vývoji dlouho, dokonce měl třikrát za sebou show na E3, a tak není divu, že lidé si za tu dobu vytvořili velmi vysoká očekávání. Společně s dalšími očekávanými 3D akcemi v čele s Half-life 2, Far Cry a Stalker měl předvést revoluční 3D engine a dále kdoví co ještě. Nyní se ovšem pojďme podívat, jak se s odkazem legendy vypořádali samotní tvůrci, taktéž legendární ID Software.

*7\* \*8\* \*9*

Snad jako první hra od ID má Doom 3 opravdu „příběh“, tzn. zápletku netvoří pár lakonických řádků v manuálu. Jako obyčejný mariňák přilétáte na základnu gigantického koncernu Union Aerospace Corporation na Marsu. Vyhlídka vcelku rutinní práce se ovšem brzy zvrtne a na rudé planetě (příhodná barva, že:-/) se rozpoutá doslova peklo. Většinu z příběhu uvidíte z vlastních očí, popř. uslyšíte zpoza rohu, či z větrací šachty. Nezvyklým jevem v 3D akci je, že po vzoru např. System Shocku máte možnost nahlédnout do pozadí událostí na Marsu, čtením různých e-mailů, či dokonce posloucháním audio záznamů, o kterých se zmíním později.

*1\* \*2\* \*3*

Na začátku vás určitě udeří do očí grafika. John Carmack má ve zvyku posouvat hranice grafických enginů a bohužel také hardwarových nároků. Je to pravda, Doom 3 se všemi těmi stíny, světly, dokonalými obličeji a jejich mimikou vypadá skvěle. A taktéž zvěsti o hardwarových nárocích se naplnily. Minimálně, pokud nemáte opravdu hi-tech mašinku, nepočítejte s tím, že vám bude chodit stejně dobře jako například Far Cry při srovnatelných nastaveních.
Hra jako taková začíná pomalým rozjezdem ve stylu Half-life. Přiletíte a musíte se trochu rozkoukat a aklimatizovat. Po cestě můžete mluvit s lidmi a už z těch pár prvotních rozhovorů můžete nabýt dojmu, že ne vše je v pořádku. Samozřejmě můžete zírat právě na obličeje a mimiku, nebo i na obyčejnou trubku;). Každopádně po chvíli chození kovovými chodbami dostanete za úkol přivést jakéhosi ztraceného vědeckého pracovníka a pistoli. Ne, ne, akce ještě nezačíná, ale bát se už možná budete. Lidé v podzemní části komplexu jsou celý takový vystrašení, například jeden se na vás oboří, co ho strašíte, když s ním zkusíte mluvit. Vědce samozřejmě najdete a opět jako v Half-life budete téměř přímo u toho, když se to všechno ale strašně… pokazí. Peklo vypuká, ničí konstrukce základny i příčetnost lidí a vás čeká perná práce. Perná a pěkně děsivá. Doom 3 měl být horor a je to horor. Tma a tmavá zákoutí, kterou osvětluje mihotavé světlo vaší baterky (se kterou nemůžete držet zbraň, jen tak naokraj) vám nepřidá a když se do toho přidají hlášení ve stylu „Potřebujeme posily, potřebujmeeaarrrghhh…“ věřte mi, i obyčejný průvan, který zabouchne okno (ano, přesně to se mi stalo) vámi dokáže otřást. Autoři navíc přidali spoustu „roztomilých“ drobností, které toto ještě podpoří. Když procházíte, ulítne ventil a zasyčí pára, ležící mrtvola se sveze z plošinky atd atd… Atmosféra skutečně je hlavním lákadlem Dooma 3. A to i bez nepřátel, bez kterých by to nebylo ono. V konstantním stresu, ve kterém hrajete, se z nich stává adrenalinová záležitost. Vrací se „staří známí“, jako impové, cacodémoni, hell knighti ve velmi pěkném novém kabátku a s nimi i banda nových, jako například až nebezpečně přítulní pavouci, létající hlavy a samozřejmě všudy přítomní potacející se zombie.

*4\* \*5\* \*6*

Proti těmhle všem budete mít k dispozici rozmanitý arzenál, většinou opět již známý. Přibyla baterka, samopal a mystický artefakt „soul cube“. Důležitým pomocníkem již od prvních kroků bude vaše PDA. Tam najdete vaše úkoly a také se vám tam nahrají data z nalezených nosičů a hlavně PDA ostatních lidí, většinou již po smrti. Právě přes PDA si můžete přečíst e-maily, poslechnout nahrávky a dokonce přehrát video soubory. Kromě dokreslení příběhu v nich ovšem najdete také kódy do skříněk, které slouží spíše pouze jako skladiště vybavení. Z PDA ostatních ovšem občas také získáváte bezpečnostní oprávnění nutné pro postup dál.

*7\* \*8\* \*9*

Jak jste si mohli všimnout, zatím jsem se držel popisu a subjektivně příliš nehodnotil. Nechal jsem vás udělat si vlastní názor. Ale recenze je subjektivním pohledem a ten tu také nebude chybět. Pro mě osobně je doom „pouze“ velmi dobrou 3D akcí. Proč? Záměrně jsem si nechal na závěr prostor pro věci, které mě vadí. Grafika je až příliš náročná. Atmosféra je skvělá, ale extrémně uměle vytvořená. Většinou je to o tom, že se za vámi spawnuje imp, nebo ze tmy zabručí zombie. A takhle je to pořád. Samé skripty a dříve nebo později si na ně zvyknete a občas je dokonce budete předvídat. Hra je sice dost dlouhá, což je jistě plus, ale právě proto se stává dost stereotypní. Architektura hry je většinou dost lineární a občas trošku nelogická, prostě tak nějak chodíte, když jsou volné dveře, jdete dveřmi, když vidíte šachtu, jdete šachtou a stále vpřed. Zbraním chybí sekundární módy, což je přinejmenším zarážející. Nepřátelé jsou sice děsiví, ale nijak chytří a vždycky ví, kde jste. Ne že bych čekal stealth prvky, ale tohle… No autoři si mohli vymyslet nějaké ozvláštnění. Souboje jsou hlavně zezačátku zábavné, správně „postaru“ frenetické, kdy tančíte mezi ohnivými koulemi a pařáty, couváte, modlíte se, aby vám nedošel zásobník. Jak jsem řekl, je to pouze dobrá 3D akce, pokud je to to, co jste čekali, pak vás návrat legendy nezklame