Zeno Clash - recenze

Kdysi dávno, když jsem poprvé spatřil první záběry z hraní Zeno Clash (dále už jen ZC), nevěděl jsem, co si o nich mám myslet. Všechno vypadalo tak neskutečně netuctově, až to na první pohled odpuzovalo. Odbít jsem se však nenechal a druhým pohledem si mě hra získala. A jak už to tak bývá, akci následovala reakce a já jsem ten, na jehož bedra připadl nelehký úkol – popsat vám alespoň zlomek krásy této hry.

Země Zenozoik je na pokraji radikální změny. Její hlava Father-Mother (Otco-Matka) byla totiž zabita a asi vás nebudu šokovat, když vám řeknu, že jste ji zabili vy, tedy vaše postava. Ghat, tak se jmenujete, je jedním ze synů Otco-Matky, ovšem od ostatních se odlišuje tím, že se o něm/ní dozvěděl jedno nepěkné tajemství, které ho nakonec motivovalo k tomu ho/ji zabít. Po smrti Otco-Matky se, dle očekávání, stal Ghat terčem celorodinného lovu a vaším jediným úkolem je za pomoci vaší parťačky utéct ze smrtících spárů krvelačných sourozenců.


Zmatení ze všech těch Otco-Matek, Zenozoiků, bratrů, sester a podobně? To je dobře, protože já teprve začínám. Zenozoik totiž není jen tak ledajaká fantasy země. Obvykle se nám pod pojmem „fantasy“ vybaví trpaslíci, elfové a jiná havěť, což sice není nic strašného, ale do jisté míry to vypovídá o neschopnosti vývojářů vymyslet něco skutečně originálního. Inu, Chilský Team ACE měl nápadů na rozdávání. Prakticky nic na herní ploše by vám ve skutečném světě nemohlo z prostých fyzikálních důvodů fungovat a obyvatelstvo se nese v podobném duchu. Existuje zde sorta lidí, která je do určité míry normální a zase tolik na ni nebudete valit oči, ale pokud nejste zvyklí na pokroucené, či vyboulené tváře a těla zdeformovaná, či zprohýbaná do odporných tvarů a úhlů, docela slušně si rozšíříte obzory.

Daleko zajímavější jsou jiné formy života, které v zemi Zenozoik potkáte. Někde v jádru jde vždy o zvěř, která kolem nás normálně pobíhá, ovšem to, co s ní ACE udělali, už hraničí s nočními můrami. Pro představu je nejlepší třeba standardní nestvůra, která není ani civilizovaná, ani domestikovaná. Jedná se o jakéhosi dravce, který na vás z čista jasna ve skupinkách vyskakuje ze křoví a svým vzhledem vás totálně odrovná. Vypadá totiž jako malé kuře, které je chlupaté a krmené steroidy. Hlavu má vytvarovanou do něčeho co připomíná lebku mustanga lehce otrhaného mrchožroutskými supy a jeho útok je zvracení něčeho zeleného na dálku.


Aby toho všeho nebylo málo, existují zde také nepřátelé, kteří nesou název Corwids. Tito mysteriózní obyvatelé Zenozoiku, jsou designově naprosto úžasní a po osobnostní stránce velmi neotřelí. Existují zde například lidé, kteří celé dny jen tak leží, močí po sobě a hladoví k smrti. Jedinci, kteří se snaží být neviditelní, a proto všem ve svém okolí vytrhávají oči. Ti, kteří celý život chodí jen v rovných čarách, a když narazí na překážku, prostě se zaseknou a umřou…

Možná teď nabýváte dojmu, že se zbytečně moc věnuji originalitě hry a svým způsobem máte pravdu, ale co je na tom špatného? Originality je mezi dnešními hrami opravdu poskromnu, tak co bych se nemohl rozplývat ještě chvilku? Na řadu totiž přichází popis samotného/samotné Otco-Matky. Jedná se o stvoření zahalené do temného pláště, v němž jsou ukryta mláďata veškerého obyvatelstva. Z pláště žlutě žhnou oči a trčí dlouhé končetiny slepice vyrůstající na růstových hormonech. Na vrcholu toho všeho je její neskutečně skřehotavý hlas a snůška pavích per na zádech.

Jak bych tedy utnul část věnovanou designu? Už vím… Nejlepší na hře je to, že když ji budete hrát, nebudete z její neokoukanosti mít násilný pocit. Autoři všechno zakomponovali s citem pro detail a vy si jednoduše budete připadat, jako že je všechno na svých místech a nic vám v rámci herního světa nebude připadat zbytečné, nebo málo promyšlené. Až z toho jde hrůza. Až si jednoho dne najdu ve slovníku pojem „surrealismus“, chci, aby u něj bylo napsáno „Zeno Clash“.


Tak, dost bylo řečí o designu, teď bych vám také mohl povědět, jak že se ZC vlastně hraje a myslím, že ani zde nebudete zklamáni. Hra je totiž hlavně o boji. Bojovat můžete buďto pomocí zbraní, což je sice docela klasická herní vymoženost, ale ve zdejším podání je i tak banální věc opravdu netradiční, a nebo pomocí vašich pěstí a kopů.

Mezitím co zbraně mají neomezenu munici a zatraceně netuctový design, jako je třeba variace na granátomet postavená z lebky a kdoví čeho ještě, pěstní souboje jsou něco, co vás do hry opravdu vtáhne. Ghat totiž není žádné máslo a svému okolí to dokáže velmi bolestivě dávat najevo. Při každém úderu pěstí, nebo kopu, se kamera pohybuje ve směru, jakým by se měla pohybovat hlava. Při úderu jste roztřesení, při zásahu docela ochromení. Boje jsou dynamické, krvavé a do jisté míry brutální, a to hlavně díky velmi intuitivnímu ovládání, které není těžké se naučit a díky němuž je vytváření komb opravdová radost. Levým myšítkem udeříte lehce, pravým těžce, mezerníkem se kryjete – a to je všechno. Opravdu jednoduché a efektivní.

Bojovat sice budete vždy, ale celkově se dá hratelnost rozdělit na boje v „arénách“ a boje na cestách. Arénami samozřejmě nemyslím kolosea a podobné nesmysly – hra vás jednoduše uvrhne do uzamčené lokace, kde musíte všechno vybít, než vás z ní zase vypustí. Mezitím co při bojích na cestách budete potkávat většinou klasickou, nebo slabší sortu nepřátel, boje v arénách dokážou být velmi tuhé. Většinou se v nich totiž střetnete s vytuhlejšími nepřáteli a bossy a nebudu vám lhát – než si najdete určitý grif, budete velmi často reloadovat. Na všechny nepřátele totiž neplatí ta samá pěstní písnička, a proto dojde i na oprašování vaší schopnosti improvizace.


Hra je poháněna Source enginem, který je poupravený do takové míry, že mu milerádi prominete jeho stáří. Jednoduše se dá říct, že veškeré efekty, které hru výborně dotvářejí, tento engine zvládá. Díky docela detailním texturám a bojovým animacím hra vypadá velmi dobře a neuhryzne si velký kus z vašeho hardwaru. Umělecký dojem je tedy vynikající a pokud hledáte právě ten, nebudou vám nějaké statisíce polygonů chybět. V opačném případě asi hrajete špatnou hru…

V závěsu za vší tou chválou však musím zmínit i nějaké herní nedostatky a na jejich vrcholu se umístil zvuk. Hudba je sice krásně dynamická a výborně podporuje akci, ale v porovnání s chudým dabingem je opravdu bezmocná. Všechny postavy zní nezaujatě, jako by se nic nedělo, a to i v případě, že jim jde o život. Texty jsou napsány tak nějak levně a celkově se hlavně díky zvuku hra naprosto odhalí a vy zjistíte, že se jedná o nezávislý projekt. A bohužel s touto nezávislostí se pojí také kratičká herní doba. ZC je hra, u níž nechcete, aby velmi rychle skončila, protože se dobře bavíte a zapomínáte, že tam někde venku je normální nudný svět, ovšem ona si to nenechá rozmluvit a asi po pěti hodinách vám před nos předhodí závěrečné titulky. A vzhledem k tomu, že nemá nic jako multiplayer, který bych opravdu ocenil a hrál až do zemdlení, si buďto musíte hru projet znova, nebo se vrhnout do plnění výzev, ovšem to už není taková zábava.



Takže pokud hledáte něco nového a neotřelého, co se navíc výborně hraje a svým dotažením dokonce vás ohromí, rozhodně po Zeno Clash sáhněte. Distribuuje se pouze digitálně za lidových šest stovek. Pokud se však novot bojíte a dáváte přednost klasice před nevšedním zážitkem, ruce pryč.