Sérii Call of Duty dnes zná zřejmě každý, kdo se dostal k počítačovým či konzolovým hrám. Letošní rok nám nadělil již páté pokračování úspěšné série. Před vydáním hry bylo těžké určit, zda půjde o hit nebo o propadák. Čtvrtý díl nabral nový směr poté, co ho autoři přesměrovali do moderní doby. Pátý díl se opět vrací do druhé světové války, konkrétně do bojů v pacifiku. Návrat k původním kořenům by nebyl až tak špatný nápad, pokud by na něm pracovalo studio Activision. Na pátém pokračování pracovalo studio Treyarch, které se předvedlo v nepříliš podařeném Call of Duty 3, které pro PC nakonec ani nevyšlo.
Treyarch se snažil navodit atmosféru kruté války již od prvního okamžiku hry, kdy jste svázáni a čekáte na bolestivou smrt. Atmosféra války je v Call of Duty World at War poměrně hutná a věrná, obzvlášť v některých momentech, které vám budou rvát srdce. Válka je krutá a pátý díl Call of Duty nemůže být jiný. Kampaň je rozdělena na dvě bojiště. Prvním bojištěm je neprostupná džungle, ze které na vás každou chvilku vyskočí rozzuřený japonec s puškou a naostřeným bajonetem. Druhé bojiště nás zavede do rozbombardovaného Berlína, který postupně podléhá tlaku sovětských vojsk. Zpracování hry vůbec nevypadá špatně, ale podle mého názoru má ke čtvrtému dílu hodně daleko. Přesto tuto skutečnost nemůžeme mít Treyarchu za zlé, protože neznáme prostředky a technologie, kterými firma disponuje. Některé detaily vypadají nadmíru slušně jako například mimika vašich spolubojovníků nebo detaily vegetace. Pravým opakem pak jsou detaily vody, ta zde vypadá až děsivě. Na mojí sestavě P4 3.2 GHz, 1.5GB RAM, ATI Radeon HD 2600PRO 512MB hra běžela na plné detaily bez nejmenších potíží.
Jednotlivé mise jsou zajímavě navrženy, ale opět zde chybí větší volnost pro pohyb. Hra vás nepustí o více než pár metrů vedle a to se mně osobně příliš nezamlouvá. V misích nebudete muset chodit pouze pěšky, zalétáte si v letadle a nakonec se projedete i v tanku, takže o zábavu máte postaráno. Pro mě byl upřímný šok, když jsem zjistil, že vaši spolubojovníci se chovají jako naprostí idioti. Několikrát během kampaně jsem musel čekat až mi uvolní místo ve dveřích a také se často zasekávají za některými objekty. Totéž se dá říci i o inteligenci (debilitě) nepřátel. Často jsem se k nepříteli dostal na pár kroků a nijak mu nevadilo, že bych tam být neměl. Nemohu však říct, že by se všichni nepřátelé chovali hloupě, někteří se dobře kryjí, ale většina jen stojí a střílí na vás, což je škoda, jelikož vám některé situace přijdou velice triviální a nudné.
Kampaň sice nabízí poměrně slušnou akci s některými momenty, při kterých je třeba otřít slzy z očí, ale přesto největší útěchou bude pro hráče Cooperativní mód. Cooperativní mód se v sérii Call of Duty představuje poprvé a já nemůžu jinak než chválit. Pokud seženete kamaráda na hraní po síti v lepším případě i více kamarádů, tak vám mohu slíbit, že uvaříte počítač. Ještě nikdy za dobu mého hraní počítačových her se nestalo, abych u režimu online vydržel tak dlouho. Poté je zde samozřejmě možnost online vyžití, ale přímý Multiplayer nemá cenu popisovat, jelikož ho zná každý.
Po dohrání kampaně, kterou není problém dokončit za nějakých 10 hodin a to není moc, se vám odemkne nový zajímavý mód. Mód byl nazván Nazi Zombie a jde pouze o to vydržet co nejdéle naživu. Ocitáte se v uzavřeném domě, který je zamořen nepříjemnými zvuky. Brzy po startu na vás začnou útočit zombíci. Vaším úkolem je přežít co nejvíce kol v domě. V každém kole se nával zombií stupňuje a boj proti nim je stále těžší. Za každého padlého nemrtvého máte určitý počet bodů za které si můžete koupit nové zbraně. Můj osobní rekord je 15 kolo, dál jsem se bohužel nedostal.
Call of Duty: World at War není špatným počinem, k dokonalosti mu však chybí mnoho. Pro příště by se měli tvůrci více zaměřit na inteligenci jednotek a možná by už druhou světovou válku aplikovat neměli.