Vratné lahve - recenze

Přiznám se, že jsem se na tento film těšil několik let. Tvorbu otce a syna Svěrákových uznávám za jeden z největších přínosů českému filmu vůbec. Jejich poslední film Tmavomodrý svět se sice podle mého názoru moc nepovedl, ale uznejte, že například Kolja nebo Obecná škola jsou výborné filmy, ale co bych zbytečně zdržoval, vždyť to ví každý milovník filmu sám. Takže Vratné lahve. Název evokuje kde co, ale nečekejte dokumentární snímek o ministru Bursíkovi, navíc o ty lahve tam až tak nejde. Film vznikal poměrně dlouho, jednu chvíli dokonce hrozilo, že vůbec nevznikne, vztahy mezi tvůrci značně ochladly, zkrátka vypadala to na krach jednoho ambiciózního projektu. Naštěstí se vše urovnalo, rodina si všechno vyříkala a na film si můžeme už nějakou dobu zajít vesele do kina. Říkám vesele, protože jsem se v kině už dlouho tak dobře nebavil a určitě není na škodu, když prozradím dopředu, že film se opravdu vydařil a rozhodně stojí za vidění. Hlavním hrdinou je učitel v důchodu Tkaloun (opět zajímavé jméno, ostatně jako ve všech scénářích Zdeňka Svěráka, vzpomeňte si na Hnízda), který si jednoho dne uvědomí, že ve škole už to prostě není ono. Děti jsou otravné a při kropení houbou na hlavy si dokonce stěžují (skvělý trik, který bude zřejmě zaveden celoplošně). Doma ho ovšem čeká nepříjemné překvapení – manželka. Teda ne že by tam předtím nebyla, ale přece jen trávit s ní celý den a poslouchat její výčitky, to rozhodně není ideálně strávený důchod. Aby se Tkaloun nezbláznil, hledá si teď už jako bývalý učitel jinou práci, ovšem nepromyšlené pokusy končí tragicky, přece jen ďábelská jízda po zmrzlém svahu není po šedesátce ideál. Nabídka k obsluze v obchodním domě (odtud pramení název filmu) ale mění situaci a Tkaloun konečně získává to, co si přál – pracuje a zároveň se může bavit s lidmi. Film je protkaný celou řadou vynikajících figurek, které jakoby vypadly z vašeho okolí. V práci se tak Tkaloun potkává s nemluvným vojákem, se kterým se střídá na směny a nebyl by to Tkaloun-organizátor, aby dotyčnému nesplašil novou manželku. Nebo pracovník na lisu, který upřímně věří v neochvějnou budoucnost tohoto stroje a marně přemýšlí, kde klofnout nějakou ženskou (i tady Tkaloun slaví úspěch). Na filmu se mi líbilo, že je vlastně bez děje, přesto má člověk pocit, že se v něm toho stalo strašně moc. Řada situací je vypointovaná k dokonalosti, dočkáme se mnohých odkazů na předcházející děj, veselé situace často nahrazuje zamyšlení nebo trpký úsměv typu tak tohle jsem už taky zažil. Zároveň je ale potřeba dodat, že film nám nevnucuje žádné životní pravdy a moudra, nesnaží se nás poučovat (i když v rámci možností, Zdeněk Svěrák nezapře své původní povolání kantora). Scénář filmu je vůbec povedený, některé momenty připomínají knihy Karla Čapka, který s obdobnou lehkostí popisoval obvyklé i neobvyklé situace života. Režisér ze svého řemesla nic nezapomněl a citlivě provází příběhem. Jeho rukopis je jasně patrný, ale zároveň nepřekáží, nesnaží se nám neustále zdůrazňovat pouze svůj úhel pohledu. Hodně se mi také líbila hudba Ondřeje Soukupa, která příjemně dokresluje děj. V hereckých výkonech není třeba chválit Zdeňka Svěráka, protože je výborný, ani jednou jsem se nepozastavil nad scénou, kde by mi něco nesedělo, ta role mu vyloženě sedla. Ve filmu se objeví řada známých herců, takže i štěky jsou zahrané skvěle. Rád bych také vyzdvihl výkon Jiřího Macháčka v roli zástupce ředitele Landy, který vystřihl nesmělého člověka, který ovšem dokáže pochopit problémy jiných. Co dodat na závěr, nic mě už nenapadá. Je to prostě výborný film, který vás rozhodně nenechá chladnými.