Zpátky do minulosti: Prince of Persia - ostatní

Prince of Persia, naprostá klasika plošinovek. První díl spatřil světlo světa v roce 1990. Vydala ho firma Broderbund Software. O co ve hře jde? Ovládáte neuvěřitelně mrštného bojovníka (ano, je to desetibojař, kterého známe z letních OH 1988 v Soulu), který má za úkol prolézt 13 těžkých levelů a nejlépe nechcípnout - a tady je kámen úrazu. Nejdříve, v prvním levelu, si zaskočíte pro meč, pak se vrátíte, sejmete maharádžu a hotovo. Jednoduché, že? OMYL! Nejdříve se musíte seznámit s několika vychytávkami, které hra skrývá. Jako seskakování z osmého patra - pokud prostě skočíte, je to váš konec. Nicméně pokud se zavěsíte za kraj (okna,zdi,čehokoliv), dáte XY metrů volným pádem bez větších ztrát na životě. V prvním levelu jsem měl jen jeden problém, který jsem nakonec jakž takž vyřešil jedním z mnoha triků, které hra skrývá. Ve druhém jsem se ale hodně zasekl, zkrátka jsem na posledního talibance (ručník okolo hlavy, hnusný obličej - je to on, ne?) šel s jediným životem, přičemž jsem vylezl a on mě (tedy mé tělo) ihned srazil zpátky dolů. Ale kdyby šlo jen o druhý level! V pozdějších fázích hry vás čeká pěkně hnusná, bílá kostra. No nedivme se, čeká půl hodiny, takže si zatím skočila do sprchy. Toto nechutné stvoření mě dost překvapilo - tím, že dokonale ovládalo meč a musím říci, že rychlejšího slepce jsem nezažil. Hra je velice obtížně dohratelná, mnohem obtížněji, než ostatní tehdejší hity, jako například... ehmmmmmmm, Wolfenstein 3D? Ne, to bylo taky celkem peklo. Samozřejmě to není jen kvůli soubojům, ale kvůli nepříjemnému omezení 60 minut. Pokud do té doby nesejmete hlavního parchanta (jménem Jaffar), který má v podstatě celou hru na svědomí, princezna zemře, protože je nucena si ho vzít. Což zcela nepřirozeně odmítá. Inu - stará škola. Princeznu tedy za každou cenu musíte osvobodit v daném limitu, není tedy radno se někde flákat (je fakt, že si princ najde čas do sebe hodit néco málo alkoholu… ne to jsou vlastně lektvary), ale zase příliš spěchat se taky nevyplatí, protože na cestě vás čeká více, než banda pablbů s ručníkama omotanýma na hlavě. Totiž těžká technika v podobě zubů, které vám názorně předvedou, jak se vytlačují zuby do pilníku. Dále tu jsou bodáky, princ podle všeho vystudoval školu modelů s mottem "naučíme vás jak být IN za každých okolností", neboť se nabodává vždy stejně, je jedno, že má před sebou poslední dvě vteřinky života. "Jen abych byl hezkeeeeeeeeeeeeej..." Prince of Persia, díl první, je prostě naprostá klasika, v dnešní době s pochopitelným smíchem poukazujeme na některé nevychytávky, ale hra je to nadprůměrná a nezapomenutelná. První král (princ) plošinovek. Z mého pohledu převzal pomyslnou korunu osmiletý záškolák Commander Keen, o kterém jsem psal článek nedávno. Nicméně, pokud se vám podaří tohle všechno projít (13 levelů, nespočet zubatých lisů, nespočet bodáků, nespočet soubojů, nespočet děr a nespočet modrých cihel) a nakonec Jaffara zabijete, vrátíte se do Persie jako hrdina s manželkou na krku - a žili šťastně až do druhého dílu, to už je ale jiná kapitola.