Warhawk - recenze

Všichni příznivci už brzy startující NextGen konzole Sony PlayStation3 jistě znají titul WarHawk. Hra, která se po letošní E3 stala jednou z nejdiskutovanějších novinek, byla představena už na E3 2005, kde se o ní mluvilo jako o mixu středověkých bojů a moderních zbraní, což bylo letos zcela vyvráceno. WarHawk má ještě před svým vydáním již jedno prvenství. Jako první na něm bylo předvedené nové ovládání za pomoci pohybového senzoru v DualShocku3, který bude hra podporovat. I když musíme si přiznat, že prezentace na E3 příliš přesvědčivá nebyla, ale to bylo zapříčiněno tím, že Sony dlouho váhala, zda gyroskopický ovladač představí již na největší a nejsledovanější herní události a tak měli vývojáři velice málo času na zakomponování této funkce do hry. Výsledek byl jistě diskutabilní, ale velmi lákavý. Pocit, že budete moci ovládat bojový letoun pohyby svých rukou (a samozřejmě také DualShocku 3) jsou více než kladné. Pojďme se, ale podívat, jak že ten „gyroskopický“ WarHawk vypadá pár měsíců před vydáním. WarHawk se odehrává v blíže neurčené době zmítané válkou. Podle tvůrců ze studia Incognito budou mise ve vzduchu a na zemi rozděleny „půl na půl“. Ale my jsme měli zatím možnost vidět pouze tu první variantu. Pohyb bojových letounů se zdá být naprosto v pořádku, plynulý, ale zase na druhou stranu nepříliš arkádový. Každý letoun má k dispozici samozřejmě různý počet raket, které se odlišují nejen v síle a přesnosti, ale i v tom, kolik jich můžete vystřelit naráz. Většina vypálených raket najde svůj cíl, jelikož hráči pomáhá při boji ve vzduchu poloautomatické zaměřování, při kterém pouze měníte cíle. Výbuchy raket jsou znázorněny velmi věrohodně, ale občas se objeví nějaká ta chybička při výbuchu, což je však k době vydání (17. listopadu) jistě omluvitelné. Samotné boje probíhají na obrovských plochách, které hráči dávají jakousi volnost a nelineárnost hry. Tvůrci tvrdí, že v ukázkách na E3 jsme viděli pouze 5% rozlohy celé hry, což je velmi silné a doufejme, že pravdivé tvrzení. U hry takového formátu je samozřejmé, že většina okolních věci je deformovatelná, či zničitelná a WarHawk není výjimkou. Hra zvládá i několik stovek letounů či vozidel v jednom obrazu, i když se ještě občas stane, že se v opravdu velkém „chaosu“ hra na pět vteřin tak říkajíc „zakucká“, ale opět musím podotknout, že WarHawk vyjde až na přelomu listopadu a do té doby je možno ještě spoustu věcí vylepšit, či pozměnit. Nedávno se objevily informace i o nepříliš ujasněném boji na zemi. Velice dobrým zpestřením může být pro hráče možnost si různými způsoby (štít, zdvojnásobení počtu raket) vylepšovat jakékoliv vozidlo. A těch je tu spousta od Jeepu přes buginy až po obrněná vozidla, které jsou, stejně jako letouny, kompletně deformovatelná a zničitelná. Oproti původním plánům a dohadům ve hře chybí motorky. Další kapitolou jsou pěší mise, ve kterých se hráč dočká jakési týmové podpory od počítačem řízených spolubojovníků, ale po většinu času se bude muset spolehnout sám na sebe. O zbraních toho moc řečeno nebylo, ale je velmi pravděpodobné, že se dočkáme těch známých v trochu upravené podobě. Na závěr by bylo dobré si říct něco o multiplayeru, který hře jako WarHawk nesmí v žádném případě chybět. Pro nadšence skupinového paření je tu možnost zahrát si kampaň ve dvou, či zařádit si v modech jako Dethmatch, Team vs. Team, či Capture The Flag až v 32 lidech, samozřejmě online. Pokud bych měl jedním slovem shrnout vše, co jsem doposud viděl, slyšel a četl o hře WarHawk, řekl bych „rozporuplné“. Na jednu stranu se rýsuje velmi nadějná, lákavá a díky gyroskopickému ovládání velmi originální hra, avšak na tu druhou tu máme titul, který ZATÍM vypadá poměrně nedodělaně a zmateně. Klady však převažují nad negativy a tak nám, kterým padl WarHawk do oka, nezbývá nic jiného, než čekat na den D, který nastane 17. listopadu :).