Žánru survival hororů na osobních počítačích pšenka zrovna příliš nekvete. Her, jež by se daly zařadit do této škatulky, je ještě méně než šafránu, a to nemluvě o těch opravdu povedených. Z poslední doby se dá kromě jedničky v oboru, Silent Hillu, hovořit pouze o vcelku povedené hře The Suffering. Český Bloodline se bohužel utopil ve vlastní krvi, a tak příchod dalšího žánrového přírůstku od francouzských Darkworks (tvůrci čtvrtého dílu legendární série Alone in the Dark) jménem Cold Fear je dozajista pro hororové nadšence vítaným počinem. Autoři nenechali nic náhodě a dusnou atmosféru nahustili již rovnou do názvu hry. Podařilo se však tvůrcům překročit stín názvu a implementovat všudypřítomný strach i do samotné hry? Pojďme si nyní dát malou projížďku výletní lodí a cestou napříč dálavami mořské hladiny najít odpověď. Mimochodem drobná poznámka pod čarou, cestujícím trpící mořskou nemocí je vřele doporučeno pozřít před plavbou prostředky potlačující její příznaky, moře je totiž místy neklidné a loďka se občas zlehka houpe. Dámy a pánové držte si svršky, zvedáme plachty a vyplouváme.
*1* *2* *3*
[b]To je jenom voda![/b]
A mokro všude jest, chtělo by se zvolat do širokého okolí noční tmou obaleného. A nejen že je poněkud mokro, ono se doslova všichni čerti žení. Rozbouřené moře za vydatné asistence prudkého lijáku a bouře dokazuje, kdo je tady pánem. Loď jménem [i]Eastern Spirit[/i] je v podobném nečase pouhou hračkou, se kterou si mořské vlny pohrávají dle své libovůle. I v tomhle božím dopuštění vítá ruská rybářská loď jistého návštěvníka. Je jím hlavní hrdina Tom Hansen, člen pobřežní hlídky. Ten byl na místo povolán ihned, co pobřežní hlídka obdržela žádost o pomoc [i]Eastern Spiritu[/i] zmítaného v divoké bouři. A nebyl rozhodně prvním, kdo onu osudnou noc na loď zavítal. Před ním to byli členové speciální zásahové jednotky, kteří se však na lodi příliš dlouho neohřáli. Ruská plavidlo bylo tím posledním místem, na nějž se ve svém životě vypravili. Tom Hansen však ještě neví, co všechno ho na palubě čeká. Okolní nečas bude tím nejmenším zlem, které jej dnes v noci čeká. Smrtelné výkřiky jeho kolegů, jež se linou z vysílačky, dávají tušit věcem budoucím. Přesná muška, schopnost udržet rovnováhu a vždy nabitá zbraň budou pomocníci k nezaplacení.
*4* *5* *6*
[b]Zlo odkrývá svou tvář[/b]
Začátek hry je hororem řadícím se do kategorie těch zdařilých. Strach je hráčům podle dobrých pravidel žánru zarýván pod kůži postupně. Loď zmítající se v několikametrových vlnách, všudypřítomný déšť, zdánlivě opuštěně vypadající paluba a neutichající bouřka rozhodně romantickou plavbu pod zářícími hvězdami na obloze neevokují. Hořící bedna šinoucí si to z jedné strany paluby na druhou a opodál ležící mrtvola jsou dobrými indiciemi k tomu, že tady zcela jistě půjde o krk. V podobně nespoutaném řádění přírodního živlu není sice k nejrůznějším halucinačním stavům daleko, avšak ani Tom Hansen na chvíli nepochybuje, že to co za oknem pod světlem blesku ukázalo svou podobu, nepatří mezi běžného humanoidního tvora. A ta mačeta v ruce asi taky nesignalizovala vášnivého kuchaře, jenž by hledal v tomhle „letním deštíku“ přísady do chutné večeře pro kapitána a posádku. S prvním zombie tvorem, který zatouží po vašem krku, jsou karty vyloženy na stůl. Už je zřejmé, kdo bude příjemcem vašeho drahocenného olova. Zmutovaná stvoření, vzniklá z tajných vědeckých pokusů (ach ti nepoučitelní vědci), začínají ukazovat světu své drápky. A vy jste jedni z prvních, kteří můžou jejich přednosti ocenit.
*7* *8* *9*
[b]Za vším hledej Exo stvůru[/b]
Vědecké experimenty jsou nepochybně přínosné, avšak znalci žánru hororu a sci-fi již moc dobře vědí, že u podobných pokusů to povětšinou všechno začíná. Zde jsou příčinou všeho dění okolo \"hrátky\" s ExoCely, domácími mazlíky s pěti chapadly. Tvorové jsou to skutečně čilí, dokáží se uhnízdit v hlavě a se svou novou hostitelskou schránkou jít po všem živém v blízkém okolí. Příliš inteligence sice nepobrali, ale napravují to rychlostí, schopností používat nebezpečné náčiní a zejména svou dlouhotrvající životností. Poslat nemrtvého do horoucích pekel lze pouze jediným možným způsobem, doslova si vyšlápnout na jejich hlavu. A to buď pomocí dobře mířené rány, nebo dodatečným použitím podrážky vašich bot. Tohle je však potřeba učinit co možná nejrychleji poté, co zombíka přivedete do stavu jistého bezvědomí, protože vrátit se rychle do plné bojové pohotovosti mu nedělá pražádné problémy. Mezi celou řadou Exo nepřátel se občas potulují také „šťastlivci“, kteří zůstali i přes všechno dění okolo stále ještě lidmi. Bohužel náklonnosti ani pochopení se od nich nedočkáte. Tak trochu jim všechno přerostlo přes hlavu a i v případě, že jim pomůžete při střetu s neživými potvorami, počastují vás zbylým olovem, který nestačili na příšery spotřebovat. Jedno úsloví praví „oko za oko, zub za zub“ a podle této platné rovnice je musíte chtě nechtě poslat na onen svět společně s ostatními nestvůrami.
*10* *11* *12*
[b]Proti strachu s kanónem[/b]
Hra zůstává ve své podstatě klasickou akční řežbou. Sice se na vás nevalí nekonečné hordy nepřátel a vaše zbraně si sem tam toho odpočinku dopřejí, přesto je úkolem střílet po všem pohybujícím se (tedy až na pár výjimek, jež představují příběhově důležité postavy). Aby vám bylo v tom pekle na zemi alespoň trochu veseleji, máte k dispozici řadu zbraní, které pro vaše nepřátele představují konečnou. Arzenál je relativně bohatý. Do začátku dostanete pistoli, která kromě implementované svítilny disponuje laserovým zaměřovačem. Obojí se řadí k velmi užitečným věcičkám, protože zaměřit nepřítele na solidně rozhoupané lodi nepatří k žádné selance. A svítilna je v temných zákoutích rovněž hodně vítaným pomocníkem. Často je ve tmě ukryta řada užitečných věcí a sem tam se do roušky temnoty ukryjí i nepřátelé, takže posvítit si na ně není rozhodně k zahození. AK–47 je zbraní, která nepotřebuje příliš představovat. Samopal je rovněž vybaven laserem, tudíž se stává hodně často vytěžovanou zbraní. Brokovnice sice podobnou záležitostí neoplývá, za to však spolehlivě jednou ranou trochu zklidní dav nepřátel. Z dalších zbraní lze jmenovat například granátomet, samopal MP5 anebo hodně zajímavou harpunu (ta střílí šípy obsahující speciální látkou, která láká nepřátele z širokého okolí, takže stačí kamsi vystřelit, počkat si, až se dav shlukne, a pak děj se vůle vašich nápadů).
*13* *14* *15*
[b]Interakce předem daná[/b]
Postup hrou je veskrze lineární. Dostanete úkol a ten se snažíte splnit. Až jej splníte, získáte nový. A takhle to funguje po celou dobu. Cesta k cíli je vždy jen jedna. Interakce s okolím se scvrkla pouze na to nejdůležitější. Významné předměty se blýskají na míle daleko a vždy když se dá něco vzít či použít, zvýrazní se nápis udávající možnost manipulace s daným objektem. To platí i pro deformování nepřátelských hlav způsobem „poznej vzorek mé podrážky pěkně zblízka“. Sem tam si ještě můžete pohrát s elektrickou rozvodní skříní, vystřelit do sudu s hořlavinou, případně dostat do hlavy na laně houpající se bednou či hákem přivázaným na řetězu, ale to je vše. Fyzikální model tedy příliš mnoho krás nenabízí. Samotná loď, na níž se část hry odehrává, už svou podstatou příliš mnoho prostoru nenabízí. Proto se budete při plnění úkolů velmi často vracet na již několikrát navštívená a vašimi botami prošlapaná místa. Naštěstí se nestvůry objevují i na místech, které jste třeba před časem vyčistili. Sice nejsem přílišným zastáncem „respawnů“, tady je to příjemné zpestření, které podstatným způsobem přiživuje atmosféru strachu. Navíc v tomhle případě se asi ani o „respawnu“ v pravém slova smyslu nedá hovořit, přeci jenom příšery se volně potulují po lodi, takže když vlezete někam, kde před chvíli nikdo nebyl, a nyní je zde třeba i celý zástup krvežíznivých příšer, tak máte zkrátka štěstí, že nejste sami, kdo má zrovinka stejnou cestu. Ačkoliv není orientace na lodi (ropné plošině) nikterak těžká, absence mapy je místy hodně znát. Často se totiž stává, že nevíte, kam přesně to máte své budoucí kroky směřovat, tudíž budete možná nejednou dlouze bloudit. Sice jsou všechny lokace na lodi (stejně jako na ropné plošině) nějak pojmenovány, to však mnohdy vlastní problém neřeší. Vzpomenout si, jak se jmenovala ta či ona lokace, není vždy ten nejsnadnější akt. Navíc situace, kdy se dveřmi, kterými jste ještě před časem volně přecházeli, momentálně nikam nedostanete, nejsou ničím neobvyklým.
*16* *17* *18*
[b]Několikrát viděno, několikrát zažito[/b]
Příběhová stránka nepatří zrovna mezi nejsilnější články hry. Začátek se sice tváří zajímavě a otevírá široké možnosti vaší fantazii, po chvíli jako na potvoru vše upadá do jasných kolejí a známých provařených klišé. Slibný hororový začátek bere postupně za své, i když některé momenty patří i v průběhu hry k velmi podařeným. Vaše putování hrou vede nejprve na loď, kde vás kroky zavedou nejen na palubu, ale rovněž do jejích útrob. V průběhu hry se děj přesouvá na ropnou plošinu, kde v podstatě činíte to samé. Řada lokací je vskutku povedená a slušně přiživují atmosféru, jiné jsou naopak na opačné straně pomyslného žebříčku. Působí nezáživně a poněkud vyčpěle a jsou zde asi jen proto, aby toho bylo tak nějak soudružsky víc.
*19* *20* *21*
[b]Horská dráha na moři[/b]
Větším problémem hry je však její ovládání. Konzolový přístup je mnohdy větším strašákem než i ta nejzákeřnější nestvůra. Bohužel Cold Fear je příkladem oprávněnosti podobných obav. Hra nabízí dva pohledy. Tím prvním je pohled řekněme filmový. Kamera je umístěna v určitém bodě lokace a sleduje hrdinu. Vyjdete-li z jejího zorného pole, přepne se pohled na kameru další. Na oko jistě hezké, praktické využití je bohužel minimální. Nemilou samozřejmostí je implementace „absolutního“ ovládání, kdy se směr chůze postavy mění v závislosti na pohledu. Dá se na něj samozřejmě zvyknout, ale zejména zpočátku to chce hodně silné nervy. Ono je totiž časté narážení do zdí a neplánované točení se kolem vlastní osy pořádně k vzteku. Druhý pohled je již přeci jenom praktičtější. Jedná se o nahlížení zpoza ramene, jistá obdoba klasického pohledu třetí osoby. V tomhle módu zobrazení se již dá celkem rozumně sprovázet nepřátele z povrchu zemského, naneštěstí i tomuhle pohledu něco chybí. Nelze v něm běžet, což je neduh v určitých chvílích až nelidsky nepříjemný. Loďka sebou téměř neustále hází, tudíž se často stane, že sjedete po palubě do útrob mořské vody (platí naštěstí i pro nepřátele). Ani míření není na téhle houpačce mnohdy jednoduché. Proto existuje klávesa, díky níž je možno přidržet se například zábradlí a zmírnit tak důsledky houpavého představení.
*22* *23* *24*
[b]Čistý obraz, čistý zvuk[/b]
Na konec zbylo již tradičně technické zpracování. V tomhle ohledu se nemusí hra téměř za nic stydět. Grafika vypadá slušně a týká se to zejména venkovních prostranství. Za vyzdvihnutí stojí hlavně zajímavé zpracování počasí. Déšť nepředstavuje pouhé čáry padající z nebe, ale jedná se rovněž o kapky tvořící se na monitoru, které občas dokáží slušným způsobem zastřít výhled. Navíc ve spojení s rozmazaným obrazem a neklidným houpavým prostředím, na němž se neustále tříští vlny, tvoří vskutku efektní obraz nečasu. Psí počasí je zkrátka hodně nepříjemné a vy budete rádi za každou možnost strávit chvilku v relativně klidných interiérech. Ucházející jsou rovněž modely postav, ze kterých opět o něco více vyčnívá hlavní postava (tomu se však nelze divit, vždyť na ni se zrak upírá nejčastěji). Mezi klady se řadí rovněž povedené hrátky se světlem a tmou. Pozadu nezůstává ani hudební doprovod. Hudební motivy jsou téměř dokonalé (mimochodem za hudbou stojí skladatel Tom Salva, umělecký pseudonym Atlas Plug, jenž spolupracoval s řadou světových hudebních hvězd) a společně s gradací v akčních scénách nemají chybu.
*25* *26* *27*
Cold Fear se řadí k zajímavých žánrovým přírůstkům, nicméně něco tomu stále chybí. Možná je to tím, že děsivá atmosféra rychle ztrácí na svém lesku a díky absenci rozmanitějších prostředí všechno mílovými kroky směřuje do vod stereotypu (ten však díky krátké hrací době, která se pohybuje kdesi okolo osmi hodin, netrvá příliš dlouho). Na druhé straně se pořád jedná o slušnou akci s hororovým nádechem a pochvalu si hra zaslouží především za skvěle zpracovanou mořskou bouři a výtečnou hudební kulisu. Pokud máte podobné záležitosti rádi, Cold Fear vás jistě nezklame.