Virtua Fighter 4: Evolution - recenze

Původně jsem chtěl tuto hru potopit na samé dno braku. Ale po hodině u ní strávené musím obrátit. Ze začátku mě to moc nebralo. Neuměl jsem ani jedno kombo a jenom jsem protivníky ukopával k smrti. Po dvou takto vyhraných soubojích jsem to vzdal. „To je ale kravina!“ zakřičel jsem a hru vrátil do obalu a vypnul můj milovaný PlayStation 2. Ale za nějakou tu chvilku jsem se začal nudit, a tak jsem to zase zapnul. „Sakra v tom musí být víc, než jsem objevil, přeci to nedostalo 8 z 10ti jen kvůli grafice.“ Začal jsem hrát a zkoušet jednotlivé kombinace tlačítek a ono se mi to konečně začalo líbit. Ale jak to tedy všechno začalo? Virtua Fighter má velkou tradici. Tedy alespoň měl na konzolích SEGA. Na PS2 už zas takový úspěch neslaví. Pokud si koupíte PlayStation a chtěli byste si koupit nějakou bojovku, asi si s největší pravděpodobností koupíte Tekken 4. Tato série od NAMCO stála u samotného zrodu PlayStation 1 a tudíž jí má většina hráčů. Virtua Fighter je přistěhovalec. SEGA se zavrhla výrobu konzolí a vrhla se „jen“ na hry. Díky tomu přivedla na PlayStation 2 i svou bojovou sérii Virtua Fighter. Ale už s pořadovým číslem 4. Mně se dostala do ruky rozšířená verze čtyřky s podtitulem Evolution - Virtua Fighter 4: Evolution. Začneme příběhem. Ehm… no on vlastně příběh žádný není. Blbé co? Ale komu to vadí? Vždyť u tohoto typu hry je příběh vlastně zbytečný. Jde o čistou mlátičku na dvě kola a nějaké dlouhé rozhovory tu probíhat nebudou. Úvodní animace nám představí jednotlivé bojovníky a tím to hasne. Pokud bychom srovnali Mortal Kombat: Deadly Alliance a Virtua Fighter 4: Evolution, vyhrál by asi Mortal. Tedy alespoň u mě. Mortal Kombat je o rychlosti a krvavosti a Virtua Fighter 4: Evolution právě tyto dvě vlastnosti nemá. Tak co nám tedy vlastně Virtua Fighter 4: Evolution nabízí? Tak určitě to je skvělá grafika. Bojovníci vypadají báječně, a když kamera zabere zblízka například dědka Shun Di, spadne vám čelist, a to zaručeně. Každému bijci navíc vlaje oblečení (dlouhé rukávy, pásky) nebo třeba i vlasy. Stačí, když si prohlédnete dobře obrázky a jistě mi dáte zapravdu. Voda vypadá skutečně jako voda, perfektně se leskne a až budete bojovat v zasněžené aréně, nebo v jedné zahradě, kde ze stromů padá pomalu listí, uvidíte, co PS2 dokáže. Ve Virtua Fighter 4: Evolution si můžete vybrat z 15ti bojovníků - Akira, Pai Chan, Lau Chan, Wolf, Jeffry, Kage Maru, Vanesa, Goh Hinogami, Sarah, Jacky, Shun Di (můj oblíbený bojovník, je to sice motající se starý dědek, ale styl má dokonalý), Lion, Aoi (tak u této ženské jsem příjmení radši nepsal, protože tu změť nic neříkajících písmen byste stejně jako já ani na počtvrté nepřečetli), Lei Fei a Brad to celé uzavírá. Jak vidíte velká část bojovníků je z Japonska a několik jmen jako Sarah nebo Brad to jsou amící jako polena. Co mě zklamalo nejvíce, jsou ty hlášky bojovníků na začátku každého boje. U Japonských bojovníků vás ty výkřiky nejspíše přizemní hned, jak je uslyšíte. Je to docela legrace, ale později začnou lézt na nervy. Nijak zázračně na tom nejsou ani anglicky mluvící bojovníci. Všechny ty hlášky působí dost trapně a amatérsky, jakoby je nadabovali nějací amatéři. Ale o těch hláškách to přeci není. Tak si pojďme povědět něco o boji. Každý z bojovníků ovládá celkem slušný počet chvatů a několik chytů, tedy chvat (je pro to vyhrazeno jedno tlačítko), se kterým protivníka chytnete a všelijak praštíte o zem. Tento systém byl už použit v Mortal Kombat: Deadly Alliance. Stejně jako v několikrát již zmíněném Mortal Kombat: Deadly Alliance se můžete pohybovat se svým bojovníkem jakkoliv po aréně. I když já nikdy neustupoval, je to totiž k ničemu. Jakmile ustoupíte, většinou vás protivník ihned napadne. Zkrátka zpátky ani krok. Virtua Fighter 4: Evolution není o rychlosti, je o pohybech. Japonci nechtějí rychlost, chtějí realistické pohyby. A to Virtua Fighter 4: Evolution splňuje na sto procent. Hra je dost pomalá, proto si můžete protivníka dobře vychutnat a nemáte proč někam pospíchat. Jde o efektivitu chvatu. Co je ale naprosto příšerné, tak to jsou výskoky bojovníků. Něco tak příšerného se hned tak nevidí. S tímto problémem se potácí i série Tekken. Je to problém všech Japonských bojovek. Tvůrci by si měli vzít příklad ze série Mortal Kombat, kde výskoky a různá salta provádějí bojovníci s naprostou lehkostí a ladností. Pokud vás protivník porazí, což se jednou určitě stane, můžete si vybrat – buďto začnete s novým, ale od úplného začátku, nebo dáte stávající mač znovu. A tak vlastně pokračujete stále dokola až k poslednímu soupeři. Pojďme se podívat na arény. Jo tak ty vypadají fakt dost dobře. Budete bojovat na pláži, ve sněhu, na střeše mrakodrapu, v kleci a dalších vcelku dobrých míst. Navíc nejste úplně uzavřeni v aréně, ale může protivníka z „hrací“ plochy vyšoupnout, a tím vyhraje bojovník, který je v ringu. V některých arénách se ale projeví příšerný zvuk prostředí, tedy konkrétně deště. V jedné aréně během vašeho boje prší, a pokud vyhrajete a čekáte na další (druhé) kolo boje, hudba na pozadí na chvilku utichne a vy se nejspíše zděsíte, co je to ten příšerný šum v pozadí. Bohužel je to ten déšť. Když hraje ta hudba, tak to ani nepostřehnete, jak hrozně zní ten déšť. Když už se zmiňuji o zvucích, tak jen řeknu, že například hudba není zrovna to pravé ořechové. K řadě soubojů se vůbec nehodí. Je vidět, že za hrou stojí Japonci, kteří jsou jaksi jiní. Zkrátka tito lidé myslí jinak. Shrňme to tedy v jeden celek. Virtua Fighter 4: Evolution si těch 8 z 10ti zaslouží. Má několik chyb, ale pokud u ní vydržíte déle než hodinku, budete mile překvapeni, a to myslím v dobrém slova smyslu.