Vietcong: Purple Haze - recenze

Možná se to někomu nebude tak docela zamlouvat, ale já tuhle recenzi nemohu začít jinak než prostým konstatováním, že mě nijak zvlášť nenadchl původní, jinak vcelku kritikou i hráčskou obcí pozitivně přijatý, Vietcong na PC. Myslím, že není potřeba osvětlovat si důvody mé averze vůči staršími kolegovi a můžeme se raději směle vrhnout na kritiku, jeho o nějaký ten fous mladšího sourozence. Dobrý dojem ze hry, který si marně snažíte uchovat co možná nejdéle, je ta tam, jakmile zjistíte, že tím nejlepším na hře byl její úvodní filmeček, který, nemýlím-li se, PC verze postrádala, a jakžtakž i docela solidně a přehledně zpracované základní menu. Přirozeně už během jeho prozkoumávání narážíte co chvíli na varovné signály, které dávají tušit, že na rozdíl od třeba právě vydaného pokračování je Vietcong: Purple Haze pouze jakýmsi konzolovým derivátem, jenž je nadto říznutý jakousi pokroucenou vizí budgetové politiky. Konkrétně tak můžete zapomenout na "luxus" widescreen zobrazení a další detaily, s nimiž se autoři jednoduše neobtěžovali. Když se konečně odhodláte vstoupit bez dalších okolků do nebezpečenství vietnamské džungle, čeká na vás opravdu úmorná nahrávací obrazovka, kterážto se vám snaží vaše muka zpříjemnit prezentací nejrůznějších "užitečných rad" typu: "Když jsi postřelený, ošetři se/nechej se ošetřit." nebo "Když někdo střílí na tebe, oplať mu to stejnou mincí." Možná jsem pokrytec, možná zpátečník či příliš velký důvěřivec, tak jako tak, jsem po onom důkladném provětrání DVD v mechanice patrně zcela naivně očekával příchod grafických orgií minimálně na úrovni rok dva starého BBB titulu. Tak ne, dostali jste mě. Vlastně si z vás tak trochu dělám dobrý den a nic podobného jsem nečekal. Nu ale dál k věci. Vietcong: Purple Haze je v zásadě naprosto běžnou FPS situovanou do prostředí americko-vietnamského konfliktu, který Spojené státy americké v minulém století po jistý čas zaměstnával na celém území dřívější Indočíny. Před třemi lety se možná jednalo o zajímavou či neotřelou a minimálně divácky tématem atraktivní podívanou. Ale v současnosti?! Ani dnes možná není téma Vietnamu natolik vyčpělým jako jeho kolegové ze sekce World War II, ale ty koneckonců také mají hráčům v praxi stále co nabídnout. Ve zkratce vzato je Vietcong: Purple Haze hrou zastaralou, vizuálně nepřitažlivou, mizerně ozvučenou, zoufale naskriptovanou a plnou zbytečných chyb znepříjemňujících hratelnost. Postup hrou je naprosto jednotvárný až nudný, AI vašich kolegů vás povětšinu času dohání přímo k šílenství a korunu tomu všemu nasazuje vrcholně mizerné ovládání, které absolutně nelze přizpůsobit potřebám hráče ani v tom nejdůležitějším ohledu ze všech, a to citlivosti zaměřování pomocí analogových páček. Díky tomuto velkolepému lajdáctví se tak veškerá střelba ve hře rovná kombinaci naprosté náhody a trvalé frustrace. Snad může někdo považovat tento článek za zaujatý, nevyvážený atd. Abych vás uklidnil, pokud vás chytají nacionalistické tendence a chtěli byste se snad se zbraní v ruce postavit na obranu brněnských tvůrců, mohu vás utěšit faktem, že na konverzi si vylámal zuby tým zcela jiný a jistě není původem z Čech, Moravy či Slezska. Všem příznivcům PC inkarnace bych pak doporučil před započetím tradiční bitevní diskuse na téma „Vietcong – Best Game Ever“, aby se nejdříve seznámili s tím, co vydavatel přichystal konzolistům, jelikož ti budou svůj Vietnam jen stěží hájit tak srdnatě.