Je už to dávno, co first-person adventura Myst pořádně zatřásla herním světem. Dodnes můžeme jen tipovat, čím se hře povedlo získat si přízeň tolika hráčů. Bylo to skvělým technickým zpracováním, nebo prostě a pouze jen tím, že se jednalo o první hru vydávanou na tehdy průkopnickém CD médiu (a tudíž první pořádná \"potrava\" pro hrdé majitele CD-ROM mechanik)? Ať už je důvod tolika prodaných kopií jakýkoliv, jedno je jisté, puzzloidní adventury postupem času ztratily na svém lesku (ovšem ne na kvalitě) a v dnešní době se už jedná o artikl určený velmi úzké skupině hráčů. Přesto se na současném herním trhu s železnou pravidelností podobné tituly objevují. Z poslední doby se k nim řadí i Aura: Fate of the Age, kterou pod hlavičkou známých The Adventure Company přivedli na svět méně známí kanadští Streko-Graphics. Hned na první pohled se jedná o produkt, který má mnoho podobného s již zmiňovanou Myst sérií. Pod kotel tomuto mínění přikládá i pár prvních minut hraní, ovšem jak se později ukáže, nic není tak jednoznačné a přesně podle hesla \"když dva dělají totéž, není to totéž\", jde si Aura svou vlastní cestou.
*1* *2* *3*
Nazývat Auru: Fate of the Ages puzzle adventurou z pohledu první osoby není asi tak úplně na místě. Adventurní zvyklosti jsou odsunuty do pozadí a působí tady pouze jako nutný okrajový doplněk. Ve hře tak hrají důležitý prim všemožné logické hádanky a nazvat hru jejich slepencem, by nebylo vůbec daleko od pravdy. A že to s pořádnými hádankami mysleli autoři smrtelně vážně, poznáte už po prvních krocích neobvyklým herním světem. Hra se nikterak nesnaží zahřívat hráčovy mozkové buňky postupně, ale rovnou na vás vybalí řadu nápaditých mechanických zařízení, které jsou plné pohyblivých věciček. Nechybí hejblátka, tlačítka a podobné serepetičky, jenž dokonale utvářejí onen známý prvotní chaotický dojem. Bohužel způsob, který autoři pro začátek zvolili, není zrovna dvakrát podařený. Přeci jenom na úvod visí laťka obtížnosti poměrně vysoko a to může spoustu hráčů odradit ještě dříve, než pořádně začnou. Možná jakoby už tady chtěla hra říci: \"Nezasvěceným vstup zakázán.\" Ono totiž pokud nepatříte mezi hráče, jež rádi dlouhý čas bádají nad smyslem a ovládáním nejrůznějších zařízení, budete jen s otevřenou pusou koukat na všechno okolo a postupně se utápět v beznaději. Sice máte k dispozici jistou ilustrativní nápovědu některých puzzlů v podobě kreseb ve vašem deníku, jenomže ta může sloužit stejně dobře jak pro pochopení, tak také pro ještě větší zmatení. Relativní výhodou pak může být rozsáhlá herní plocha, která dovoluje přesun mezi jednotlivými hádankami. Nejde-li vám jedno, můžete se jít zkusit vyřádit na něčem jiném. Jen musíte mít na paměti, že spousta hádanek je mezi sebou propojena, tudíž musíte dobře vybírat, abyste neřešili něco, co souvisí s problémem, od něhož jste zrovna vzteky odběhli.
*4* *5* *6*
Postupem hry se kromě mechanických hádanek setkáte i s hádankami hudebními. Ačkoli v klasických adventurách se povětšinou jedná o hádanky z kategorie obtížnějších, tady jsou vítanou a zejména obtížnostně méně náročnou změnou. Aura: Fate of the Ages se celkově řadí k hrám s vyšší obtížností (podobně jako kupříkladu adventura Schizm), čemuž kromě nelehkých puzzlů přispívá i mnohdy zdlouhavé hledání interaktivních míst na oněch všemožných zařízeních. Na druhé straně patří hádanky k opravdu působivým a těm, kteří je rozlousknou, nabídnou zadostiučinění v podobě odhalení smyslu toho či onoho zařízení a tím v podstatě i vašeho počínání. Samotné přístroje a mechanická zařízení jsou učebnicovou ukázkou široké tvůrčí představivosti a v mnohých případech se jedná o hotová umělecká díla. Je radost přicházet tomu všemu okolo na kloub, jen to chce HODNĚ trpělivosti a zapálenosti pro věc.
*7* *8* *9*
Jak už bylo výše řečeno, hra postrádá výrazný příběh, který by nějak podstatně táhl hru kupředu. Hlavním hrdinou je student jménem Umag, jenž je jedním ze členů klanu strážců posvátných prstenů. O neobyčejnosti těchto prstenů svědčí jejich obrovská moc. Pomocí těchto prstenů se dá dosáhnout nesmrtelnosti, moci a možnosti cestovat paralelními vesmíry, popřípadě vytvářet světy zcela nové. To už je pořádný důvod prsteny vlastnit (a jak se ukáže, on už se někdo toužící po jejich moci najde). Vy jste jako učeň Umag vysláni do údolí Ademika, kde vás má pod dohledem mistra Grifita čekat studium o používání a ochraně těchto mocných prstenů. Grifita však nepotkáte, zato se dozvíte o vzpouře uvnitř klanu. Původní studijní cesta posléze nabere zcela nečekaný obrat. Vaším úkolem bude s prsteny zmizet a zabránit tak jejich zneužití. Příběh je klišé na druhou a je tady jen pro to, aby byla ta nekonečná řada puzzlů nějakým rozumným způsobem spojena. Navíc se děj nikterak během hry nerozvíjí a také samotný konec je spíše jen přechodovou stanicí před případným pokračováním. Zajímavější je to s lokacemi, které během cesty navštívíte. Právě ony, respektive jejich prozkoumávání, jsou velkým hnacím motorem, který hráče motivuje v postupu vpřed. Jsou úchvatné nejen svým vizuálním ztvárněním, ale hlavně svou různorodostí. Kouzelná a téměř až pohádková atmosféra tak hře rozhodně nechybí.
*10* *11* *12*
Asi největší náplastí za nemastný a neslaný příběh je technické zpracování, předně pak to vizuální. Preciznost předrenderovaných scén je patrná při každém pohledu. Grafické stránce se dá jen stěží něco podstatného vytknout. Nechybí detailní textury ani drobné animace dotvářející skvělou podívanou. Některé lokace jsou tak vydařené (džungle), že se neubráníte pocitu, že se jedná o skutečnost. Občas až zamrzí, že se nemůžete jen tak rozběhnout a užívat si volnosti (pohyb je totiž už tradičně skokový s možností volného otáčení). Slabším článkem je pak bohužel audio doprovod. Se zvukem je všechno v pořádku, i když větší rozmanitost zvuků by jistě na škodu nebyla. Bohužel hudební část je potlačena podobně jako dějová linie. Pokud nebudete příliš pozorní, hudbu téměř nezpozorujete. A právě hudba je významným doplňkem herní atmosféry a zrovna v případě Aury by kvalitní hudební kulisa znamenala její znatelné navýšení. Je to škoda, protože podobné hry si výrazné hudební motivy téměř vyžadují. V tomhle směru autoři hodně zaspali a poněkud celou záležitost podcenili.
*13* *14* *15*
Aura: Fate of the Ages zůstává dle očekávání hrou pro úzkou skupinku hráčů. Pro ty to bude vítaný doplněk do jejich nevelké sbírky. Má všechno co se od puzzloidní hry čeká, tedy značně povedené, a nutno podotknout že i originální hádanky, a ucházející herní dobu. Ostatním hráčům toho však moc k nabídnutí nemá. Zejména větší obtížnost a ve své podstatě i absence příběhu je to, co by mohlo velkou spoustu hráčů velmi brzy odradit. A nevyžehlí to ani skvělá vizuální prezentace a více než příjemné systémové požadavky. Být hra více \"optimalizovaná\" pro širší publikum, pak bych mohl jen doporučit, takhle případné zájemce o first-person adventury odkazuji spíše na vynikající Myst sérii, jenž se v současné době pyšní už čtvrtým a nadmíru povedeným dílem.