Warhammer 40000: Dawn of War 2 - recenze

Známá firma Relic Entertainment je opět tady, opět se strategickým titulem a opět je to pecka na celé čáře. První Dawn of War ovládl hráče svým multiplayerem na několik let a troufám si říct, že u jeho pokračování Warhammer 40000: Dawn of War 2 tomu nebude jinak.

Dawn of War 2 se jako každý Warhammer 40k odehrává ve 41. tisíciletí, kde lidé už neznají nic, než válku o planety a území s jinými vesmírnými národy. Ačkoliv ve hře jde hlavně o multiplayer, singleplayer rozhodně není odfláknutý, dokonce je naprosto výborný a je úplně jedno, jestli znáte svět Warhammeru nebo neznáte. Já jsem měl možnost vyzkoušet si oboje, proto vám přiblížím jak hru jednoho, tak i více hráčů. Začnu ale klasicky singleplayerem.

Po spuštění hry vás příjemně uvítá velice povedené intro, které vám lehce nastíní, o co asi tak půjde. Budete hrát za Vesmírné mariňáky, náboženské fanatiky uctívající svého několik tisíc let mrtvého císaře, jehož mysl ale stále drží na živu. Mariňáci bojují již od nepaměti o svá území s Vesmírnými Orky a rasou Eldarů, kteří mají velmi vyvinutou technologii a magii, ale je jich málo. Na obzoru je ale nová hrozba. Do sektoru se z jiného vesmíru dostal vše bez slitování devastující roj Tyranidů, brouků ne nepodobných těm z Hvězdné pěchoty. Většina z nich není moc silná, ale jsou jich nekonečné masy, které pohltí vše, co jim přijde do cesty.

  

Než začnete hrát, vytvoříte si svého komandéra a vřítíte se do akce. Hra vás nejprve nenásilně seznámí se systémem a ovládáním. Asi jako první věc zjistíte, že se nejedná o klasickou strategii, založenou na budování základny a bitkách se spoustou různých jednotek. Před bitvou se budete pohybovat v jakémsi manageru, který mi docela připomíná hru Ufo. Ale ne úplně. Místo jedné planety se pohybujete mezi třemi, každá z těchto planet má jinou atmosféru. Na jedné je poušť, na druhé tropický les a třetí pokrývá město. Na rozdíl od Ufa nevyvíjíte žádné zbraně ani vybavení, jen máte přehled, na které mapě máte mise. V manageru si také volíte postavy, se kterými půjdete na příští misi, dáváte jim vybavení a rozdělujete body schopností, které získáte při přestupu na další úroveň. Celkem budete mít k dispozici šest mariňáků. Vašeho komandéra, Tarkuse, veterána mnoha bitev, drsného Avituse, nebezpečného Cyruse, mladého Thaddeuse se svými neobvyklými názory a kapitána Daviana Thula, uzavřeného do mecha, kterému říkají Dreadnaught. Ačkoliv má každý hrdina stejné stromy, do kterých investujete své body získané za zkušenosti, každý z nich ovládá jiné komando vojáků, používá jiné taktiky boje a má jiné schopnosti. Společné atributy jsou výdrž, boj zblízka, boj na dálku a síla vůle. Ačkoliv vás nikdo nenutí, abyste své vojáky dělali podle „plánu“, stejně to doporučuji. Váš komandér se sice může naučit střílet z plasmových kanónů celkem obstojně, ale Tarkus se svým komandem taktických mariňáků je v tom mnohem lepší, takže komandérovi raději nasaďte pořádnou zbroj, dejte mu energetickou palici a pošlete ho drtit hlavy nepřátel. Avitus velí komandu s težkou palebnou silou. Tahají sebou těžké bolery, které musí pokaždé rozložit, namířit směrem, kam chtějí střílet, a pak už nepřátele trhají smrtící projektily na kusy. Cyrus je scout. Jeho klíčová vlastnost je kamufláž, dokáže se proplížit k nepřátelům, k budově nebo vozidlu a nikým nepozorován odpálit nálože. Můžete ho vybavit sniperkou, brokovnicí nebo plamenometem, podle situace. Thaddeus je další hrdina, který se specializuje na boj zblízka. Se svými raketovými tryskami dokáže skočit do středu nepřátelské obrany a způsobit tam pěkný chaos. Davian Thule je v průběhu hry smrtelně zraněn a přijde o většinu životně důležitých orgánů. To ale není pro vesmírné mariňáky problém. Když je nějaký velký bojovník v boji smrtelně raněn, uzavřou ho do sarkofágu Dreadnaught. Zhruba čtyřmetrový mech může působit nepřátelům obrovské ztráty svým kanónem, nebo prostě naběhout mezi ně a trhat je na kusy, ty co utíkají moc rychle pak dorazí plamenometem. Tímto výčtem hlavních vlastností jsem chtěl poukázat na to, že různou kombinací hrdinů dosáhnete různých taktik boje. Moje oblíbená počáteční taktika byla zhruba taková: Aktivoval jsem u Tarkuse a jeho mariňáků taktický postup, čímž jsem omezil zranění a mohl se dostat do krytu i přes nepřátelskou palbu. Jakmile tam byli, začal jsem s krycí palbou, abych uvolnil cestu pro Komandéra, Avituse a Cyruse. Přes krycí palbu se Avitus se svou jednotkou pohodlně dostal do krytu a na dostřel svých těžkých zbraní. Jakmile je rozložil, začal nepřátele drtit šíleným způsobem, zatímco Cyrus odstraňoval sniperkou utíkající jedince, nebo čistil kryty bombami.Komandér často stál u svých jednotek a chránil je před útočníky, kteří bojují na blízko a zabraňují ostatním ve střelbě. To byl příklad jedné z obrovského množství taktik, které se ve hře dají vymyslet. Nebojte se experimentovat, čím víc toho vymyslíte, tím víc si hru užijete.

Hlavní úkol je velice zajímavý a zábavný, vedlejší úkoly jsou pořád víceméně stejné. Buď obsazujete nové území (případně získáváte zpět své staré), nebo bráníte nějaké taktické místo, jako továrnu na zbraně, chrám nebo anténu před hordami nabíhajících nepřátel. Nové vybavení získáváte buď jako odměnu za splněný úkol, nebo vypadne z nepřátel.

   

Ozvučení je také naprosto skvělé. Od nenásilné hudby v manageru misí až po tvrdý hudební doprovod při likvidaci těžkých bossů. Co mě ale opravdu nadchlo bylo ozvučení vašich hrdinů. Každý z nich má svojí vlastní osobnost, své názory, což vám často po dokončení mise předvedou. Hádají se mezi sebou, chválí se, argumentují. A co se týče ozvučení hrdinů v misích…když si vzpomenete na nějakou strategii, kde ovládáte jednotky, tak mají většinou dvě hlášky na úkol. Dejme tomu „jsem na cestě“ a „už jdu“. V Dawn of War 2 je to ale jinak. Hlášky se mění podle toho, jaký úkol jednotka vykonává. Řeknou vám něco jiného, když je pošlete do budovy, z budovy, do krytu, na nepřítele, když použijete nějakou z jejich schopností nebo i vybavení. Stejně tak, když zabijí nepřátelskou jednotku, neoznámí vám pouze „enemy down“, jak bylo zvykem, ale řeknou vám, která jednotka je po smrti.

Myslím, že je čas na zhodnocení hry po multiplayerové stránce.Možná vás to udiví, ale Dawn of War 2 se velmi liší v hře pro jednoho a více hráčů. Samozřejmě si můžete zvolit hru proti počítači, který vám nabídne celkem čtyři obtížnosti a naučí vás jak hrát. V online bitvách stanete proti jiným hráčům v bitvě o taktické body na mapě. Můžete si samozřejmě zahrát za jakoukoliv ze čtyř nabízených ras, vybrat si hrdinu, se kterým budete začínat a k dispozici máte velké množství strategií. Co mě
velice příjemně překvapilo je fakt, že všechny rasy jsou celkem vyvážené, jen Tyranidé mi přišli slabší než ostatní rasy. Každopádně hra, která má vyvážený multiplayer hned po vydání se jen tak nevidí a to je další plus.

Warhammer 40000: Dawn of War 2 je hra, která ve všech směrech předčila mé očekávání a poskytla mi velké množství kvalitní zábavy. Je to hra, která kvalitou a profesionalitou zpracování předčí drtivou většinu dnešních titulů a jestli uvažujete o tom, za kterou hru utratit peníze, mohu vám Dawn of War vřele doporučit.